RSS

Ahoj, jmenuju se Sendy! – od Sendymana

18 pro

17_Přestaň tlachat na tom RX a pojď už se mnou venNarodila jsem se, mámě zlatý a tátovi černýmu anglickýmu kokršpanělovi, u hodnejch lidí. Byla jsem nejslabší z vrhu a v Přírodě bych neměla šanci. Ani ty jejich blbský lidský „papíry“ nemám, ale mazlili se se mnou a vypiplali mě. Máma na mě byla taky hodná, ale bylo nás na ni prostě moc. Když jsme se rozkoukali, chodili tam různý cizí lidi. Potěžkávali si nás, ukazovali prstem, a pak si potřepávali tlapkama s páníčkama a mý sourozenci dostávali různobarevný obojky.  Abych nezapomněla, já se vyvedla jako černá.

02_U paničkyKdyž nám byly asi tři tejdny, bez obojku nás bylo asi pět, samí černoušci, přišli tam takový lidi.  Dva velký s mládětem, ale už odrostlým. Taky koukali po bráchách a ségrách ve výběhu, jak se tam motaj, ale pak si ten největší z těch cizejch lidí všimnul, že páníčkova dcera mě chová v klíně. Dal se s ní do řeči, pohladil mě, a takový ty blbostě okolo. Když zjistil, že se jmenuje Klára – jí se to jméno nelíbilo, říkala, že je blbý, ale jemu jo, říkal, že je krásný a že se na to jméno narodil – a jak o mě pečuje, bylo vymalováno. Řekl, že já a nikdo jinej, ty druhý dvě souhlasily, já dostala svůj novej obojek a odešli. Pak bylo pár tejdnů všechno při starým.   

 01_V pelíškuNajednou se objevili znova, to už většina bráchů a séger bylo pryč (hlavně ty zlatý, jako by byli hezčí nebo lepší, nebo co), pomazlili se s mámou a vzali mě, naložili do auta  a odvezli někam úplně jinam. Páníček mi dal na cestu ručník z pelíšku, kterej voněl mámou, aby se mi moc nestejskalo, jenže pár dní se mi stejskalo stejně. 03_Naposledy s mámouTaky mi dali jméno. Tomu největšímu by se bejvalo líbilo Klára po jejich dceří a že prej bysme mohli něco, nevím co, dělat společně. Ale ta nejmenší chtěla Sandy, protože byla zrovna oblbnutá nějakým něčím, kde furt řvali: „Óóóóó Sandýýýý“ z nějaký bedny, pouštěla si to furt dokola, až jsem myslela, že se z toho zcvoknu. Nakonec souhlasil, ale že prej budu po česku Sendy, ne po americku Sandy. Sice nevím, o co jde, ale řeknu vám, že vy lidi se zabejváte pěknejma kravinama.04_Co to je, totok....novej pelíšekDcera mýho novýho páníčka se mnou byla ze začátku pořád doma a mazlila se se mnou, tak to docela šlo. Potom ale začali odcházet všichni a já zůstávala sama. Nejdřív jenom na chvíli, ale doba se prodlužovala, a to mi bylo trošku smutno. Jednou, když si ten můj novej zapomněl schovat kecky, než odešel pryč, tak jsem jednu botu vzala a odnesla si ji do pelíšku. Nerozkousala jsem ji, nejsem blbá, ale omotala se okolo ní a chrápala, než přišli. Móc hezky totiž voněla! A jednou zase blbě zavřel dveře do kuchyně, tak jsem mohla sama prozkomávat. Celý dopoledne. Taky jsem nic nerozkousala, zato páníček koukal. Odpadkovej koš po celý kuchyni i obýváku, brambory taky a taky nějaký cédéčka jsem roztahala. Ještě, že přišel domů dřív než panička, asi by ji kleplo.   😉  05_Nejmilejší pelíšek14_Já a klacek, klacek  a já, neodmyslitelná dvojkaJo, a taky mě začali vodit ven. To vám byla krása! Těch novejch pachů a věcí! A taky už mě moc nebavilo to čůrání na noviny, na travičku to bylo lepší. Vzpomínám, jak při jedný z prvních procházek jsem nabírala nový pachy, až jsem se zapomněla a odběhla asi tak na 20 metrů od páníčka (to už jsem věděla, že je to novej páníček), tak daleko jsem sama ještě nebyla. Když jsem si to uvědomila, tak jsem se lekla, že jsem se ztratila. Vtom na mě zavolal a já vám měla takovou radost, že jsem k němu pelášila, co mi síly stačily. A jak tak klečel na zemi a já se mu vrhla do náruče, nechtěně, to dá rozum, jsem mu natrhla těmi svými jehličkami nos. Ne, že by se na mě zlobil, věděl, že já nerada, ale hned mě vzal domů, protože mu z toho nosu teklo  něco červenýho. To byla prča! Dodneška tam má na mě památku!10_S hadem. Vlastně s hadicí12_Vodička, to bylo vždycky moje08_I já to uměla s PETkouZažila jsem spoustu historek. Ale to by bylo na dlouhý vyprávění. Třeba jak jsem se ztratila, protože jejich mládě nedovřelo dveře od bytu a já se vydala na výzvědy. Nebo jak mě na chalupě píchla včela do čumáku a já málem umřela, nebejt vesnickýho veterináře. A nebo když jsem mu, když slavil na chalupě narozeniny, sežrala jednu flákotu, připravenou na grilování, pomalu větší, než jsem byla sama. To měl  o mě taky velikej strach. No, bylo to na mý gusto trošku přepepřený.

A nebo… vždyť říkám, že historek je spousta, takhle by se dalo pokračovat skoro do nekonečna.   😛  11_Mám taky spoustu kámošů15_Jak se to pyžamo, sakra, voblíká06_Takhle to taky jde. 

 A tak šel čas. Mezitím jsem dospěla, ale o historky nebyla nouze. Ale dospěla jsem, to je důležitý. Sendy (no, to je sranda, on si můj páníček dal jméno po mně. Tak nevím, mám si to považovat za čest?) se mnou dělal různý psí kusy, ale když se ta jejich smečka sešla  a sesedla pohromadě, vždycky jsem se nejradši  přitulila k němu.        

                            😀  

 

09_Naše oblíbená poloha, aneb Twin SendyPak se něco v tý jejich smečce, zvrtlo, a já dneska bydlím jinde, s jeho mládětem  Je to tu hezký, les je nedaleko. Ale, i když to nedávám najevo, trošku se mi stejská.16_Přesně takhle visím u Sendyho v pokoji na plátně 90x60A myslím, že jemu taky…. 18_A teď, veselé Vánoce

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Plyšáková Sendy   😆  spící vetřelec

 
komentářů 21

Posted by on Prosinec 18, 2012 in CIA

 

Vlastnosti:

21 responses to “Ahoj, jmenuju se Sendy! – od Sendymana

  1. Sendyman

    Prosinec 18, 2012 at 07:22

    Teda Éro… Jsem úplně naměkko. Naaranžoval jste to přímo luxusně ❗
    Díky a všem přeju, aby se z Vánoc nezbláznili, ale prožili si je v klidu a pohodě: 😉

     
    • 747

      Prosinec 18, 2012 at 10:49

      Díky za krásné povídání o vašem nejmilejším „mutantovi“. 😀 Je překrásná a z fotek je jasné, jak dobře jste si rozuměli a že je to šťastný žvížo. 🙂

       
    • lucasta10

      Prosinec 20, 2012 at 16:08

      Hezký příběh, smutnej určitě pro tebe, nicméně naštěstí je fenečka u tvý dcery, jak chápu, tak se snad má dobře, horší, kdyby skončila v útulku nebo u úplně cizích lidí. Já bych se bez svý holčičky zbláznila, ona myslím že vůbec 😀

       
  2. oldwomen

    Prosinec 18, 2012 at 10:35

    Sendy, to je parádní povídání

     
  3. alibaba14

    Prosinec 18, 2012 at 12:14

    Sendy, krásný pejsek i článek, taky jsu naměkko, někdy to dopadá bohužel nefér. Taky přeji hezké pohodové vánoce.

     
  4. zarox21

    Prosinec 18, 2012 at 14:06

    Měl byste se pustit do příběhu a la Kocour Modroočko. Moc hezky vám ten pejsek „jde“. 🙂 A že někdy mají příběhy ne úplně veselý konec, to se holt stává. 😦

     
    • Sendyman

      Prosinec 18, 2012 at 16:06

      No jo, mně „šli“ vždycky líp psi, než lidi, teda žencký…

      😀 😀 😀

       
  5. 747

    Prosinec 18, 2012 at 20:19

    Mně se moc líbí i mamina od Sendy – s jakou důvěrou na Vás kouká, úplně jakoby říkala: „Postaráte se o toho mýho drobka, že jóó?! Věřím Vám.“ 😀

     
  6. sluníčko

    Prosinec 19, 2012 at 21:24

    Sendy, to je moc krásný pejsek. Zvířátka jsou velice milá, s nimi je to moc fajn se mazlit, hrát si…..asi se ti po ní stýská, že? Tak si pořiď alespoň plyšáka. Vím, že to není ono.
    Přeji všem krásnou předvánoční pohodu.

     
    • Sendyman

      Prosinec 20, 2012 at 11:31

      Bude to znít neuvěřitelně, ale když jsem vyklízel nějaký zbytky bordelu po bejvalým majitelovi ve sklepě, tak jsem tam našel plyšovýho kokra! 😀
      Takže mám, zrovna chrápe v posteli!

      😀 😀 😀

       
      • 747

        Prosinec 20, 2012 at 11:32

        A kde je foto?? 😉

         
        • Sendyman

          Prosinec 20, 2012 at 12:04

          V mailu. 😀

          Přemejšlím, že si poprosím Ježíška o černou barvu na látku…

          😀 😀 😀

           
          • 747

            Prosinec 20, 2012 at 14:04

            Dík. Já zas přemejšlím, co zase WP udělal jinak nebo dělám já blbě, že tu fotku nemůžu dostat do Vašeho komentáře. 😦
            Se s tím nějak popašákuju později, včíl nemám dost času. 😀

             
      • sluníčko

        Prosinec 20, 2012 at 16:21

        Sendy, tak to je bezvadné, že máš i plyšáka. Já mám takové pejsáčky moc ráda, také se mi líbí, jak o pejscích mluví Zdeněk Srstka a říká jim tím svým hlasem pejsáčkové…..a toho plyšového kokra nemusíš venčit, kupovat granule, je kdykoliv k dospozici na mazlení. Takže má spoustu výhod.

         
    • Sendyman

      Prosinec 21, 2012 at 00:24

      No, Sluníčková, ono to ale přece není jen o mazlení a hraní. To je „jen“ bonus. Pes se musí především vychovat. A čím je vychovanější a poslušnější, tím větší má svobodu. Sendy prakticky, kromě pár vejletů do centra, kde byla v cizím prostředí, nepoznala moc vodítko. Mohli jsme si to dovolit, protože byla odvolatelná z jakýkoliv činnosti, i když se honila za zajícem.
      Vzpomínám, když jsme chodili na „dlouhou procházku“, směr bělohorská louka a Základna, tak vždycky kroužila okolo jak satelit, ale na ulici nevlezla. Klidně byla i 30-50m přede mnou, ale jak došla ke křižovatce, čapla si a čekala až ji dojdu a řeknu, že může jít.
      Vždycky mi bylo líto nevychovanejch psů, který strávěj celej život na vodítku…

       
      • 747

        Prosinec 21, 2012 at 01:34

        To já zase lituju psy, kteří spí s pánečkama v posteli, protože mají zakázáno se zamazat jako prasata a aby mohli do duchen, musí se furt čistit a koupat… Z toho by Prd dostal psotnik, páč on je zmazanej děsně rád, zatímco vodu a čistění nesnáší. Takže ho netrápíme čistotou a raději mu častěji pereme jeho pelechy, než abysme se děsili kde se zase zmatlá. 😀

         
        • sluníčko

          Prosinec 21, 2012 at 15:08

          Já také nemám ráda psy a kočky, které páníčci šamponují, češou, barví srst, kupují svetříky od Guciho a šperky od Swarovského, žabky na nohy a jiné nesmysly za velké peníze, to je děsné. Nejlepší jsou psi a kočky, co mohou jít ven a mají volnost, žádné šamponování a přelivy. Ta výchova k pejskům patří, to je jasné. Takže Sendy byla perfektně vychovaná, to je úžasné. Já mám doma jenom kocoura, ten je spíš venkovní a všichni jsme spokojeni.

           
          • 747

            Prosinec 21, 2012 at 23:09

            Jj, taky mám outdoorové mutanty. Ale teď když mrzne, tak se většinou nacpou na noc do chalupy. Jenže každej má svůj pelech a do našeho nesmí. Však my se jim taky necpem do toho jejich, že jo! 😀

             
        • Sendyman

          Prosinec 21, 2012 at 18:39

          To Sendy vodu milovala. Samozřejmě, kromě vany. A když nebyla jiná možnost, nadšeně se vyválela v rygolu od lesního traktoru! 😀

           
  7. annapos

    Prosinec 20, 2012 at 01:54

    Sendy+ man hezký ale smutný příběh, někdy stačí „pár kroků“, a Sendy bude šťastná.
    Všichni naše psi, vždy spí s pánem, za jeho hlavou, mívali jsme podobnou holku, Báru, předloni před vánoci nám odešla, do psího nebe, ten příběh mně ji připomněl. Hezké vánoce všem.

     
    • 747

      Prosinec 21, 2012 at 23:11

      Kolik psů vlastně máte? A hlavně jak spolu vycházejí? 🙂

       

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: