RSS

Tag Archives: Ach jo!

120 dB

Násilí je hnus. Násilí na ženách je hnus hnusovitej. Násilí sexuálního charakteru je hnus úplně nejodpornější. Proto je v civilizované společnosti každý projev násilí vůči ženě či dítěti trestán a jeho pachatelé jsou opovrhováni i mezi samotnými kriminálními živly.

Jakýkoliv nátlak v rámci sexuálního chování je pochopitelně nepříjemný zážitek. Postoupí-li verbální obtěžování k fyzickému napadení, jde zcela nepochybně o trauma, na které oběť jen stěží někdy zapomene.

Rozpoznat hranici mezi dvořením, dobýváním, laškováním a flirtováním, které je oběma stranám balící aktivity obvykle příjemnou zábavou a tím, kde už jde o obtěžování a nežádoucí nátlak se chlap učí od chvíle, kdy se na pískovišti pokusí získat pozornost toho pištícího stvoření s culíkama tím, že rozdupe její bábovičky a postaví pro ni pískový hrad. K získání zájmu ženy prostě platí víceméně jasná pravidla, kde však tím úplně hlavním je, že když žena nechce, tak má chlap prostě smůlu a není přípustné měnit situaci násilím. Alespoň tedy v civilizované společnosti.

A už na tom pískovišti začnou ženy vnímat svůj ženský potenciál v prosazování svých zájmů. Bábovičky obětují za pískový hrad, kýblíček a půjčení tříkolky. Naučí se zacházet s různými úsměvy, pofňukáváním, pláčem, zamrkáním, pohledy, slibem i nadějemi, protože rychle pochopí, že muž je vlastně velmi jednoduché zařízení. Ženy, které svůj potenciál zvládnou využít nejlépe jsou obdivované, uctívané a obletované. Z těch, které to nezvládnou jsou ultrafeministky, líté bojovnice za rovnost pohlaví a genderové specialistky na vymýšlení bizarních směrnic a zákonů a také iniciátorky trapných kampaní.

Aktuální kampaň zhrzených žen a kupodivu i několika neúspěšných mužů se jakožto hnutí metoo šíří z USA do Evropy. Stárnoucí umělkyně a manažerky bojují s Alzheimerem a sklerózou hloubáním ve své minulosti. Z paměti dolují vzpomínky jak kdysi dávno úspěšně či neúspěšně zobchodovaly svoji ženskost a trumfují se mezi sebou v tom, která že byla žádanější kořistí sexuálních loudilů a která utrpěla větší trauma. Podivně v těch vzpomínkách absentuje jejich vlastní vůle. V konkurenčním boji o roli nebo pozici se před lety nezdráhaly použít na samce všechny své přednosti. Dnes se dojímají nebo rozhořčují nad tím, jak velmi se tím cítily zneužité a ne zcela pochopitelně zapomínají na to, že nic z toho příkoří strpět nemusely. Pokud si tehdy byly jisté svými schopnostmi, mohly každého dotěrného loudila či agresora proplesknout nebo poslat do háje. Že by je snad tato možnost tehdy vůbec nenapadla? Až z toho vzniká dojem, že pokud se nějaká žena před desetiletími uplatnila ve svém oboru výhradně díky své inteligencí a schopnostem a nebyla obětí mužského šovinismu a násilí, je vlastně podezřelá, divná nebo má prostě blbou paměť.

Zvláštní je ještě to, že všechna obvinění jsou bez důkazů a směřují výhradně proti úspěšným a bohatým mužům. Není známo, že by některou z obětí metoo plácnul po zadku roztoužený instalatér nebo na ni chlípně čuměl prodavač hotdogů. Ale možná na to ty těžce traumatizované holky jen zapomněly. Co my víme….

A zatímco v Americe pořádají feministky hon na bílé heterosexuální muže s naditou šrajtoflí a dál tím ničí už tak slábnoucí tradiční mužskou roli, holky v Evropě čelí skutečnému sexuálnímu teroru. Paradoxem doby je, že zatímco veskrze hloupá kampaň metoo je mediálně exaltovaná a každý v ní označený hříšník je neprodleně společensky popraven, k obětem reálných znásilnění, napadání, obtěžování a vražd se média staví, jemně řečeno, ostýchavě. O zločinech na evropských ženách se spíše mlčí. Pokud se případ nepodaří úplně ututlat, je identita násilníků a vrahů dlouho utajována a rozsudky soudů jsou často spíše krotké až vlídné. Benevolence k násilí ze strany migrujících arabskoafrických primitivů, kteří ženami pohrdají a násilí na nich považují za normu chování, protože jejich společnost tak po staletí funguje, ovšem vyvolává odpovídají reakci. Tou je odpor k institucím a vládám, které namísto ochrany svých občanů prosazují pochybná práva vetřelců. Samozřejmě na úkor bezpečnosti a prosperity svých daňových poplatníků.

Asi proto, že nejcitelnější křivda je tímto institucionalizovaným tolerováním zla páchána na ženách, jsou to ženy a dívky, které se nyní důrazně ozvaly. Protože ony jsou nejčastějími oběťmi. Je není nikdo připraven chránit. Jim se radikálně mění způsob života. Po nich se žádají největší oběti. Na rozdíl od holywoodských fiflen a zlatokopek jsou evropské ženy skutečně obtěžovány, opravdu mučeny, stále častěji znásilňovány a brutálně zabíjeny, za mlčení a nečinnosti paralyzovaných bezpečnostních orgánů. Hnutí potenciálních obětí si do názvu dalo 120 dB. Stodvacet decibelů je hluková hladina osobního alarmu. Jediné legálně povolené „zbraně“, kterou některé státy civilizované Evropy povolují k obraně proti brutálním psychopatům (všichni muslimští útočníci se přece „léčili s psychickými problémy a traumaty“ – pamatujete?) vyzbrojenými noži, mačetami, sekerami, kyselinou, pistolemi a nezvladatelným chtíčem.

Mottem kampaně je:

„Nejsme ani lovná zvěř, ani ničí otrokyně,
nejsme ani válečná kořist, ani přijatelné ztráty.
Jsme dcery Evropy.
Poženeme vás k odpovědnosti.
A budeme to dělat hodně nahlas.“

Snad bude hlas těch nejzranitelnějších, nechráněných a opomíjených brzo vyslyšen.

 

 
1 komentář

Posted by on Únor 15, 2018 in NATO

 

Vlastnosti:

Nejde vyhrát

Bude to těsné. Myslím výsledek presidentské volby. Ze dvou naprosto nemožných kandidátů vybereme jednoho, který bude reprezentovat tento stát a tento národ dalších 5 let. Jednoho, při jehož volbě budou jeho voliči věřit, že je nejlepším nebo doufat, že je tím méně nemožným. Kritéria volby má každý volič nastavena jinak. Pro někoho je nejdůležitějším parametrem volby kvalita charakteru kandidáta, pro jiného jeho kariérní profil, názory na některé konkrétní problémy nebo třeba jen pouhé osobní sympatie.

Jsem volič a tak nezbývá, než se výše zmíněnými hledisky také tak trochu zaobírat.

Charakter Miloše Zemana je prachmizerný. Známe ho všichni déle, než by mnohým vůbec bylo po chuti a co pamatuji, je to samolibý, mstivý, prolhaný opilec s buranským chováním nejen v soukromí, ale i na veřejnosti. Jeho kariéra vykazuje jisté úspěchy a nepřehlédnutelné neúspěchy. Úspěchy v nasírání a urážení lidí s opačnými názory. Za majstrštyk mezi úspěchy lze hned po prodeji oddlužené IPB banky za jednu korunu a stvoření křišťálového premiéra Standy, považovat také výběr asi nejhorších rádců a spolupracovníků, jaké bylo možno najít. Neúspěchy v držení jeho vlastních slibů a proklamací by vydaly na celkem tlustý sborník.

Na druhé straně ovšem stojí názory Miloše Zemana. Ty jsou povětšinou konzistentní a v souladu s tím, co nazýváme selským rozumem. Proto jeho postoje konvenují většině společnosti, zatímco samozvanou elitu přivádějí k návalům nezvladatelné nenávisti a povznešeného znechucení. A sympatický pak Milošek nemohl být snad ani jako dítě. Prostě kandidát fuj fuj.

Proti němu stojí Jiří Drahoš. Charakterem sice takový nemastný, neslaný, ale určitě nehulí jak nezbedná kamna a pije jen na zdraví. V posudku měl dozajista vždy napsáno „v kolektivu oblíbený“. A jím deklarovaná kariéra ve službách vědy určitě nikomu nepozvedne obočí nebo krevní tlak. Samé úspěchy, samá pozitiva, nikde skvrnka nebo stín. Hotovej Mirek Dušín. Dokud nezačne mluvit. Pak totiž začnu žasnout. Co řekl před rokem, myslel jinak. Co řekl před týdnem, dnes neplatí. Před rokem kázal sprostému lidu o morálce. Před týdnem chtěl co nejdříve přijmout euro a angažovaně plnit kvóty na migranty. Sympatický je Jiřík za svými brýlemi s nula dioptriemi jako odfláknutý klon Husáka se Špidlou. A ani kolem něj se nevyskytují nijak kvalitní rádci a našeptávači. Takže kandidát fuj fuj fuj.

Jednoznačně lost/lost situace . Řešit ji tedy mohu jen co nejrychlejším otevřením nové hry. Nové volby presidenta. Protože to nyní nemohu hodit tomu lepšímu, hodím hlas tomu, kdo mi co nejdříve umožní tu jinou volbu a mezitím nenadělá moc neplechy.  Je to volba mezi 10 lety s nadutou loutkou v totálním područí Bruselu nebo pár měsíci se sebestředným, ale vlast hájícím hulvátem.

Takže já budu v pátek volit státní pohřeb. A ruku od volebního lístku si pak až do další volby budu denně umývat chlórem, jak se jí budu štítit.

 
komentáře 4

Posted by on Leden 25, 2018 in NATO

 

Vlastnosti:

Hladomorna u svaté Anny

Kdyby si měl člověk utvořit názor na naše zdravotnictví jen podle mediálních zdrojů, došel by nejspíš k přesvědčení, že všichni pracovníci v tomto sektoru jsou bytosti obětující se pracovně i osobnostně až za hranice lidských možností, přičemž platově jsou to zároveň chudáci živořící jen lehce nad hranicí chudoby.

Ten první dojem vyrábí filmová a televizní tvorba, neboť celosvětově produkované seriály a filmy se pravidelně hemží supermany a superženami v bílém, jež celé dny nemyslí na nic jiného, než blaho pacientů a jen sem tam si při tom konání dobra sexuálně zaskotačí s kolegou či kolegyní.

Druhý dojem pak získáte z českých sdělovacích prostředků, kde minimálně dvakrát do týdne pofňukává nějaký zdravotnický odborář, ministr zdravotnictví, medicínský odborník či alespoň personál nějakého špitálu nad bídným oceněním své práce.

Tak určitě! Vždyť kdo je vlastně v této zemi, krom našich politiků, za svoji práci odměněn dostatečně?

Osobní zkušenost však takto deformovaný obraz současného českého zdravotnictví velmi rychle rozmetá. Stačí mít příbuzného pár dnů v péči oddělení 49 fakultní nemocnice U svaté Anny. Než si totiž uvědomíte, že zdejší personál se stará pouze o to, aby měl s klienty co nejméně práce, stane se z poměrně vitálního a soběstačného člověka, apatický ležák s minimální šancí na uzdravení, ale vysokou šancí na místo v márnici. Aby nebyly sestry a sanitářky obtěžovány požadavky pacientů, zavěšují jim zvonek vysoko nad lůžko a tím bezpečně daleko za hranici jeho dosažitelnosti. Nákladná polohovací lehátka (za která si někdo slušně přihrábnul úplateček) mají velmi složité a zcela nepřehledné ovládání, na jehož symboly není vidět a stlačení ovladače je problematické i pro zdravého člověka. Vážně by mě zajímalo jestli si ten kretén, co takové věci navrhuje na tu postel někdy lehnul a zkusil ji ovládat při omezení zraku a pohybu.

Na doktory si zde hrají čerství absolventi lékařské fakulty bez empatie i běžné sociální inteligence v kombinaci s dost nepřesvědčivou úrovní faktické odbornosti. Místní sestry se snaží být nanejvýš neviditelné a svou péčí pacienty zatěžovat minimálně. Což se jim vskutku výtečně daří. A zdejší pomocný personál dělá jen to, co nevykonáno bylo by ihned patrné. Takové ledabylé pojetí péče vede k tomu, že pacient, který se nemůže sám najíst, zde prostě nedostane dostatečně najíst a napít i několik dnů. Personál se neobtěžuje těmto lidem jídlo vhodně připravit. Například otevřít paštiku a máslo a pečivo namazat nebo porci čehokoliv jakkoliv nakrájet a s ohledem na pohybovou indispozici pacienta mu trpělivě pomoci s podáním ke konzumaci. Nedotčené talíře, neotevřené paštiky, másla, balíčky šunky apod. jen svižně uklidí. A nevěřím, že nedotčené balíčky šunky, sýrů, nutriční drinky, jogurty a paštiky končí v odpadcích. Pravděpobnější je, že jsou pravidelně „obětavě“ odnášeny v taškách personálu.

Mizivý kalorický příjem a faktické vyhladovění pacienta tady nikdo neřeší. Odbornost lékařského personálu fakultní nemocnice nemá pražádný problém s faktem, že pacient v jejich péči dokáže ztratit za 12 dní celých 10kg hmotnosti. Tento výsledek by možná potěšil zájemce o masochistickou redukční dietu. Takovým lze pobyt v hladomorně u svaté Anny opravdu vřele doporučit. Člověk, který zde však očekává odbornou pomoc a péči státního zařízení, deklarovaného dokonce jako vědecké pracoviště, by se měl tomuto zařízení zdaleka vyhnout. A jakékoli zvyšování platů zdejším „pracantům“ samozřejmě taktéž.

Varuji proto všechny, jejichž příbuzný či blízký se ocitne na oddělení 49 fakultní nemocnice U sv.Anny: choďte tyto pacienty denně krmit a ošetřovat, zdejší personál je totiž nechává umírat hladem a žízní!

 
komentáře 4

Posted by on Leden 23, 2017 in OSN

 

Vlastnosti:

Smutné a krvavé aneb Merkelové mrtví

Opět jsme byli mimořádně kulturně obohaceni. Tentokráte v samém srdci multikulturního fanatismu a sídle nejsnaživější utlačovatelky svobody a civilizace, Berlíně. A jak velí tradice, islámský zločinec si vybral za cíl nic netušící neozbrojené lidi. Ukradeným kamionem projel přes stánky vánočních trhů jednoho berlínského náměstí. Několik desítek lidí vážně zranil, 12 lidí zabil. Alláh se raduje. Evropané jsou v šoku, jsou smutní, jsou rozhořčení nebo se bojí či jsou odhodlaní nenechat si vzít svůj životní styl. Tak by se asi daly shrnout titulky oficiálních médií a obsah televizních reportáží. A co lidi? Lidi jsou normálně nasraní. Tedy krom těch několika bláznů, jejichž živnost je nějak spojena či přímo postavena na importu tohoto toxického odpadu z arabských a afrických zemí.

Jenže právě tito blázni nám vládnou. Někteří volení, mnozí  však pouze podivně vyvolení. Odpovědnost ale necítí ani jeden z nich. Odpovědnými činí své odpůrce a namísto řešení se posté vezmou za ruce, položí kytičky, zapálí svíčičky a zopakují ošuntělé fráze o soucitu s pozůstalými, humanitě, lidských právech, milosrdenství, nutnosti pomáhat, evropanství, křesťanských hodnotách….bla bla bla. Všechna ta slova z úst takových, jako je Merkelová nebo její patolízalové, už totiž dávno ztratila svůj obsah. Jejich skutečným významem je: jste nám ukradení a naší jedinou hodnotou je náš vlastní prospěch a vy tady budete držet hubu a krok.

Všechny oběti atentátů a zločinů spáchaných muslimskými zločinci v posledních letech v Evropě jsou jednoznačně mrtví z viny prdelatého fýrera Anděly. Je to totiž pouze Merkelová, kdo fakticky ovládá politiku celé Evropské unie. Činí tak sice neoficiálně a někdy skrytě skrze pravomoce funkcí svých oficiálních kašpárků Schulze a Junkera, ale je to vždy ona, kdo ve skutečnosti udělal všechna špatná rozhodnutí, jež mají dalekosáhlé důsledky a vliv na životy milionů evropských občanů, aniž by se jich někdo ptal na názor, natož aby kdy tuto samolibou nacistku volili. Ti mrtví jsou jejími oběťmi, protože Merkelová rozhodla, že neplatí Dublinské dohody a statisíce ekonomických migrantů prohlásila za válečné uprchlíky. Opájejíce se pocitem, že ji historie ocení jako nejlaskavější mezi laskavými a tu, která zajistila levnou pracovní sílu pro budoucí německý blahobyt, rozdupala desetiletí evropského vývoje a založila plamen, který se jednou rozhoří do celoevropského válečného konfliktu.

Všechny ty války, ze kterých údajně prchají vykrmené arogantní zaostalé a nadržené opice se nakonec rozhoří i v Evropě. I to budou mrtví báby Merkelové. A budou jich desetitisíce. Jen někteří si svůj osud zaslouží, jako si jej možná zaslouží některé oběti z berlínského tržiště. Lituji totiž jen ty, kteří nemají na imigraci svých vrahů svůj díl spoluviny podporováním šílené Anděly a její hloupé politiky. To byly mezi mrtvými v Berlíně nejspíše občanky Itálie a Izraele a zcela určitě byl obětí bez viny ten polský řidič. Fanatickým vítačům a zejména všem voličům Merkelové, kterých je právě v Berlíně většina, jakékoliv multikulturní obohacení kamionem, bombou nebo kalašnikovem naopak přeju.

 
Napsat komentář

Posted by on Prosinec 23, 2016 in NATO

 

Vlastnosti:

A ta koza mu nechcípne

Naříká takhle nešťastník: „Bože, božínku, ach, ach, já jsem tak nešťastnej…“

Bůh se smiluje a ptá se: „A copak se ti děje, člověče?“

g150046„Víš, Bože, můj soused má kozu.“

„A ty chceš taky mít kozu?“

„Ne, ne, to ne!“

„Takže chceš mít dvě kozy?“

„Ale neéé, já chci, aby ta sousedova chcípla!““

Chuť komunistických dušiček všechny buzerovat, všechno řídit a každého šmírovat nebere konce. A bohužel značná část občanstva má pro tuto vášeň naší socialistické vlády nejen pochopení, ba ji i ráda a ochotně sdílí. Postavit kampaň na prosté lidské závisti totiž v Česku výtečně funguje přinejmenším už od éry Klementa Gottwalda. Není tedy divu, že všichni mentální komouši, ať u socanů, lidovců či anoistů, se této mnohokrát osvědčené metody pevně drží.

Nic nezabere víc, než přesvědčit líného přizdiplížiče, že má právo mít se líp. A vysvětlit takovému tupounkovi s hlasovacím právem, že se bude mít líp i bez vlastního přičinění, protože úplně stačí, když se konečně nebudou mít tak moc dobře jeho sousedi, je úplně nejsnadnější. Vždyť i ten modlící se prosebník, jenž tak naříkal, že soused má kozu a on ne, od Boha nechtěl, aby i on měl kozu, o kterou by se pak musel pracně starat, ale chtěl pouze, aby ta sousedova koza konečně chcípla.

A tak krom posilování a podněcování oblíbeného udavačství, poskytla současná vláda pod vedením agenta Bureše, závistivým dušičkám „ctihodných“ sousedů další úlevu v podobě EET. Protože přece „fšeci kradnů“. Dozajista tedy kradou všichni sousedi levicového voliče.  Ten je totiž skálopevně přesvědčen, že lepší auto, hezčí ženu, chytřejší děti, větší byt nebo třeba lepší mobil mají jeho sousedi jedině proto, že kradou a nikoliv proto, že jsou pracovitější, šikovnější, chytřejší a především odvážnější. Nebojí se postarat se sami o sebe a někteří se dokonce zvládnou postarat o živobytí i dalším lidem. Podnikají. Taková zpupnost se prostě nedá odpustit a je potřeba ji takovým podezřelým existencím pořádně otrávit. Ať platí! Podporovatelé EET totiž nechtějí taky kozu, či dokonce dvě, tedy starosti a odpovědnost podnikání. Ze všeho nejvíc si přejí, aby ta sousedova konečně chcípla. Aby mu podnikání nefungovalo a on už konečně zchudl. Alespoň na jejich úroveň.

Nedokážou si totiž spočítat ani obyčejnou trojčlenku. Nezvládnou pochopit, že se náklady na pořízení těch, pro samotnou činnost firem zhola zbytečných, EET udělátek –  elektronických registraček, non-stop internetového připojení, licence na software, tiskárny lístečků, papírových roliček do tiskárničky, technického servisu dodavatelů těch krámů a v neposlední řadě platby dalších pracovních hodin pro účetní nebo posílení personálu, nutně promítnou do spotřebitelských cen. Ty zbytečně zvýšené náklady se připočítají kdosavadním a ceny produktů či služeb se pochopitelně zvýší. U velkých podniků nebo drobných výrobků o haléře, u středních o koruny, u malých o desetikoruny.

A ty nejmenší firmičky prostě zaniknou. Jejich služby či zboží už buďto v místě nedostanete, čili se vám zvýší náklady na jejich pořízení o vaši dopravu a čas jinam, nebo se zvedne jejich cena, protože budou hůře dostupné a také ubude konkurence.

g150040Závistivým dušičkám se však od 1. prosince 2016 bude hezky spát. Ovšem jen do chvíle, než pochopí, že z nich Bureš už zase udělal blbce, protože stejně jako třeba u mýta pro autodopravce, to jsou jako vždy zase jenom oni, v roli zákazníků, kdo celý ten elektronický cirkus nakonec zaplatí. Služby a produkty budou dražší, líp nebude a podnikatelé nezchudnou. Ta koza jim prostě nechcípne. Ale za chlast a žrádlo nyní a za všechno ostatní později si hezky připlatíte. Závist se totiž, soudruzi, nevyplácí.

 
Napsat komentář

Posted by on Prosinec 6, 2016 in NATO

 

Vlastnosti:

Metálomat

Také jste se minulý týden báli otevřít ledničku nebo konzervu? Já jo. Ať se totiž v minulých dnech hnul člověk kam chtěl, odevšad na něj vyskakoval strýček Brady. Brady byl tady a  Brady byl tam. A s ním vždy jeho vypečený ministerský synoveček Daneček a za nimi roztodivné panoptikum majitelů demokracie. Odhodlaně nás přesvědčovali o tom jaký že je president Zeman nepřející a nedemokratický lotr, protože prý strýčkovi jistojistě slíbil metál a nakonec metál nedal. Prý kvůli Danečkovým ne tak docela privátním rejdům s jedním strejdou v červeným prostěradle, co mu říkají Dalajláma.

Náš současný president vykazuje řadu osobnostních defektů a rozhodně to není můj oblíbenec, ale za kampaň, kterou bez faktických důkazů, toliko na pouhém tvrzení jedince s charakterem ještě defektnějším, vystavěla horda udatných zemanobijců, by se nemuseli stydět ani Goebbels nebo agentura Kim Kim.

V tomto sporu totiž věřím spíše presidentovi, než tomu sudeťáckému mazlovi. Pochybuji také, že kdokoliv z těch, kdož tak náhle bažili ometálovat Hermanova strýce, věděl o jeho existenci před tím, než pan ministr začal šířit svoji ničím nedoloženou verzi o kšeftu metál za respektování vládní linie zahraniční politiky.

Já myslím, že tady jde o mnohem lidovější příběh. Neznámý strýc úctyhodného věku a pohnutého osudu se panu ministrovi hodil jako reklamní maskot. I navrhnul jeho jméno do seznamu několika stovek kandidátů na každoroční metálovou ceremonii. Z Hradu obdržel potvrzení, že jeho návrh bude posouzen. To si však ministr přes kulturu vysvětlil tak, že je hotovo a svědomitě spravil příbuzného o tom, kterak se zasloužil o jeho ocenění. Když pak hradní ceremoniář zjišťoval, zda je tento kandidát schopen a ochoten v případě jeho vyznamenání toto osobně převzít, slyšel strýc pouze a jenom to, co slyšet chtěl a bral rozhovor nikoliv jako organizační přípravu věcí možných, ale jako definitivní potvrzení synovcova úsilí a bez dalších okolků vyrazil na Prahu.

Mezitím se staly dvě věci, ministrův strýc nebyl, jako desítky jiných navržených,  mezi vyznamenané vybrán a nezbedný synovec si po volbách, v nichž mírně narostl podíl moci jeho matičky strany lidové, nikoliv poprvé usmyslel, že může dělat svoji vlastní zahraniční politiku. Namísto obvyklé praxe, že s potulným mnichem v červeným prostěradle se vládní oficiálové setkávají toliko privátně, si zpupný Daniel umanul, že soudruha Dalajlámu pohostí za erár. Nač do komika z Tibetu investovat ze svého, když vládne celému ministerstvu, že jo!

A protože se ty dvě původně nesouvisející záležitosti časově tak krásně protnuly, jedna posloužila druhé. Herman mohl rozdychtěného strýčka uchálocholit, že nebyl mezi metálované osoby nezařazen pro svou nedůležitost, ale právě proto, že má tak významného synovce, jehož kontakty s duchovními hýbou přinejmenším českou když už ne evropskou politikou. Hbitě obvinil presidentskou kancelář z nátlaku a sám sebe pasoval do role nositele pravdy pravdoucí.

A jako vždy, když je příležitost postavit nedokonalost Zemana, či vlastně kohokoliv, proti dokonalosti stoupenců kultu Pravdy a lásky, sešikovala se obvyklá tlupa profesionálních uctívačů, chronických petičníků a ke všemu použitelných ochotníků v jeden rázný soudružský kolektiv. Na základě jednoho neověřitelného a ne zrovna uvěřitelného tvrzení ministra Hermana se rozjela soutěž státních úřadů, spolků a institucí v tom, kdo více a lépe ometáluje jeho kanadského strýce. Pan Brady si nepochybně úctu a snad i nějaké ocenění zaslouží. Úctu ke svému věku a ocenění za svoji statečnost v boji s nelehkým osudem. Ale přece jen si myslím, že měl raději zmobilizovat zbytky zdravého rozumu a především vlastní hrdosti a namísto pofňukávání, že přece měl dostat medaili a president je na něj zlej a medajli mu nechce dát, prý proto, že se jeho hodnej a hlavně pravdomluvnej (checht!) synovec sešel s Dalajlámou, bla bla bla…., měl sbalit kufry a hrdě v tichosti odjet. To nedokázal a stal se tak poněkud trapným maňáskem metálomatu.

Dosud neznámé jméno zná sice od nynějška v Česku kdekdo a na všechny ty roztodivné metály z kdejaké Horní Dolní si pan Brady bude možná muset najmout přepravní kontejner, ale zůstane v paměti i historii zapsán spíše jako ten Hermanův strejda, kterého Zeman nevyznamenal, než aby si kdokoliv spojil jeho jméno s nějakým opravdu významným činem nebo zásluhou o tuto zemi.

 
komentáře 2

Posted by on Listopad 7, 2016 in NATO

 

Vlastnosti:

Warum?

Okurková sezona se letos mění na krvavé léto. V různých evropských městech se za pár posledních dnů stali úplně obyčejní občané zcela reálnými oběťmi nerealistického  multikulturního fantazírování svých vlád. Vládnoucí papaláši sice nebyli těmi, kdo řídil kamion na francouzské promenádě, držel sekeru v německém vlaku a střílel z pistole v Mnichově, ale těm konkrétním pachatelům jejich řádění na cestě do jejich muslimského ráje umožnili. Pochybuji, že by se dnes našel příčetný občan, který by ještě věřil v bezpečnost na evropských ulicích. Včerejším řáděním „integrovaného“ muslimského frustráta totiž toto krvavé léto určitě nekončí.

Warum? Proč? Ptají se cedulemi na místě střelby truchlící občané Mnichova. Proč někdo masově zabíjí lidi v ulicích, ve vlaku nebo v obchodech? Proč se dnes, v šestnáctém roce 21. století,  musí obyvatel vyspělé, blahobytné a donedávna velmi bezpečné země bát o život na koncertě, na fotbale, v restauraci, na ulici, v autobuse nebo při běžném nákupu?

Protože máte, co si zasloužíte. Dostali jste přesně to, co jste chtěli. Cizorodou agresívní nekulturu na úrovni středověku. Díky své lenosti a chamtivosti si voliči nejen ve Francii a Německu zvolili do svých vlád demagogické sociální inženýry, od nichž se očekávalo vytvoření bezpracného blahobytu. Nejsnadnější cestou k takovému cíli bylo jednak drancování ekonomik členských států, které Francie s Německem ovládly skrze firmu nazvanou Evropská unie a ve druhém kroku získání levné pracovní síly ze zemí mimo Evropu, která by na zpohodlnělé Evropany dřela.

Jenže levné zboží bývá obvykle nakonec to nejdražší. Ta levná pracovní síla ze zemí se zcela odlišnou mentalitou a hodnotovým systémem se nyní rozhodla si bohatství Evropy vzít a ne pro Evropany pracovat. Zjistila totiž, že díky hlouposti a impotenci evropských vládců je možné dobít Evropu i s bosýma nohama.

 
Napsat komentář

Posted by on Červenec 23, 2016 in NATO

 

Vlastnosti: