RSS

Hladomorna u svaté Anny

23 led

Kdyby si měl člověk utvořit názor na naše zdravotnictví jen podle mediálních zdrojů, došel by nejspíš k přesvědčení, že všichni pracovníci v tomto sektoru jsou bytosti obětující se pracovně i osobnostně až za hranice lidských možností, přičemž platově jsou to zároveň chudáci živořící jen lehce nad hranicí chudoby.

Ten první dojem vyrábí filmová a televizní tvorba, neboť celosvětově produkované seriály a filmy se pravidelně hemží supermany a superženami v bílém, jež celé dny nemyslí na nic jiného, než blaho pacientů a jen sem tam si přitom konání dobra sexuálně zaskotačí s kolegou či kolegyní.

Druhý dojem pak získáte z českých sdělovacích prostředků, kde minimálně dvakrát do týdne pofňukává nějaký zdravotnický odborář, ministr zdravotnictví, medicínský odborník či alespoň personál nějakého špitálu nad bídným oceněním své práce.

Tak určitě! Vždyť kdo je vlastně v této zemi, krom našich politiků, za svoji práci odměněn dostatečně?

Osobní zkušenost však takto deformovaný obraz současného českého zdravotnictví velmi rychle rozmetá. Stačí mít příbuzného pár dnů v péči oddělení 49 fakultní nemocnice U svaté Anny. Než si totiž uvědomíte, že zdejší personál se stará pouze o to, aby měl s klienty co nejméně práce, stane se z poměrně vitálního a soběstačného člověka, apatický ležák s minimální šancí na uzdravení, ale vysokou šancí na místo v márnici. Aby nebyly sestry a sanitářky obtěžovány požadavky pacientů, zavěšují jim zvonek vysoko nad lůžko a tím bezpečně daleko za hranici jeho dosažitelnosti. Nákladná polohovací lehátka (za která si někdo slušně přihrábnul úplateček) mají velmi složité a zcela nepřehledné ovládání, na jehož symboly není vidět a stlačení ovladače je problematické i pro zdravého člověka. Vážně by mě zajímalo jestli si ten kretén, co takové věci navrhuje na tu postel někdy lehnul a zkusil ji ovládat při omezení zraku a pohybu.

Na doktory si zde hrají čerství absolventi lékařské fakulty bez empatie i běžné sociální inteligence v kombinaci s dost nepřesvědčivou úrovní faktické odbornosti. Místní sestry se snaží být nanejvýš neviditelné a svou péčí pacienty zatěžovat minimálně. Což se jim vskutku výtečně daří. A zdejší pomocný personál dělá jen to, co nevykonáno bylo by ihned patrné. Takové ledabylé pojetí péče vede k tomu, že pacient, který se nemůže sám najíst, zde prostě nedostane dostatečně najíst a napít i několik dnů. Personál se neobtěžuje těmto lidem jídlo vhodně připravit. Například otevřít paštiku a máslo a pečivo namazat nebo porci čehokoliv jakkoliv nakrájet a s ohledem na pohybovou indispozici pacienta mu trpělivě pomoci s podáním ke konzumaci. Nedotčené talíře, neotevřené paštiky, másla, balíčky šunky apod. jen svižně uklidí. A nevěřím, že nedotčené balíčky šunky, sýrů, nutriční drinky, jogurty a paštiky končí v odpadcích. Pravděpobnější je, že jsou pravidelně „obětavě“ odnášeny v taškách personálu.

Mizivý kalorický příjem a faktické vyhladovění pacienta tady nikdo neřeší. Odbornost lékařského personálu fakultní nemocnice nemá pražádný problém s faktem, že pacient v jejich péči dokáže ztratit za 12 dní celých 10kg hmotnosti. Tento výsledek by možná potěšil zájemce o masochistickou redukční dietu. Takovým lze pobyt v hladomorně u svaté Anny opravdu vřele doporučit. Člověk, který zde však očekává odbornou pomoc a péči státního zařízení, deklarovaného dokonce jako vědecké pracoviště, by se měl tomuto zařízení zdaleka vyhnout. A jakékoli zvyšování platů zdejším „pracantům“ samozřejmě taktéž.

Varuji proto všechny, jejichž příbuzný či blízký se ocitne na oddělení 49 fakultní nemocnice U sv.Anny: choďte tyto pacienty denně krmit a ošetřovat, zdejší personál je totiž nechává umírat hladem a žízní!

 
komentáře 4

Posted by on Leden 23, 2017 in OSN

 

Vlastnosti:

4 responses to “Hladomorna u svaté Anny

  1. Věra

    Leden 30, 2017 at 20:07

    Je to šílené, ale sama jsem něco podobného zažila. Manžel měl před necelým rokem mozkovou příhodu, musela jsem ho dát do nemocnice – dokonce na oddělení, kde jako lékař řadu let pracoval. Když jsem viděla tu „péči“, bylo mi do pláče. S jídlem to bylo přesně tak, jak je popsáno výše. Proto jsem denně přes obědy za manželem jezdila, krmila ho a snažila jsem se ho rozcvičit. Když mi ho po šesti nedělích vrátili domů, byla jsem zoufalá – z manžela byl totální ležák, dva dekubity na kyčlích, jeden na křížové kosti. V tříslech opruzeniny do živého masa. Jeden dekubit se mi povedlo úplně zavřít, dva se zmenšily, ale bohužel, manžel po pár dnech doma zemřel.

     
    • 747

      Leden 30, 2017 at 22:36

      I podle svědectví dalších známých se toto jednání jeví jako systémové chování všech státních nemocnic v Česku. Personál je všude profesionálně líný a často jen čeká na „motivační“ peníze od příbuzných. Dokoce tak, že na bankovky natahují pazoury i ti, kteří se nijak na péči (byť mizerné) ani nepodílejí (info z LIberce).

      Další kamarád mi vyprávěl skoro stejný případ od Svaté Anny. Jeho otec tam dlouho primářoval a ani tak se mu na jeho bývalém pracovišti (cca 3 roky po jeho odchodu do penze) nedostalo přiměřené péče a fakticky mu vlastně sestra nesprávnou „péčí“ (masáží nohou s vnitřními křečovými žílami) přivodila embolii, na níž zemřel.
      Naše státní špitály fakticky provádějí eutanázii hladem a mizernou péčí. Opravdu nechápu jak si může tato bílá havěť dovolit požadovat ještě vyšší platy, než mají dnes, když 90% z nich nedělá co má.

      Našeho příbuzného tam sestra málem připravila o ruku. Ta blběna mu brala krev a ZAPOMNĚLA NA PAŽI UTAŽENÉ ŠRTIDLO! Naštěstí začínaly návštěvy a tak se modrofialovou paži podařilo ještě prokrvit a rozhýbat. Vedoucí lékařka na informaci o této neprofesionalitě jejích podřízených jen podotkla, že „na to nemáme důkazy“. Kurva! To si mám tu ruku napřed vyfotit a teprve pak sundat to jejich škrtidlo nebo ještě lépe mám napřed přivolat právníka a televizní štáb?!

       
  2. jura

    Únor 4, 2017 at 18:44

    Za sebe můžu říct. že můj loňský pobyt ve Zlínské nemocnici T. Bati byl naprosto bez problémů a naopak, měl jsem se tam „jak na zámku“. Je pravdou, že jsem nebyl „nemohoucí“. Byl jsem „jenom“ na výměně kyčelního kloubu za kovovou náhradu. Je také fakt, že se operace podařila a díky slušné fyzické kondici jsem se uzdravoval rychleji, než všichni předpokládali. Ale myslím, že si nestěžovali ani moji spolupacoši. Rehabilitace a následná lázeňská péče byly naopak nad mým veškerým očekáváním. Takže za mne spíše pochvala a spokojenost.
    Podobné to bylo i při velmi vážné nemoci syna. Jak v „Baťovce“, tak i v Brně na Černém poli…

     
    • 747

      Únor 5, 2017 at 00:59

      Moje osobní zkušenost s nemocnicí ve Zlíně ja shodná s Vaší. Stejnou chválu mohu vyslovit stran brněnské nemocnice na Žluťáku. Ovšem všichni známí jedním hlasem bědují nad Svatou Annou a jí podobnými státními molochy v jiných městech. Takže rozdíly jsou a zjevně podstatné. Podle mě je to o lidech a předevšímo vedení. jestliže si stěžujete na špatnou péči a vedoucí lékaře to vůbec nezajímá, nelze čekat, že zjednají nápravu. Když nechtějí vidět chyby, nechávají své podřízené řádit jak jim libo.

       

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: