RSS

Konec lásky

13 led

Lásky končívají různě. Někdy je to pomalý proces plný problematických zážitků a vršících se problémů, jindy to může být náhlé rozhodnutí třebas z pocitu, že nazrál čas ke změně a někdy, bum-bác, to za vás zařídí osud, aniž by vám tak dopřál nějaký čas na jakékoliv rozmýšlení… 

Někdy na svou lásku zapomeneme rychle a vášnivě zahoříme pro jinou, jindy se loučíme těžce a nebo si jich užíváme obou -či více- souběžně. Jenže až na úplné výjimky, kdy ty naprosto úžasné a neodolatelné lásky trvají skoro věčně a ještě zvyšují časem svoji cenu, většina našich lásek končí stejně. Smutně a neodvolatelně odhozené, využité, zmuchlané, naházené jedna přes druhou.  Všechny ty Mařenky, Šádofky, Táničky, Felínky, Šmudliny, Hrkalky, Škytalky, Pídinky se změní na bezejmenné plechovky…   😛

V každém případě se vyplatí ten vztah ukončit řádně a dle pravidel, aby nás závazky nestíhaly ještě roky a naše bývalé lásky nás nestály další peníze, další promarněný čas a zbytečně vyplýtvaný adrenalin!  😆  (-že, jo Rammsteine! )   😉

   Tohle ale musela bejt něčí véééliká láska!     😀

 
komentářů 31

Posted by on Leden 13, 2012 in UFO

 

Vlastnosti:

31 responses to “Konec lásky

  1. 747

    Leden 13, 2012 at 22:33

    😀 A jaká jména a konec měly ty vaše lásky plechový?

     
  2. vonrammstein

    Leden 14, 2012 at 01:25

    Nojo, no. Naštěstí se mi zadařilo problém rozštípnout, navíc celkem levně, Ale hned se vynořily dva další 😀 Já kdybych bral pade měsíčně, tak to všecko rozdám ouřadům.za všelijaký drobný opomenutí, z nichž polovinu jsem vůbec nezavinil.
    Auto jsem měl pojmenovaný jediný a bo to byl Francouz, jmenoval se Jean-Pierre. Jinak autům jména nedávám, je to jak s jatečníma zvířatama. Sotva si na to trochu zvyknete, už to jde na porážku.

     
    • 747

      Leden 14, 2012 at 11:09

      Tak to gratuluji! -k tomu vyřešení 😀
      Jean- Pierre??? Oh, hodně výjimečné jméno pro plecháčka -to asi musel být vskutku zářivý elegán! 😉

       
      • vonrammstein

        Leden 14, 2012 at 21:23

        Díky! Bylo to něco jako Simca -Chrysler-Peugeot 1308S, pokud se dobře pamatuju. Čokoládově hnědá prorezlá bestie z bazaru, předchozí majitel cikán ze Zlína, zfalšovanej techničák. Po měsíci mně odešla převodovka. Díky tomu evidentnímu fazifikátu mně vrátili prachy. Konec dobrej, všecko dobrý 🙂

         
        • 747

          Leden 14, 2012 at 21:47

          Fíííha, Vy tedy máte zážitky s auty! 😯

           
          • vonrammstein

            Leden 15, 2012 at 17:52

            Tohle je jenom zlomek, vydalo by to na pěkně tlustej román 😀 A další kapitoly průběžně přibejvaj, další dvě se zrovna píšou 🙂 A vlastně kecám, měl jsem ještě Datsun-Nissan Cherry, ten se jmenoval Wasabi 🙂

             
            • 747

              Leden 15, 2012 at 20:08

              Tak na tydle povídky se fakt těším! Wasabi??? -pěkně vostrý žihadlo! 😛

               
              • vonrammstein

                Leden 15, 2012 at 22:52

                To bylo. 1,3 jak vyšitá! Hnědomedová, nádherná. Ale líná byla, další v seznamu byl Nissan Bluebird, dvoulitr, trhač dlažebních kostek 🙂 Toho mně pro změnu vykradli…no, asi to nikdy nepublikuju 🙂

                 
  3. Věra

    Leden 14, 2012 at 12:47

    Já jsem měla plechových lásek několik. První naše auto byla Dacia, dáčka, jak jsme ji pokřtili. Dáčka byla fantastická, měla velký kufr, do kterého se vešel bez problémů hluboký kočárek. Tak jsme jezdili s dětmi už od malička po vlastech českých a děti na to dodnes rády vzpomínají. S těžkým srdcem jsme ji prodali, když rumunská automobilka v Ploesti skončila a bylo čím dál těžší sehnat náhradní díly. Kupodivu jsme s dáčkou žádné problémy neměli, nikdy nás nenechala „ve štychu“, i když se o ní říkalo, že není příliš kvalitní. Ta naše byla. Pak byl Favorit, bavorák, Passat combi a Passat limuzína – ty synek pokřtil na pašíky; ujalo se to i mezi známými. A moje poslední láska je už tři roky monďa, Ford Mondeo. Chtěla jsem automat, tak ho mám jen svůj. A miluju ho, jezdí se s ním skvěle, už bych jiné auto než automat nechtěla.

     
    • 747

      Leden 14, 2012 at 12:53

      Dáčku měl kamarád, byli jsme s ní před 30 lety v Jugošce a vypekla nás prasklým plovákem. Ovšem chorvatští bratři se s tím popašákovali a ani to nebylo moc drahý, pak s ní kámoš „odjel“ do Rakouska, kde mu bez problémů sloužila ještě pár let.
      Pašík je hezký jméno a Monďa zní jako úplnej mazel! 😛

       
      • Věra

        Leden 14, 2012 at 13:20

        Však to taky mazel je. Nenechám na automat dopustit. Jezdila jsem vlastně od dvaceti let, mám už najeto možná něco přes milion km, nepočítala jsem to přesně, ale určitě nijak nepřeháním, jezdím skoro pořád. A s dáčkou jsem měla jen takové běžné problémy – prasklou hadičku u přívodu paliva, pak odešel startér a ještě nějaké drobnosti. Na to, že jsem s ní najela 180 000 km za asi devět let, co jsme ji měli, tak to bylo slušné skóre. Jediné auto, se kterým jsem se bála jet delší trasu, byl Favorit, ten zlobil dost a asi po dvou letech jsme ho prodali.

         
        • 747

          Leden 14, 2012 at 14:29

          Jo, Favouš mi taky přijde jako nepříliš bezpečné vozítko. A jaké se na něj stávaly fronty! 😀

           
  4. oldwomen

    Leden 14, 2012 at 13:31

    🙂
    Oslovuji jej různě.
    Kurva-jeď
    Neškytej-zlatíčko
    Je to můj partner, traktor, pojízdná psí bouda i teletník a ložnice.
    Kdyby manžel jen tušil, co vše jsme spolu zažili a kde všude jsme byli a co všechno jsme převezli i odvezli, ou ou jeéééééééé
    Už mu kvetou blatníky. A mně mléční vlas.
    Doufám, že ještě pár sezon to spolu vydržíme. Když už máme zase platnou technickou 😀

     
    • 747

      Leden 14, 2012 at 14:33

      Vás by měl výrobce dekorovat a uvádět ve svých propagačních materiálech v nějaké kolonce „extrémní zátěžové podmínky provozu“! 😉

       
      • oldwomen

        Leden 14, 2012 at 16:09

        Chichi, kdyby se některý výrobce užitkových automobilů, automatických praček, vysavačů, kuchyňských robotů a sušiček prádla a malé zahradní techniky obtěžoval si mne, klíďo píďo i jako dobrovolníka, najmout, tak zátěžové testy jeho výrobků budu dělat s nadšením. Nejsem likvidátor, se stroji zacházím jemně, ale holt jsou v režimu stálého chodu. Něco sezonně, něco furt. Co u nás
        přežije fungovat rok, to je v normální rodině nezničitelné. V případě auta, co si budeme povídat… stav silnic je takový jaký je a moje cesty vedou převážně po komunikacích druhé a třetí třídy. Polňačkám a panelkám se opravdu vyhýbám a po poli nepopojíždím.
        Favorita jsem zdědila po tatínkovi. Auto to bylo kupodivu spolehlivé. Ale nějak se mi nepozdávala jeho pasivní bezpečnost. Neříkejte to mámě, ale vyměnila jsem ho za dvě tatrovky makadamu. Stal se opět důstojným a opečovávaným rodinným vozem u řidiče, který cestu od nás do Zlína považuje za výlet do daleka, pomalu až na kraj světa, a prověřuje vodu a olej a pneu a leští a leští a leští… takový ciráty se svým Partnerem nedělám ani před cestou do Popradu a nebo za Červenohorské sedlo. Jezdit s fáčkem, tak jsem už buď mrtvá, protože by se pode mnou rozpadlo za jízdy, nebo ve cvokhauzu, protože mi vadí hluk a kdo ho řídil delší trasu, ten ví, a kdo ne, ten stejně neuvěří.
        Bych potřebovala nějakej motorizovanej žebřiňák, co má v normálním režimu těch pět litrů a sto, při cestovní rychlosti mezi pěti a padesáti kiláky za hodinu a pak se nechá hodit do módu raketa se spotřebou o litránek víc s cestovní rychlostí mezi devadesáti a stodevadesáti kiláky za hodinu a užitečnou zátěž má tak těch šest tun. Gumový blatníky a nárazníky, nekorodující pancíř a tak podobně samozřejmostí., Cifix, koho baví furt couvat naloženej po strop a ještě s narvaným vozejkem 😦
        😛 😀 😉 😆 🙄 a další kýbl chechtáčků smajlíčků

         
        • 747

          Leden 14, 2012 at 20:03

          😆 Je chybou výrobců, že takto výkonnou externí zkušebnu ve stepi stále ještě neobjevili. 😀

           
          • oldwomen

            Leden 14, 2012 at 20:56

            Ano, vidím to jako systémovou chybu. Ovšem je otázkou, zda na straně výrobce.
            🙂 budu muset zamakat na sebeprezentaci. Ňák se to „sedávej panenko“…. neosvědčuje 😦
            Brou noc plnou lásek.

             
            • 747

              Leden 14, 2012 at 21:13

              „Sedávej panenko“ vymysleli výrobci židlí. Dnes platí: pochval se, jedině tak ti někdo zaplatí!“ 😆

               
  5. Witch

    Leden 14, 2012 at 16:26

    My jsme měli Marušku, škodu 1201, ve tvaru sanity z 50.let. Což už byla vlastně přestavba, moderní kapota z 1202. Psala jsem o ní fejeton a různě ho publikovala, takže její příběh možná znáte. Koupili jsme ji od provozu minerálky Steffany ve F.L., měla na sobě nápisy firmy a „pohotovostní hlídka“ a byla fajn. Ta nastartovala spolehlivě, když ostatní auta selhala. Marušku si po mnoha letech odvezl fanda na rekonstrukci, minerálka Steffani byla koupena konkurencí a uzavřena…

     
    • 747

      Leden 14, 2012 at 20:01

      A tak se značka Steffany zachová i přes nepřízeň osudu navždy díky fejetonu o Marušce! 😉

       
    • vonrammstein

      Leden 14, 2012 at 21:16

      Jéžiš, to je krásný auto! Taky jste vepředu měli eště sedačku pro tři? Kamarád ji měl, já ji miloval. Tu Škodu, sedačku vo fous míň.

       
  6. 747

    Leden 14, 2012 at 21:18

    A jak se vám líbí to zlatý Porsche?

     
    • vonrammstein

      Leden 15, 2012 at 17:55

      Auto krásný, barva votřesná. Zlatou na autě snesu jenom na kolech u Imprezzy, a i s tím mám problém.

       
      • 747

        Leden 15, 2012 at 20:10

        Tak nějak. Ten majitel musel být maximální extrovert. Nastříkat si auťák takto zářivě zlatou je určitě výjimečné i pro autolakovnu. 😯

         
        • vonrammstein

          Leden 15, 2012 at 22:56

          Já bych se spíš podepsal pod prohlášení, že majitel byl kokot. Tohle normální člověk prostě neudělá. U Porsche se sotva můžete vymlouvat na to, že jste na rychlo potřeboval nějaký provozuschopný auto a bylo Vám jedno, jak vypadá.

           
          • 747

            Leden 15, 2012 at 23:57

            😆 Jo, to se nevylučuje -extrovertní kokot si přece nepořídí nic vobyčejnýho. Mně by krom image kokota, vadilo i to, že takový posunovadlo nikdo nepřehlídne a tak vždycky někdo ví, kde jste, kde parkujete, kam jedete. 🙄

             
            • vonrammstein

              Leden 16, 2012 at 00:44

              To taky, souhlas. Při mý potřebě být nenápadnej a co nejmíń budit pozornost bych po něčem takovým fakt nesáhnul 🙂 Tady to vypadá, že majitel silně stál o to, aby se o něm vědělo. S tou černozlatou SPZ…Chudák tupej 😀

               
              • 747

                Leden 16, 2012 at 11:18

                To rozhodně. Jen ta SPZ není SPZ, ale v té chvíli to byla cedulka autobazaru, kde to auto pár týdnů stálo. Včíl v lednu už tam nebylo, takže se asi našel nový nadšenec pro celozlatý poršátko. 😉
                Ta fotka je tak blbá proto, že mám ten zlatej unikát natočenej na videosekvenci v mobilu a fotka sem je focená z videa na monitoru. 😦

                 
                • vonrammstein

                  Leden 17, 2012 at 00:43

                  A jo, mě vola taky nenapadlo si to zvětšit 🙂

                   
  7. JiHei in Natura - Fotografie

    Leden 16, 2012 at 20:13

    Jojo… 🙂 autíčka… Začínala jsem ve stovce škodovce, pak jsem přešla na jedničkový golfíčky a to byla láska… 🙂 První byl hnusně červenej, druhej černej ( miláček ) a třetí stříbrnej (taky miláček). A moc mě to s nima bavilo a ráda na ně vzpomínám… 🙂 Jojo… 🙂 autíčka… 😉

     
    • 747

      Leden 16, 2012 at 20:29

      Jo, Golfíček??! Tak to není auto, to je přímo legenda! Moc pěkný vozítka, šmrncovní. 🙂

       

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: