RSS

Kuda vy idiote?

28 úno

Létat se dá všelijak. Létání horkovzdušným balónem baví lidi už dlouho a mnohým se stalo kratochvilnou zábavou. Koníček to není nijak levný, i malý koš pro 4 osoby a k tomu balón přijde asi na milión kaček a provoz balónu -tedy plynové palivo stojí stále víc. Nadšenci vzduchoplavby a majitelé balónů z různých koutů světa se rádi scházejí, aby si tímto jedinečných způsobem obhlédli i jiné krajiny, než-li své domácí lány a aglomerace. Při svých setkáních mezi sebou vášnivě soutěží v různých disciplínách, jako je třeba přesnost přistání nebo vzdálenost doletu a jiné vzduchoplavecké dovednosti.
Semtam své organizační spády a cizojazyčné komunikační vlohy uplatňuji v organizačních týmech různých sportovních akcí. Jednou z nich bylo třeba mezinárodní setkání nadšenců výletů v koších plujících pod pestrým plátěným lampiónem.
Balóny byly z různých koutů světa a báječní muži měli v koších vždycky místo pro nějakého hosta nebo sponzora akce. Přijely také dvě posádky z Ruska. Jedni byli typičtí noví Rusové, všechno vybavení de luxe, dolarů plné kapsy. Druzí obyčejní nadšenci v kouscích uniforem Sovětské armády a po kapsách a v autě prostředky akorát tak nějak „na přežití“. Obojí byli zábavní a milí vůči všem ostatním účastníkům, jen mezi sebou se moc nebavili. Možná skrytý třídní boj. Létalo vždy brzo ráno a navečer a každý člen organizačního štábu příležitostně fungoval i jako doplňková zátěž pro posádky, které neměly koše plně obsazené hosty. Můj docela první let byl s posádkou z Belgie. Pilotem byl spolumajitel jedné banky, urostlý sympaťák sportovního typu, s nikdy nemizícím úsměvem od ucha k uchu.
Po louce rozložené balóny se po povolení startu začaly nadouvat a pozvedat z trávy. Nafouknuto, hořák dštil žhoucí vedro do modré koule nad našimi hlavami a proutěný koš doposud pevně posazený v trávě se pomalu odlepil….. Stoupali jsme nad koruny mohutných stromů, nad střechy vysokých domů, blíž k modré obloze. Pocit unikátní, úplně jiný, než let letadlem nebo vrtulníkem, kde se všechno, co nahmátnete nebo nakopnete jeví pevné. Tady cítíte, že všechno pevné zůstalo dole a poslední pevný bod je víra v dovednosti toho rozchechtaného podivína co tahá za klapku hořáku a zvedá vás stále výš a výš se slovy, že teď už je to fuk jestli spadnete hned nebo až za chvíli, protože ze 100m nebo 1km vypadá výsledek úplně stejně…. No potěš košte! Nezbývá, než uvěřit, že když to není jeho první let, nebude ani jeho poslední a začít vychutnávat  výhled na krajinu, která se klidně a pomalu rozprostírá pod vratkým košem.
Úspěšnost a kvalita „pilota“ horkovzdušného plavidla je prý nejzřetelnější právě přesností a bezpečností přistání. Vyhlédnuté místo musí být dost prostorné, aby se tam balón vešel bez toho, že by se zamotal do stromoví nebo drátů a také aby se co nejblíže dalo přijet autem, do kterého se koš i složený balón posléze naloží.
Jdeme na přistání. Vyhlédnuté místo se mi z výšky zdá vhodné tak pro zaparkování dětského kočárku a nákupní kabely na kolečkách, při sestupu rozhrnujeme košem i rukama horní větve jakéhosi vysokého stromořadí a prolétáme nad otevřenými ústy rodinky piknikující na zahradě abychom jim přistáli na plácku za plotem, když se jich kolega předtím z výšky cca 6 m dotěrně optal jestli mají tu stodolu, kterou jsme dnem koše skoro sejmuli, pojištěnou. Nepochybuji, že v těchto lidech zůstal dojem z našeho letu skoro stejně hluboko, jako ve mně.   😉 
Přistáli jsme, otevřelo se šáňo a jako úspěšné prvoletce mne a kolegu pokřtili, i s diplomem.
Večer si všichni „prvoletci“ sdělovali své dojmy. Naše přistání bylo záviděníhodně splavné a vysoce profesionální. Kamáradku, která letěla s novými Rusy, vyklopili balónoví neumětelové drsně do kukuřičného pole, po kterém předtím koš vláčeli, dokud z něj všichni postupně nevypadali. Druhá ruská posádka, ta létající v sovětských uniformách, si s přistáváním hlavu nelámala vůbec -z balónu vyskakovali padákem zatímco jeden z nich pak nějak někam sedl s balónem jak to vyšlo. Také se celému organizačnímu štábu postarali o trochu vzrušení navíc. Z jednoho večerního letu se jejich parašutista Ivan nevrátil. Když se setmělo a Ivan furt nikde, začali se o něj strachovat už i jeho parašutističtí kolegové a my jsme se všichni snažili zjistit kde by mohl být. Doba předmobilová byla pro hledání chlapa ztraceného ve tmě na polích Jižní Moravy poměrně nepříznivá. Před půlnocí se ozval telefon v kanceláři. Policie. Prej jestli nám nechybí chlap.
Ivan slítl padákem z balónu kamsi do rozmoklé strouhy. Nic mu nebylo, akorát svým kolegům zmizel z očí kdesi za lesem a sám ztratil orientaci směru. Tak si prostě přehodil padák přes rameno a v ruské uniformě zaliskaný blátem od hlavy po paty štrádoval moravskou silnicí 3. třídy doufaje, že ho kolegové na silnici najdou. Našli ho náhodně projíždějící policajti. V reflektorech se jim v temnotě zjevila scéna válečného filmu o partyzánech: udatný rudoarmějec s padákem na zádech, jde pevným krokem vstříc vítězství. Mluvil jenom rusky, mladí policajti jenom česky, ale pochopili, že tady chlápek asi nebloudí přes 50 let od poslední světové války a úspěšně vypátrali jeho přechodné stanoviště i když prý jediné co se jim stále dralo do huby, byla jakási slovanská otázka: „Kudá vy idijote?“  😆

 
komentářů 12

Posted by on Únor 28, 2012 in CIA

 

Vlastnosti:

12 responses to “Kuda vy idiote?

  1. oldwomen

    Únor 28, 2012 at 08:00

    Jako bych Váňu štrádujícího mezi vinohrady viděla.
    Mimochodem, pro padák je nejmenší možná bezpečná výška seskoku 300 metrů. Fyziku nevojebeš, ta je platná úplně stejně dle amerických i sovětských zákonů. To museli být rozeseti fest daleko od dopadu, é přistání, balónového pilota.
    Taky Vás při prvním letu překvapilo to TICHO nahoře?

     
    • 747

      Únor 28, 2012 at 09:31

      Myslim, ze skakali z vetsich vysek a jak se jim dokazal ztratit, jsme se neptali.
      Ticho by bylo, kdyby Belgickej banker furt und furt nekecal -desne upovidanej manik. 😀

       
    • vonrammstein

      Únor 28, 2012 at 19:21

      Možná jste nečetla sérii knih od Richarda Marchinka „Profesionální válečník“. Tenhle bodrej a dost přisprostlej původem Slovák, jeden ze zakladatelů Navy Seals, by Vám hodně rychle vysvětlil, jak je to s tou minimální seskokovou výškou 😀

       
      • oldwomen

        Únor 28, 2012 at 20:03

        Nejmenší možná BEZPEČNÁ výška pro seskok padákem…..
        (to že aby byl čas pro záložák, kdyby třeba a tak podobně)
        Samo, že můžete skákat z výšky pod sto metrů. Hodně záleží na hmotnosti parašutisty, na objemu padáku, únosnosti terénu do kterého dopadáte….
        …… a taky na tom, jak rychle chcete mít odrovnaný kyčle, polámané patní kůstky.
        Pozemní vrtulníkový výsadek s plnou polní a bez padáku se standardně provádí z přízemního letu o dopředné rychlosti letounu 130 až 150 kilometrů za hodinu a z letové hladiny do 3 metrů nad terénem. Skočil byste si? Já tedy ani omylem. Už proto, že se skáče převážně na beton. Takovej akčňák nejsem. Mě bohatě stačí přetahovaná s bejkem a strkaná s krávou a tak podobně pacifisticky. 🙂

         
        • vonrammstein

          Únor 28, 2012 at 23:06

          Neskočil. Ani bych nemohl, nevlezl bych do ničeho, co se umí vznýst nad zem, i kdyby to byla dětská houpačka.
          Přál bych Vám číst kapitolu, kde Marčinko testuje padák, kterej vlastníma rukama vymyslel a kterej se mu při prvním zkušebním nízkým seskoku složil na čtvrtky jak kapesník 😀

           
          • 747

            Únor 29, 2012 at 00:59

            Smarja! To sou teda veci! Ale kdyz o tom psal, tak to nejspis prezil… 😆

             
            • vonrammstein

              Únor 29, 2012 at 15:17

              Rozhodně, je to hned v první knize a je jich celkem 7 🙂 Přežil ještě další zajímavý věci, namátkou vypití koňaku s váčkem kobřího jedu v Kambodži 🙂

               
              • 747

                Březen 1, 2012 at 12:37

                Brrrr! 😯

                 
                • vonrammstein

                  Březen 1, 2012 at 17:33

                  😀 Vono je taky třeba ho brát s rezervou, je to velikej samožer a pravděpodobně taky trochu lhář 🙂

                   
  2. vonrammstein

    Únor 28, 2012 at 19:17

    :))) !!!

     
  3. Witch

    Březen 8, 2012 at 13:18

    Objevila jsem stránky Žít Brno. Říkám si, že to město, které neumí využít takový potenciál vtipu a nadhledu ke svému prospěchu, si fakt zaslouží být Krno…

     
  4. online typing test

    Březen 14, 2012 at 05:45

    i love your blog, i have it in my rss reader and always like new things coming up from it.

     

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: