Jak mladá je Austrálie pohledem Evropana, respektive jak čerstvá je historie osídlení tohoto kontinentu evropskými hordami, je nejlépe vidět na tom, co už se v Ozíkově považuje za předmět historický. Ve dvousetletých dějinách se tak museálním kouskem stane leccos, co je jinde -tedy především ve středu Evropy – ještě pořád docela běžnou součástí vybavení některých domácností nebo co ještě sami dobře pamatujeme z našeho dětství. V rámci areálu, kde se ve východoaustralském městečku Petrie pořádájí nedělní trhy lze navštívit i takové malé milé museum místní historie, kde najdete dokonce řadu rodinných i pracovních fotografií místních starousedlíků, ale především ohromnou spoustu předmětů z běžného života těchto lidí. 😉
Mnohé z těch věcí byste u nás nejspíš docela snadno objevili někde v koutě na dvorcích, na stolech a policích v dílnách nebo lehce zaprášené na půdách českých i moravských venkovských domů a určitě alespoň některou z nich máte ještě někde doma nebo se vám vybavuje ve vzpomínkách na veselé příběhy rodinné… 😛
Tyto velké konve si ještě pamatuji. V obchodě se z nich nalévalo mléko do menších konviček… a pak přišla doba skleněná, následně plastová a tetrapaková 😛
A na podobném „kočáře“ jsme jako smráďata jezdili „na žňa“. 😀
V dost podobných lavicích jsme na základní škole sedávali asi tak do třetí třídy… 😉
To všechno odnééééééééés čas…………. 😆
Máte doma museum?
21
zář
mišmaš kolem nás...
Helemese 
JiHei - Fotografie
21 září, 2012 at 22:20
No ty hodiny jsou úúúúchvatný! Teda tam je roztodivností! 🙂 Jak dlouho jste tam šmejdil? Tohle všechno než si člověk prohlídne.. 😎
747
21 září, 2012 at 22:40
Jak vidíte na prvních fotkách, je to museum velikosti rodinného domu, takže jsme to prošli asi tak za necelou hodinku. Vzhledem k tomu, že větší část exponátů je nám tak nějak důvěrně známá ze života, neprohlíželi jsme si je až tak důkladně. Spíše bylo zajímavé co všechno už je u Ozíků historií. 😀
JiHei - Fotografie
21 září, 2012 at 23:00
Na fotce pod kočárkem je toho docela hodně…No to teda jo – třeba sekyra! 😉
747
21 září, 2012 at 23:03
…. ta taky, pak svěrák, hoblík, cirkulárky, vana, necky, valcha, všelijaké ty vrtáky, dláta, nebozezy… 😀 Holt, bejt pamětník je v Austrálii snadné!
vonrammstein
22 září, 2012 at 00:05
No, asi su vo chlup mladší, tyhle věci znám jenom z venkovskejch chalup. Až na tu telku, takovou pamatuju 🙂
747
22 září, 2012 at 10:44
Jj, ono stačí pár let rozdílu a už ty věci mizely. Znám jich většinu také spíše z prázdnin u prarodičů na venkově, ovšem je to na každý pád hezké vzpomínání. 😀
oldwomen
22 září, 2012 at 14:42
Sakrholte, já to tušila. Žiji ve skanzenu. Jdu pohledat jupku a střihnout na zástěru s kapsářem, ochlazuje se, kam jsem to hodila po Servácovi vlňákem?
747
22 září, 2012 at 14:48
Jojo, na Hané i na Slovácku by nesjpíš leckde Ozíkům z té haldy „muzeálních kousků“ až oči přecházely. 😆
Věra
22 září, 2012 at 19:54
Když jsme loni dělali na chalupě novou střechu, našli jsme tam spoustu takových „pokladů“. To by ozíci koukali! Něco si rozebraly děti, něco jsme si nechali a něco na nás vymámili známí – cep na mlácení obili, kola od vozu s loukotěmi, ošatky na pečení chleba, staré váhy se sadou mosazných závažíček, kameninové zadrátované hrnce – ty jsem ale nikomu nedala, ty mám vystavené v nice na předsíni – a ještě spoustu věcí, které ani neumím pojmenovat, natož abych vůbec tušila, k čemu je tehdy užívali. Ve sklepě jsem našla děrovaný kameninový hrnec, o kterém jsem netušila, k čemu byl – až moje mamka poznala hrnec na vaření povidel, byl tam i kameninový soudek na zelí a kameninový soudek s víkem na sádlo… Začínám uvažovat o tom, že si založím takové malé muzeum českého venkova, inspiroval jsi mě.
Witch
23 září, 2012 at 12:22
Všem majitelům pokladů krutě závidím. Od chvíle, kdy jsem vyhlásila, že sbírám kdejaké blbosti a smetí, tak mám sice na všech stranách slíbeno, ale k ničemu se nedostanu 😦 Nikomu nedochází, že to FAKT uplatním. Prostě na to kašlou. Tím víc mne dojal klient, který mi teď od dcery dotáhl (zachránil před vyhozením) deset čísel Dikobrazu z r. 1989. Holt vidí, že to opravdu k něčemu je…
sluníčko
23 září, 2012 at 19:51
To jsou úžasné věci, kočárek, hodiny……..mám ty staré věci moc ráda. Také sbírám různé zajímavosti, staré předměty, nějaké i používám, např. mlýnky na mák, ořechy, louskáčky, také jsou krásné staré drátované kameninové hrnce. Ale takové kousky už není snadné sehnat, dá to fušku a stojí to peníze, ale určitě to stojí za to.
Zrovna včera jsem byla na blešáku, kde jsem si koupila pár drobností, ze kterých mám radost. Ty staré věci mají svoje kouzlo, jsou spolehlivé a čím jsou starší, tím jsou hodnotnější. Takže doporučuji nevyhazovat!
747
23 září, 2012 at 20:19
Ehm, a vztahuje se to doporučení i na staré partnery (-rky)? 😉 😆 😛
sluníčko
24 září, 2012 at 21:32
To tedy přijde na to, jak jsou na tom ti staří partneři teď, hlavně tedy nevyhazovat ty s tučným kontem. To by byla věčná škoda, ne?
747
24 září, 2012 at 21:37
😆 Rozhodně! 😆
jura
24 září, 2012 at 16:05
Díky moc všem, co reagovali na můj mail a klikli do hlasování o strom města Zlína naší lípě. Pro ty, na které nemám adresu a chtěli by si také zaklikovat, zasílám adresu. Samozřejmě, pokud se bude někomu líbit víc nějaký jiný strom, než lípa v Lužkovicích, tak mu, samozřejmě, může také kliknout. Ale opovažte se. Za případnou podporu díky předem. Mám k tomu takový malý, vysvětlující článeček na konci světa u Ondyse, takže kdo s tím nemáte nepřekonatelný problém klikněte mimo to i na blogról a zvíte podrobnosti. Čau, Jura.
Tož ještě ta adresa: http://www.zlin.eu/page/95777.strom-mesta-zlina-2012/
Sendyman
16 října, 2012 at 13:34
Dík, že mě jsi neoslovil, rád bych to pro Tebe udělal…. A to vím skoro nabeton o lepčejší lípě, a ještě ve větší prdeli, než je Zlín.
Vlastně o dvou. Ale žádná není v Práglu, tak mě nebij!
😀 😀 😀
Sendyman
16 října, 2012 at 13:38
I když, my tady máme taky hezký keře!
😀 😀 😀
Sendyman
16 října, 2012 at 13:45
A jedna z těch, co z dětství, důvěrně znám, na Vysočině, se dostala i na známku za 6,50Kč. A ta „Tvoje“? 😀
747
16 října, 2012 at 14:02
Sííím, to my tady taky! 😀
Sendyman
16 října, 2012 at 15:17
Šak neříkám, takovejch keřů je po republice spousta, Já jen, že bysem hlasoval klíďopíďo i pro tu jeho jeho, jen kdyby si řek´! 😀
747
16 října, 2012 at 15:57
No, neřek. Asi nejsme tak důvěryhodní…. 😉 Ale to máte fuk, odtud pro ten zlínskej porost kliklo něco přes deset lidí.
Canan Pamuk
19 října, 2012 at 09:53
Muzeum ne, ale když hodně brzo vstávám a podívám se do zrcadla, tak můžu hrdě říct, že mám doma mauzoleum.
Jinak tyhle „hrabárny“ miluju, a došla jsem lety k poznání, že jsou k nalezení v každém mužském klášteře. Na rozdíl od ženských, které nepotřebné věci vyhodí, u těch mnichů nemá kdo udělat pořádek, tak oni skladují, skladují, skladují….a najednou vystavují. 🙂 Nejvíce na mne zapůsobily tři exponáty, a to v jednom zastrčeném skalním řeckém klášteře železný mlýnek na maso Made in Czechoslovakia, v Tunisu modré platíčko patentek Koh-i-noor s obrázkem slečny Poldi s patentkou v očku a na Srí Lance počítač ze Slušovic (už byl v muzeu, nepoužívali ho, ale tipuju že tak rok). Jestli tedy tohle je obraz Česka(-oslovenska) ve světě, tak za mne: CELKEM DOBRÝ. Ne?
Canan Pamuk
19 října, 2012 at 09:54
Aha, teď jsem si ještě vzpomněla, že jsme na Srí Lance v klášteře „někde uprostřed lesa“ viděli ve výstavce taky československé peníze – škoda, že to bylo tak zastrčené, docela by mne potěšilo, kdyby nás ve světě považovali za finanční velmoc.
747
19 října, 2012 at 11:02
Rozhodně! Taky mě vždycky potěší nějaký „náš“ kousek vyskytující se v dálavách. I kdyby to byly jenom poštovní známky Československa, uctívané v albu amatérského filatelisty na Barbadosu. 😀