RSS

Category Archives: OSN

Ono Se Nepovedlo

Suvenýry z ostrova svobody

Šopování na ostrově svobody rozhodně není nic pro vášnivé šopoholiky. Na Kubě se toho totiž příliš koupit nedá. I v tomto směru si zde můžete na socík pěkně zavzpomínat. Poloprázdné obchody a poměrně omezená nabídka sortimentu platí i pro  suvenýrové zboží. Nabídky tradičních věcí je ovšem vyvažována nezvyklými nápady a řemeslnou kreativitou. Běžným suvenýrem odsud je samozřejmě místní vynikající rum a doutníky. duben 16 251.jpgVýběr i zásobování těmito produkty jede, na rozdíl od všeho ostatního,  na stachanovských 150%.  Likér Legendario, jakož i rumy mohu opravdu všem požitkářům vřele doporučit.duben-16-254 Další místní tradiční produkcí jsou výrobky z kůže. Najdete zde peněženky, tašky, kabelky, baťohy, podložky, obrazy i opasky nebo kožené sandály všech typů a velikostí. duben-16-243duben-16-361Nevyberete-li si z těchto tradičních řemesel, můžete si najít suvenýr mezi výrobky z korálků, kostí, kovu…duben-16-362 ….keramiky, dřeva, lastur nebo textilu…duben-16-363duben-16-240duben-16-239duben-16-297duben-16-364 nebo si Kubu můžete doma připomínat vlaječkou či trikem s Che nebo Fidelem  🙂duben-16-412 Ale nejvíc si stejně budete pamatovat neuvěřitelné blbosti vyrobené šikovnými Kubánci z hliníkových plechovek od světoznámých přeslazených břeček.   😉duben-16-242

 
komentáře 2

Posted by on Únor 4, 2017 in LSD, OSN, Uncategorized

 

Vlastnosti:

Hladomorna u svaté Anny

Kdyby si měl člověk utvořit názor na naše zdravotnictví jen podle mediálních zdrojů, došel by nejspíš k přesvědčení, že všichni pracovníci v tomto sektoru jsou bytosti obětující se pracovně i osobnostně až za hranice lidských možností, přičemž platově jsou to zároveň chudáci živořící jen lehce nad hranicí chudoby.

Ten první dojem vyrábí filmová a televizní tvorba, neboť celosvětově produkované seriály a filmy se pravidelně hemží supermany a superženami v bílém, jež celé dny nemyslí na nic jiného, než blaho pacientů a jen sem tam si přitom konání dobra sexuálně zaskotačí s kolegou či kolegyní.

Druhý dojem pak získáte z českých sdělovacích prostředků, kde minimálně dvakrát do týdne pofňukává nějaký zdravotnický odborář, ministr zdravotnictví, medicínský odborník či alespoň personál nějakého špitálu nad bídným oceněním své práce.

Tak určitě! Vždyť kdo je vlastně v této zemi, krom našich politiků, za svoji práci odměněn dostatečně?

Osobní zkušenost však takto deformovaný obraz současného českého zdravotnictví velmi rychle rozmetá. Stačí mít příbuzného pár dnů v péči oddělení 49 fakultní nemocnice U svaté Anny. Než si totiž uvědomíte, že zdejší personál se stará pouze o to, aby měl s klienty co nejméně práce, stane se z poměrně vitálního a soběstačného člověka, apatický ležák s minimální šancí na uzdravení, ale vysokou šancí na místo v márnici. Aby nebyly sestry a sanitářky obtěžovány požadavky pacientů, zavěšují jim zvonek vysoko nad lůžko a tím bezpečně daleko za hranici jeho dosažitelnosti. Nákladná polohovací lehátka (za která si někdo slušně přihrábnul úplateček) mají velmi složité a zcela nepřehledné ovládání, na jehož symboly není vidět a stlačení ovladače je problematické i pro zdravého člověka. Vážně by mě zajímalo jestli si ten kretén, co takové věci navrhuje na tu postel někdy lehnul a zkusil ji ovládat při omezení zraku a pohybu.

Na doktory si zde hrají čerství absolventi lékařské fakulty bez empatie i běžné sociální inteligence v kombinaci s dost nepřesvědčivou úrovní faktické odbornosti. Místní sestry se snaží být nanejvýš neviditelné a svou péčí pacienty zatěžovat minimálně. Což se jim vskutku výtečně daří. A zdejší pomocný personál dělá jen to, co nevykonáno bylo by ihned patrné. Takové ledabylé pojetí péče vede k tomu, že pacient, který se nemůže sám najíst, zde prostě nedostane dostatečně najíst a napít i několik dnů. Personál se neobtěžuje těmto lidem jídlo vhodně připravit. Například otevřít paštiku a máslo a pečivo namazat nebo porci čehokoliv jakkoliv nakrájet a s ohledem na pohybovou indispozici pacienta mu trpělivě pomoci s podáním ke konzumaci. Nedotčené talíře, neotevřené paštiky, másla, balíčky šunky apod. jen svižně uklidí. A nevěřím, že nedotčené balíčky šunky, sýrů, nutriční drinky, jogurty a paštiky končí v odpadcích. Pravděpobnější je, že jsou pravidelně „obětavě“ odnášeny v taškách personálu.

Mizivý kalorický příjem a faktické vyhladovění pacienta tady nikdo neřeší. Odbornost lékařského personálu fakultní nemocnice nemá pražádný problém s faktem, že pacient v jejich péči dokáže ztratit za 12 dní celých 10kg hmotnosti. Tento výsledek by možná potěšil zájemce o masochistickou redukční dietu. Takovým lze pobyt v hladomorně u svaté Anny opravdu vřele doporučit. Člověk, který zde však očekává odbornou pomoc a péči státního zařízení, deklarovaného dokonce jako vědecké pracoviště, by se měl tomuto zařízení zdaleka vyhnout. A jakékoli zvyšování platů zdejším „pracantům“ samozřejmě taktéž.

Varuji proto všechny, jejichž příbuzný či blízký se ocitne na oddělení 49 fakultní nemocnice U sv.Anny: choďte tyto pacienty denně krmit a ošetřovat, zdejší personál je totiž nechává umírat hladem a žízní!

 
komentáře 4

Posted by on Leden 23, 2017 in OSN

 

Vlastnosti:

Ušmudlaná Ikea

Mezi akčními letáčky různých hyper super marketů se koncem léta ve schránce rozpíná malý tlustý katalog. To zase Ikea šíří do všech domácností svoji představu o nábytku. Kdysi pro mne byly tyto katalogy oblíbenou inspirací. V kontrastu k socialistické obchodní nabídce zařízení sršely barvami a mnoha zajímavými nápady a díky nějaké té cestě a nákupu za hranicemi osvěžovaly drobné zařizovací předměty z tohoto obchodu i moji domácnost. Nábytek mne tehdy nezajímal, protože ten se do kufru nevešel.

Když se pak před lety obchody této firmy objevily v Česku a mohli jsme si konečně i ty větší, v katalogu tak skvěle vypadající kusy pořídit, mé nadšení se změnilo v pohoršení. Jednak mě nesmírně prudil systém kalkulace ceny, kdy v tomto řetězci nikdy nevíte kolik vlastně stojí to, co je na obrázku nebo v expozici, protože se musíte složitě probírat ceníkem jednotlivých prvků. Postel se sčítá z rámu, roštu, matrace, potahu a případně různých dalších doplňků. Skříň tady není prostě skříň, ale korpus, dveře, madla, panty…  Prostě neskutečný opruz a vlastně optický a kalkulační podvod na zákazníka. Další faul na spotřebitele je značně pochybná kvalita, respektive odolnost jakéhokoliv kusu nábytku této firmy. Vše, co v katalogu vypadá tak lákavě a zajímavě je vlastně papírový nebo v lepším případě dřevotřískový šunt, jehož životnost je kratší než jakou mají kulisy kočovné divadelní společnosti. A to si ty švédské kulisy ještě musíte umět složit. Což je vlastně nakonec možno považovat za jediné pozitivum, neboť lecjaký mamánek je tak často prvně v životě donucen manipulovat šroubovákem a imbusákem.kopie-sept-16-014

I přes všechny tyto výhrady mě ale katalog Ikea až do letošního ročníku docela bavil. Byl veselý a hravý. Našly se v něm občas zajímavé nápady a nějaké drobné věci se daly považovat za užitečné. A listování v něm navíc zpříjemňoval pohled na hezké švédské holky.

Letos na mě ze schránky vypadlo cosi temného. Pochmurná černošedá titulní strana asociuje katalog pohřební služby. A uvnitř není obsah o nic lepší. Hnus. Funus.

Dojem z tiltulní stránky:  africká čarodejnice na návštěvě pedofilní sekty, odrostlá bílá otrokyně s utěrkou sedí v pohotovosti na štokrleti, aby mohla svým pánům pohotově posloužit.

kopie-sept-16-015 kopie-sept-16-016Dojem z této stránky: drogový dealer na návštěvě smažek, zfetovaná švédská služka dřepí u stolu a čeká na příkazy.

Nabídka Ikea je v temných barvách, celkově nezajímavá, totálně bez nápadů a hezké holky nahradily šmudly. A šmudlové.

Ložnice ve stylu krematoria bude nejspíš hitem příštího roku.  😦

Dříve býval tento katalog vždy několik týdnů v horní poličce stolku. Letošní ušmudlané afro-arabské vydání skončilo v koši.

A lepší už to s totálně zblblými Švédy asi nebude.

Uvnitř katalogu nechybí dojáček o chudáčcích migrujících tisíce kilometrů za švédskými dávkami.   kopie-sept-16-017

 
Napsat komentář

Posted by on Říjen 6, 2016 in OSN

 

Vlastnosti:

Jen dva prstíčky…

Všichni známe přísloví o podaném prstu a urvané ruce. Nebo také pohádku o Smolíčkovi a jezinkách. Jojo „jen dva prstíčky si ohřejeme a hned zase půjdeme…“

Oba případy mají pro ochotného naivu stejné pokračování. Slib není dodržen, jen agrese a vymáhání dalšího se stupňuje až k neomalenému uchvácení kořisti.

Zdá se však, že ve výchovném procesu některých státních úředníků vyprávění o Smolíčkovi chybělo. Nebo celý příběh i s pointou v dětství prospali a poučení o tom, jak neblahé mohou být následky důvěry bytostem nečestným, medovým hláskem slibujícím, se jim tudíž nedostalo. Jinak si totiž počínání zastupitelů Prahy 3, ředitelky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a také angažovanosti soudruha agenta Bureše neumím vysvětlit.

Před rokem totiž pod nátlakem svěřili zmínění úředníci státní nemovitost (čili majetek nás všech) do užívání bandě alternativních parazitů, kterážto si onu budovu předtím násilně zabrala. Za pouhou jednu korunu českou tedy tuto krádež úřady posléze posvětily. Zcela v duchu pohádkových jezinek se ovšem ona nepohádkově reálná partička dnes domáhá dalšího prodloužení oné velmi pochybné a v podstatě nelegální smlouvy a jimi uchvácený objekt odmítá pustit ze svých spárů. Zaštiťujíce se přitom údajně prospěšnou činností.

Nejen, že zde zcela selhává přístup několika státních institucí, mezi jejichž základní povinnosti patří i ochrana a řádné nakládání s majetkem státu, ale především je na této kauze skandální fakt, že zatímco běžný občan či podnikatelský subjekt za vše, co si od státu najme, musí řádně platit nájemné v místě a čase obvyklé a splnit taktéž všechny zákonné předpisy a normy, jichž vskutku není málo, tak banda smažek a levicových extremistů, podporovaná Zelenými Khméry za zadkem mladého Stropnického a jemu podobných sociopatů, nic z toho nemusí.

V objektu se tak zcela v rozporu se zákony fakticky provozují koncertní a přednáškové aktivity, stravovací a ubytovací služby, bar a bazar, sklady a kdovíco ještě. To vše bez platných povolení a schválení dotčenými úřady státní správy za zmíněné činnosti odpovědné. Budova není zkolaudována k provozování ani jedné ze zmíněných věcí. Nesplňuje tedy žádné ze stavebních, hygienických, požárně bezpečnostních a dokonce ani účetních pravidel, která kdokoliv jiný, zabývající se obdobnými službami, musí složitě a nákladně vyřešit než vůbec může otevřít dveře prvnímu zákazníkovi.

Keců v různých výstupech a komentářích je k tématu Klinika už na tucty, ale zatím nevím o tom, že by se kdokoliv zeptal nebo vyjádřil k podstatným aspektům protiprávního jednání partičky individuí kolem Kliniky:

  • jak je možné, že je objekt užíván v rozporu s kolaudačním rozhodnutím a proč příslušný stavební úřad nekoná v souladu se zákonem
  • jak je možné, že jsou v budově provozovány stravovací a ubytovací služby bez platného stanoviska Hygieny
  • kdo platí náklady na energie v objektu, tedy dodávku elektřiny a vytápění a také účty za dodávku vody a stočné
  • kdo je v objektu zodpovědný za bezpečnost provozu, kdo kontroluje požární předpisy, například hasící přístroje a únikové cesty
  • kdo je odpovědný za likvidaci odpadu a odpadních vod z provozu
  • nechal vlastník objektu před podpisem smlouvy „o půjčce“ zpracovat průkaz energetické náročnosti budovy
  • kdo z „nájemců“ ručí za škody způsobené provozem budovy třetím osobám

A nakonec: bude poskytovatel ubytovacích a stravovacích služeb v objektu Klinika podléhat povinnosti elektronické evidence tržeb, když všechny ostatní zákony může ignorovat?

Asi ne, neboť nejnovější vývoj jede podle další lidové zkušenosti: vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá a vrána vráně oči nevyklove. Jak jinak posoudit situaci, kdy se slovenská posluhovačka  slovenského estébáka v roli primátorky města pražského ve sploupráci se socanským (jak jinak, že ANO)  zástupcem Prahy 4 snaží zlodějské manýry partičky squaterů legalizovat. Namísto vymáhání dodržování zákonů dokonce nabízí smažkám z „centra Klinika“ výměnou objekt bývalých jeslí se zahradou a dokonce i dotaci jejich kriminality ze státní kasy.

ANO, svý k svému, zloděj ke zloději .

 

 
komentářů 10

Posted by on Březen 11, 2016 in OSN, Uncategorized

 

Vlastnosti:

Nobelova cena války

Na aktuální události na Ukrajině má asi každý svůj úhel pohledu a ten jediný správný nejspíše ani neexistuje. Objevují se všemožná přirovnání k různým jiným historickým událostem a ani jedno nemůže být přesné, i kdyby jen proto, že každá země, každá doba a každý národ jsou natolik svébytnými faktory, že jejich průsečíky prostě nikdy nemohou být totožné.
Pro jedny jde v případě vývoje na Krymu o stejnou situaci jako, když Hitler zabral české Sudety. Jenže Ádovi k tomu daly požehnání tytéž mocnosti, které nyní připojení Krymu k Ruské federaci tak halasně odsuzují.
Pro jiné jde o okupaci cizího území, jakým byla „přátelská pomoc států Varšavské smlouvy“ k zachování socialismu v Československu. Toto přirovnání kulhá snad nejvíce, protože zatímco obyvatelé Krymu masivně a spontánně slaví, obyvatelé Československa zuřili a slavit, natožpak svobodně hlasovat pro připojení naší země k jinému státu, opravdu nikoho ani nenapadlo. Stejně jako tehdy ani žádnou mocnost nenapadlo významně protestovat či uvalovat sankce na SSSR.
Asi nejbližší bude tedy srovnání s vyhlášením samostatnosti Kosova na území Srbska, které víceméně bez okolků uznali všichni dnešní odpůrci vyhlášení Krymské republiky. Na Krymu se sice sousedé navzájem nevraždili, ale možná jen proto, že se do jejich záležitostí nemíchala OSN a NATO. Možná tyto dvě instituce, které vždy tolik hájí demokracii a  právo na sebeurčení jenom zaspaly. Ale pravděpodobnějším důvodem jejich ospalosti se jeví skutečnost, že celý ten vypjatý spor mezi Ukrajinou a Ruskem vlastně iniciovala Evropská unie, jejíž, od reality zcela odtržení vůdci tak silně toužili rozšířit trhy evropských obchodníků na východ, až nedocenili skutečnou životní závislost hospodářství Ukrajiny právě na Rusku.
pif pafA tak se k velkému překvapení nositelky Nobelovy ceny míru stalo, že než zfanatizované davy z Majdanu vystřízlivěly z mejdanu a snění o blahobytu v náruči Unie, přišla Ukrajina o svého loupeživého, ale demokraticky zvoleného presidenta a navíc o strategicky i ekonomicky významnou část území.
Zůstává otázkou jsou-li všichni ti mrtví Ukrajinci jen plánované obchodní ztráty nezdařeného evropského byznysplánu nebo spíše docela zbytečné oběti utopistických vizí bruselských byrokratů a zda by tedy EU neměla letos obdržet Nobelovku za podporu násilí a válek mezi sousedy a národy.

 
komentářů 17

Posted by on Březen 19, 2014 in OSN

 

Vlastnosti:

Dědictví, aneb kurnikšopatosůvěci!

TETIČKA je roztomilý pamětnický film o dědění, který skvěle popisuje jak taková událost rozkrývá lidské vztahy a charaktery. Občas mám z příběhů v okolí dojem, že by využití podobné finty s fiktivním úmrtím a skrytým pozorováním dědického řádění, bylo pro zůstavitele při sepisování závěti velmi inspirativní. Neboť jak říká moje zlatíčko: „v každé rodině končí idylické vztahy prvním dědickým řízením“. Nepochybuji o tom, že tuto neradostnou pravdu potvrzují i příběhy z vašeho okolí. Někdy komedie, jindy spíše dramata, ale skoro vždy jsou v pozadí příběhy, které by vydaly i na několik filmů.
hotovostV jaké asi kategorii by byl příběh vdovy se třemi potomky, kde nejmladší dcera, žijící s rodinou v domě matky, prodá bez matčina vědomí a souhlasu barák, aby si mohla koupit hospodu. Matku pak léta v hospodě využívá jako neplacenou uklízečku a chůvu svých dvou dětí, vlastně jen za stravu a pokoj nad lokálem. Když po letech dcera hospodu prodá, aby mohla cestovat, odstěhuje se a nechá nemocnou matku v péči svému bratrovi, který se o ni nezištně a obětavě stará. Obvykle by se řeklo, že takový syn, by měl mít nárok na větší část dědictví, či alespoň regulérně jedné třetiny onoho rodičovského domu, který si ovšem již před lety cele uzmula výhradně pro sebe jeho sestra, aby hodnotu rodinného dědictví přetavila do výhradně své hospody a následně svého ranče a svého cestování kolem světa. Milá holka, což? Komedie nebo drama?   😉  
A v jaké kategorii by byl příběh dnešní bohaté tetičky, která si v rodině velmi oblíbila jednu neteř. Ochotně jí půjčila peníze, dala jí pěknou částku jako svatební dar a v závěti ji určila za svoji universální dědičku. Jenže milá neteř se při návštěvě projevila jako hloupá, snobská a extrémně manipulativní lhářka. Po takové zkušenosti samozřejmě tetička závět okamžitě změnila a nějakých třicet – pětatřicet milionků jednou dostane někdo jiný. Určitě komedie, co říkáte?  😆

A jaké dědické historky pobavily vás?   😳

 
komentářů 10

Posted by on Listopad 26, 2013 in OSN

 

Vlastnosti:

Zemanova viróza

Zeman1Zeman2Zeman3Zeman4

Jen aby nám ten smysl pro humor vydržel tolik, co játro jeho výsosti, báťušky cara Mlhoše!  😆

 
komentářů 18

Posted by on Květen 27, 2013 in OSN

 

Vlastnosti: