Salvador Dalí se narodil roku 1904 v městečku Figueras v dobře situované
rodině (jeho otec byl notář) 3 roky po smrti svého bratra, který se jmenoval
také Salvador, stejně jako jejich otec. Jeho mrtvý bratr a despotický
otec mu brání, aby se stal sám sebou. Již v dětství se u něho projevoval vyjímečný talent k malování. Dalí byl rozporuplná osobnost, jeho život byl plný rozmarů a jen málokdo mu rozuměl. Roku 1929 se v jeho životě objevuje Gala. Gala, vlastním jménem Helena Dimitrievna Dianaroffová, je o 10 let starší než Dalí. Gala Dalího chápala ve všech směrech a stala se mu vším: zrodil se mýtus Dalí-Gala. V malířském díle je Gala Dalímu trvalým námětem, je jeho múzou i modelem. Gala odešla od manžela, aby mohla žít spolu s Dalím a až když se stala vdovou, mohli se roku 1958 se Salvadorem vzít. Gala je nejen maželkou plnou pochopení, je Dalímu „ochránkyní, božskou matkou, královnou“, zatímco on je jejím „miminkem, dítětem, synem, milencem i milovaným mužem“. Když roku 1982 Gala umírá, je to pro Dalího těžká rána. Přeje si, aby byl po smrti pohřben s ní do společné hrobky, ale když roku 1989 zemřel, pohřbili jej v jeho muzeu ve Figueras.
Toto divadlo-muzeum začíná Dalí budovat v roce 1970 ve své rodném městečku Figueras jako pravý památník své nesmrtelnosti. Koncipoval jej po dalíovsku, velkoryse a skvostně, spíš jako divadlo, než-li jen muzeum, jako velkolepou atrakci. Z rozličných prvků vytvořil na svůj vlastní způsob instituci, která přináší zábavu i poučení. Na snímku je vrchní část budovy muzea: na střeše jsou vejce, fasáda je vyzdobena preclíky (to jsou ty žluté „bobky“), roh budovy tvoří věž nazvaná Galatea (po Gale). 😀
Slavnostní otevření muzea se konalo v roce 1974 a soustavně se doplňuje novýni díly. Figueraské divadlo-muzeum znamená v jistém směru vyvrcholení celé Dalího osobité tvorby, ukazuje jeho vlastní díla všeho druhu i díla umělců spjatých s jeho dobou, presentuje umělecké předměty, různé konstrukce, nábytek a dekorace. V muzeu najdeme i samostatnou výstavu šperků a unikátní prodejnu suvenýrů, uvnitř muzea je nádvoří s Dalího cadillacem (ve kterém prší) velké jeviště s oponou a pod ním je jeho hrobka, romantické atrium…
V průčelí muzea stojí na římse uprostřed muž v potápěčském skafandru: Dalí šel jednou v tomto skafandru na přednášku a málem se v něm udusil, zachránila ho -jak jinak- jeho Gala. 😀 Další postavy mají na hlavě chleba (spíš bagetu: to prý takhle šli i Dalí a Gala jednou někam do společnosti, a jindy zase prý s bačkorou na hlavě), oni prostě žili dosti naruby a takových bláznivých věcí naruby je v jejich muzeu habakuk. 😀
mišmaš kolem nás...
Helemese 
Sendyman
17 srpna, 2012 at 08:27
Jj, moc pěkný, jako vůbec všechny Sluníččiny reporty z Katalánska. Taky jsem tam byl, slovy se to vypovědět nedá, prostě nádhera. Vlastně abysem byl vděčnej bejvalce, že už tenkrát to haprovalo (Bože, vždyť ono už je to 21 let!!!) a nedokázali jsme se domluvit. Takže ona se pořád válela na playa a já pořád někam jezdil se svým tehdy zánovním Pentaxem (a pořád je hezkej, že jo, Ramštajne! 😀 ) a fotil jako zběsilej, přivezl jsem si tenkrát přes dvacet ruliček za 15 dní. Sjezdil jsem půlku Katalánska, i do Andorry jsem se po téměř 30letech podíval. Ale je mi to na prd, protože o celej archiv jsem, díky ní, přišel…
Takže už jsem časově v rychtyku, Éro? 😉 Ještě kouknu na ty „Zmrdy v talárech“, protože, věřte – nevěřte, něco mi to říká… 😀
747
17 srpna, 2012 at 21:33
Vidíte jak je někdy i lenost užitečná 😉 – užil jste si a zvládl jistě víc, než kdybyste tehdá jezdili oba -protože každej byste nejspíš aáááchali nad jinými věcmi a jeden druhýho „zdržovali“. 😛
sluníčko
17 srpna, 2012 at 22:22
Jak píšete o tom cestování, tak Vám dávám za pravdu, protože i já jsem vyrazila letos do Katalánska pouze s kamarádkou, velice mě lákaly ty krásy Katalánska. Byly to opravdu krásné výlety. Takže buďte rád, že jste si jezdil sám po Katalánsku, alespoň nikdo nekazí krásné dojmy…….a jak bylo v Andoře? Je tam také něco zajímavého? Ještě mě láká jih Španělska, maurské stavby, Escorial, Granada…. snad se tam také někdy podívám. Opravdu je to tam prostě nádherné.
Sendyman
18 srpna, 2012 at 01:34
No, víte, ono už je to přes 20 let…. Andorra skoro neexistuje. Abych uvedl příměr k poškádlení Éra (ale to už máme vyřešeno 😀 ), tak Brno je zatáčka (já vím, obydlená!) na cestě z Prahy do Vídně. Andorra je na tom podobně. Pyreneje, to je nádhera. A na tý jedný silnici, co spojuje Francii se Španělskem, je „jaksi náhodou“ Andorra la Vella. Ale je to krásný, fakt, za návštěvu to stojí. Je to sice jen pár baráků, ale atmosféra je úžasná. 🙂
747
18 srpna, 2012 at 10:55
Aspoň vidíte jak jsou některý zatáčky dů-le-ži-tý a eště ke všemu můžou bejt i pěkný! 😆
Sendyman
18 srpna, 2012 at 19:17
No, to jo. Ale Brno to rozhodně není!
😀 😀 😀
Samozřejmě kecám, pracoval jsem tam půl roku a docela se mi tam i líbilo… 🙂
747
18 srpna, 2012 at 19:50
A tož ono jak kde. Praha taky není pěkná fšude. 😛
Sendyman
18 srpna, 2012 at 21:24
Ale fšak jo, pravdu díte.
Brno (stejně jako Praha) není až zas tak ve všech ohledech úžasný, ale líbily se mi tam dvě věci: denně jsem chodil 2x do hospody – na oběd a na večeři. Nikdo mě nezabil jen proto, že jsem rodilej Pražák ( 🙂 ), navíc jsem poznal jednu věc. Totiž, že Brno je výstavním stánkem funkcionalismu v ČR, a to žeru. Prostě to miluju…
😀 😀 😀
Sendyman
18 srpna, 2012 at 21:46
Ještě by se tam hodila vsuvka, aby to dávalo smysl: … a nikdo mi nepropíchl gumy u auta s pražskou SPZ…
🙂
747
18 srpna, 2012 at 22:31
Tsss! To bysme se upíchali! 😉 Víte kolik tady jezdí aut registrovaných v Práglu. A navíc jsme tady na Moravě rádi, když k nám taková vzácná návštěva ze Západu dojede… pohostíme, aj vínko jim nalejeme -někdy dokonce i to z hroznů. 😆
Sendyman
18 srpna, 2012 at 22:36
Já bych volně ocitoval Hutku:
„Pohostíme, do sklípka pozveme, zahlušíme… “
😀 😀 😀
Ale to si tak neberte, já Vás do sklepa taky klidně rád pozvu!
Sendyman
18 srpna, 2012 at 22:59
Mimochodem, zatímco si tak brouzdám po Internetu (i na jedno malý jsem si naproti zaskočil) a plkám s Vámi, zároveň připozírám v pravém horním rohu monitoru TV. The Day of the Triffids, Part Two. Teda, to je kjavina!
Já tu kníšku četl, kdysi. Bylo tam všechno, byl jsem napnutej jak struna. Tohle je o… no, však víte o čem. 2x tak dlouhý a dvakrát o tamtom… 😦
😀 😀 😀
Sendyman
18 srpna, 2012 at 23:22
Jo, prdím na to. Na ČT1 začnou dávat „Stín nad Saint-Michel“. Sice nevím o co jde, ale Mont-Saint-Michel je paráda. Takovej ostrůvek v Normandii. Když je příliv v Atlantiku, je to ostrůvek. Když není, je normálka spojenej s pevninou krásnou silničkou na náspu. To se nedá vypovědět, to se musí zažít.
Asi jako povodně v roce 2002. To se hladina Řeky zvedla nebývale. Ale tam se o nějakých 15 metrech nebaví. Tam jsou na to zvyklí…
747
18 srpna, 2012 at 23:35
Taky se díváme. No s knížkou se to srovnat nedá, ale tak zlý to taky není. 🙂
Sendyman
18 srpna, 2012 at 23:41
Je! 😀
747
18 srpna, 2012 at 23:53
Není! 😀
Sendyman
19 srpna, 2012 at 00:01
Vy v tý zatáčce (i když obydlený), musíte bejt vděčný za signál, ať je jakejkloliv a odkudkoliv.
Tak užívejte!
😀 😀 😀
747
19 srpna, 2012 at 00:14
Tož baže! A dobrou! 😉
JiHei in Natura - Fotografie
17 srpna, 2012 at 18:31
Jeho muzeum vypadá tak trochu jako kulisa z pohádky. A vůbec se nedivím, že jeho životní partnerka byla o deset let starší. Život s ním, to chtělo asi opravdu hodně tolerance, pochopení, trpělivosti a lásky a to by u mladé těžko našel.. Umělec s komplikovanou osobností to nikdy neměl a nikdy nebude mít jednoduché….
Četla jsem a mám velmi ráda knížku Luise Buñuela: Do posledního dechu…Dalího tam zmiňuje velmi často, byli přátelé. Knížka se nádherně čte, Buñuel byl nejen úchvatný filmový režisér, ale i skvělý vypravěč…
A fotečky se opět povedly! Pěkný článek 😉
747
17 srpna, 2012 at 21:35
Joóó´, umělci! To je vždycky náročné soužití a nemusejí být ani tak mimózní jako tudle Salvador. 😀
JiHei in Natura - Fotografie
17 srpna, 2012 at 21:54
Mimózní 🙂 jak mile šetrný výraz! 🙂 Ale parfémy a toaletní vody s Dalího jménem voní opravdu krásně a docela nemimózně 😎 Jednu mám a je moc příjemná a moje mamka používala i parfémy a ty měly taky krásnou vůni. No a pak taky ty nádherný flakony..Ty Dalího mimóznost už trochu připomínají a moc se mi líbí… 😉
747
17 srpna, 2012 at 22:52
Fotečka by nebyla? – myslím teho flakóna. 😀
Sendyman
18 srpna, 2012 at 01:45
To máte tak, Jitko. Dalí byl magor non plus ultra, proč si to nepřiznat. Teď jde o to, kdo a jak si přizná, že tomu rozumí, a že se mu to líbí.
Já teda veřejně přiznávám, že tomu moc nerozumím. Ale líbí se mi to. Moc!!!
😀
747
18 srpna, 2012 at 10:57
Jojo, magor, ale zábavnej. A to se počítá! 😀
Sendyman
18 srpna, 2012 at 19:31
Asi tak. 🙂
Přiznám, že jsem staromilec, a třeba takovej Picasso mě moc nezaujal. I když přiznávám sílu Guernice, ale, při vší úctě, zaujal mě tam především ten trpící kůň. Ale s Dalím je to jinak: sice tomu vůbec nerozumím, ale líbí se mi to moc!
Ale to neva, já jsem taky ujetej!
😀 😀 😀
Sendyman
18 srpna, 2012 at 19:45
Abych to osvětlil:
To nic proti Picassovi, ale nerozumím mu. Daleko bližší je mi třeba Goya – jeho Nahá (ale i Oblečená! 😀 ) Maja je mi daleko bližší. A což teprve 3. Máj 1808. To je síla!!!
sluníčko
17 srpna, 2012 at 22:12
Jsem opět moc ráda, že se moje vyprávění líbí a že potěší spoustu lidiček, kteří mají rádi cestování a památky jako já. O tom Dalím by se toho dalo napsat hodně, ještě se brzy zmíním o dalších zajímavostech z jeho života. To jeho muzeum je opravdu obdivuhodné, já jsem si nejdříve říkala, že to bude muzeum jako každé jiné, ale ono to tak vůbec nebylo. Ty parfémy budou určitě krásně vonět, flakonky asi v jeho stylu, to musí být zajímavé, musím se po tom poohlídnout.
JiHei in Natura - Fotografie
17 srpna, 2012 at 22:35
Tady je malá ukázka jednoho z flakonů, klikněte na zvětšení: http://www.cosmo.cz/SADD301.html?id=r9v7YTac
A těším se na další vyprávění a fotky…. 😉
747
17 srpna, 2012 at 22:54
Aha! A tož ani to není moc drahé… a říkáte, že voní příjemně? 🙂
JiHei in Natura - Fotografie
17 srpna, 2012 at 23:13
Neznám je všechny, ale ty, které jsem už očmuchala voněly příjemně. Znáte to – někdy před flakonem až člověk ucukne, jak umí být vůně vtíravá a nepříjemná, ale u Dalího se mi to zatím nestalo. Tady je další odkaz a detailní popisy parfémů: http://www.parfemika.sk/parfemy-a-tvorcovia/parfemy-salvator-dali
Já mám ráda vůni santalového dřeva a pižma….a pokud ho parfém obsahuje, tak mi většinou sedí celá jeho vůně. Teď zrovna mám toaletku Dalího Eau De Rubylips a jsem spokojená… 😉 Dřív jsem ráda používala od Karolina Herera – 212 a ráda bych se vrátila ke Calvin Klein – Obsession. Ale to je těžší vůně a není vhodná na léto. Alespoň já jsem jí tak vnímala. Ale Dalího zkuste, dělají se i pánské… 😉
Sendyman
18 srpna, 2012 at 02:16
No, Sluníčko, malinko Vás „načnu“. A nebo jsem to pjosjal a načnul jsem sám sebe, nebyl jsem tu dost dlouho a nestíhám všechno číst.
Nicméně, co Gerona?
Krutibrko, kdybych nepřišel o ten archiv, byly tam zbytečný, ale i pěkný fotečky. Flákal jsem se po takových zapomenutých uličkách, tak do tří metrů šíře, myslím, mezi středověkými stavbami.
Kdykoliv něco zaševelilo, tak jsem se lekl, že proti mně vyrazí ten jeden blázen na koni se vztyčeným kopím, doprovázenej tím druhým, na oslu, tuším.
A ten chrám, ten je prostě nádhernej. Takovej „obyčejnej“, ale v tom já vidím jeho sílu. A to nic proti Gaudímu, obdivuju ho, protože jeho síla je zase jinde. La Sagrada Familia je úžasná a obdivuji ji. Pro mě je však přitažlivější Las Ramblas. Je to takové normálnější, a tak trochu i pro mě, bezvěrce…
🙂
sluníčko
18 srpna, 2012 at 21:38
Gerona také bude, jen vydržte! Snažím se všechno popořádku, vše bylo úžasné, to jste také psal…..ještě bude Dalí, jeho šperky a potom hurá do Gerony, svoje toulání ukončím ve středověké vesničce v podhůří Pyrenejí, jmenuje se Besalú. Takž tohle ještě chystám. Jak píšete, máte rád středověké klikaté zapomenuté uličky, krásné stavby…..to je také úžasná věc, já jsem se toulala po Monserratu, tam byla cítit energie, také ty středověké uličky v Barceloně, Geroně i v Besalú, tak jsem se tím kochala, až jsme občas zapomněla fotit, jak to bylo úžasné. O Andoře jsem viděla nějaké pořady, je to hornatá zemička, příroda tam musí být nádherná, možná i nějaké památky. Prostě by to chtělo víc cestovat, obdivovat krásné stavby, přírodu……..
747
18 srpna, 2012 at 21:46
Souhlas. Cestování je fajn a áááchat nad něčím se dá skoro všude, dokonce se kolikrát ani nemusí moc chodit pěšky. 😉
JiHei in Natura - Fotografie
20 srpna, 2012 at 17:27
Hlásím 33 ve stínu. Údaj je z teploměru, na který naposledy svítilo slunce dneska ráno kolem osmé hodiny. Jak je na tom Brno a ostatní? 😎
747
20 srpna, 2012 at 20:18
Tady taky 33 na severní straně chalupy, kam slunce nechodí. Voda 26°C. Leháro, pohoda, držíme týden domácí dovolené. 😀
JiHei in Natura - Fotografie
21 srpna, 2012 at 10:11
Tak si to krásně užívejte! 🙂 Já už toho vedra mám tak nějak plný zuby, včera mi z něj nebylo zrovna nejlíp. Na kolo můžu jenom brzy ráno, nebo v podvečer – přes den je to spíš o infarkt. A plížit se v tom vedru někde s foťákem, to taky není zrovna zábava…Včera večer tady bouřilo, ale nakonec spadlo asi deset kapek, ale alespoň ten vítr to tady na chvíli trochu ochladil… 😉
Tak přeju krásnou bazénovou a sluníčkovou dovču! 🙂