RSS

Tag Archives: Kamínky ze Srí Lanky

Tfable še žubama

Fem společenskej a fem rád svým člověkům co nejblíž, hlavně teda když si rvou něco voňavýho mlsavýho do mordy….. Jenže poslední dobou se mi mým zbytkem sluchu stále častěji doneslo cosi divnýho. Znělo to jako „Šmarjáprdenedýchej!“  Pak spolu člověci nade mnou mudrovali něco o tom, že mi prej hrozně smrdí z tlamajzny a nakonec mi zvědavě vlezli do huby. No, kejval se mi jeden pfední žub, ale nějak zvlášť mi to nevadilo. Teda rozhodně míň, než co pak kvůli tomu nastalo za procedúry….

prdeček 039prdeček 040Fem fakt netušil, že še viklavej žub léčí vodou…prdeček 042prdeček 053Nakonec ta vodní procedura bylo celkem fajnové letní ráchání, páč byl děsnej hic a voda příjemně teplá. Šampón sice nemusím, takový člověkovský smrady mě neberou, ale člověci trvali na svým, tak fem jim nechtěl kazit radost. Jenže žub se mi viklal dál. Asi že fem rychle uschnul do sfé normální podoby.

prdeček 067prdeček 070Fem totiž mý člověky blbě poslouchal…  Po koupeli mě naložili do auta – to miluju – to bylo fajn. Myslel jsem, že jedem pááá. Jenže za chvilku už mě z auta vedli k člověkovi v bílém kabátě. Ten si mě pfevážil..prdeček 078a pak mě píchnul do zadku.  To je neuvěřitelný, co mají některý člověci za způsoby! Šli fme še pak s člověkovou projít ven a než fem fi očuchal dvě tfi značky, začaly se mi plést tlapy a motat hlava a člověková mě odnesla zpátky k těm ostatním hafanům, co tam byli se sfejma člověkama.  Pak mi ten člověk, co mě prve píchnul, dělal nějaké kejkle v mordě. Něco mi tam škrábal a něco tahal, ale páč fem byl úplně na plech, tak fem ho za tu drzost nemoh´ kousnout a vlastně fem ani nic moc necítil.prdeček 081Za chvíli toho nechal a moji člověci si pro mě přišli. Byl sem ale pořád jako mátoha a ten bílej povídal, že tam máme zůstat, dokud se neproberu. Všichni člověci se svýma hafanama mi moc fandili, aby mně ta kocovina přešla a moh sem se začít hýbat. Trvalo to ale skoro hodinu a i ten člověk v bílém mě přišel několikrát zkontrolovat. Pak sem konečně zvedl hlavu a koukal co se kolem děje. Člověci se zaradovali, dali mě na můj pelíšek nastěhovaný v autě a jeli sme domů.

prdeček 082prdeček 087Doma sem se ještě nějakou dobu motal, hlavně kolem svejch misek, ale po tom všem sem dostal jen vodu a vůbec nic k žrádlu! Tak sem šel raději zase spát. Horu piškotků a masíčko sem dostal, až sem se probudil. Člověci mi říkali, že mám o dva zuby méně a ty, co mi zbyly, mám bez zubního kamene. Už zase si k nim můžu kdykoliv sednout a úspěšně loudit…

 
komentářů 13

Posted by on Říjen 31, 2015 in CIA

 

Vlastnosti: ,

Jak se žije na Srí Lance

 -aneb kamínek poslední

Nelehce, skromně a s úsměvem. Mnozí Evropané a obzvláště věčně remcající Češi, by se od zdejších lidí mohli poučit alespoň v tom, že důvod k úsměvu není v tom, mít všechno, ale spíše v tom, nebýt nešťastný, že něco nemám.

Při hovorech s místními o platech a cenách mi to hodně připomnělo socík. Tehdy u nás taky všichni cizinci upřímně žasli jak můžeme vůbec přežít s příjmem nějakých 80 -100 dolarů měsíčně. Neznali totiž tehdejší, komunisty značně pokřivené, ceny našich nájmů, energií, ani ceny potravin v naší obchodní síti a orientovali se tedy jen podle cen obvyklých v jejich zemi nebo účtů v českých hotelech a restauracích.


Podobně to bude nejspíš s cenami a náklady na Srí Lance. Běžné platy, podle tvrzení těch, kteří se o tom byli ochotní bavit, jsou někde okolo  400,- dolarů a ceny základních věcí tomu odpovídají. Na obalu každého zboží v supermarketu jsou natištěné ceny, jako tomu bývalo za socíku i u nás, takže je pravděpodobné, že jsou regulované státem. Například 1kg rýže stojí  70 Rp., kuřecích prsou 540 Rp., ryb 380 -850 Rp., sypaný čaj 200g 160 Rp., kvalitní hořká čokoláda na vaření 400g je za 250 Rp. 😀  100 Rupií je asi 16-18,- Kč, podle momentálního kurzu.

Co je zde překvapivě drahé jsou například ty jejich zdivočelé motorky – ťuk-ťuky. Nový přijde na 3500 dolarů, což je na místní poměry opravdu hodně a uvážíme-li, že za stejnou cenu je u nás téměř nové malé auto, je to nepřiměřeně vysoká cena. Ťuk-ťuky se tady používají  nejen jako prostředek k podnikání – coby nejběžnější taxík, ale pochopitelně jimi majitelé transportují celou svoji početnou rodinu i s nákupy. Často nás udivilo jak jsou místní občané skladní a kolik se jich do jedné kapotované trojkolky dokáže naskládat. 😀  Další podobnost se socíkem byla v tom, že tady lidi potěšíte jakýmkoliv drobným dárkem „ze Západu“. Pěkná propiska, blok, taška, sluneční brýle… cokoliv odlišného od místního zboží, udělalo často větší radost, než zpropitné. Pokud se tedy někdy vydáte tímto směrem, nezapoměňte se takovými drobnostmi vydatně zásobit, radost obdarovaného bude upřímná a velká. Nu a všichni víme, že největší potěšení přináší možnost udělat radost někomu druhému a to je tady docela snadné.

Zařízení místních domácností je účelné až minimální.  

Většina domů není nijak velkých, ale jsou zde i hezké vilky. U mnohých i docela skromných domků zaujmou bytelné kované brány, jaké by v Evropě stály téměř místní celoroční průměrný plat.  

Zvláštností je zde také sušení prádla – nevěší se na šňůry jako u nás, ale pokládá se na trávník. Kvůli takřka rovníkovému slunci s krátkým stínem a vysoké vzdušné vlhkosti by totiž na svislo neuschlo, proto se nechává oslunit co největší plochou a to lze jedině v poloze horizontální. 😀       

  

Snadno se tady stanete dokonce i supermanem-zachráncem. To si takhle při západu slunce dočítáte u bazénu časák, v bazénu se milostně ráchá mladý indický pár a když zpozorníte, zjistíte, že mladá paní své tonutí laškovně nepředstírá, aby se její mladomanžel mohl ujmout role záchranáře, ale že má fakt problémy a volá skutečně a úpěnlivě o pomoc, jakož činí i její za okraj bazénu se zuby nehty držící manžel. Nu což, velká bílá muž být zdatná plavec a i kdyby ne, tak nikdo jiný stejně není poblíž. Hupsne tedy statečně pro mladou Indiánku, vytáhne ji na břeh a skromně přijme tisíce díků od jejího strachem vyklepaného manžela. Nějaký ten místní Plesk by druhý den mohl psát o záchraně deseti malých Indiánků -ti dva je dozajista jednou budou mít, ale nebyl čas čekat na místní média, velká bílá muž pospíchat na večeři.   😆                                                         

Z pobytu na Cejlonu vám zůstanou příjemné vzpomínky na lidi, přírodu, oceán i jídlo. Častým hmotným suvenýrem jsou úžasně propracované batiky, vyřezávané dřevěné figurky, zejména slonů ve všech myslitelných velikostech nebo dřevěné, velmi živě vybarvené masky. Samozřejmě také různé koření, pálivé i voňavé, čaje černé i zelené, kamínky drahé i obyčejné…         🙂 

                                                                  😀    The End     😀

 
komentářů 35

Posted by on Červenec 27, 2011 in LSD

 

Vlastnosti:

Hory, doly, kamení

– aneb kamínky ze Srí Lanky 13

Tak, konečně vám ukážu taky nějaké ty opravdové srílanské šutry. Gems, čili drahé kameny se tady těží v mnoha dolech. Cejlon byl právem nazýván ostrovem drahokamů a také přejmenování státu v roce 1972 na Srí Lanku souvisí s drahokamy, neboť se původ názvu odvozuje od sinhálského slova „sri lanka“, znamenajícího „zářivá země“. Centrální vrchovina ostrova je plná nalezišť různých drahých kamenů i polodrahokamů, jde zejména o safíry, akvamaríny, ametysty, topasy a aduláry- označované také jako měsíční kámen.

 

 

Korund vybroušený do mugly -tj. půlkulatého tvaru,  vykazuje jev zvaný asterismus -objeví se na něm zřetelná hvězda, způsobená specifickým lomem světla  (je to způsobeno mikroskopickými jehličkami minerálu rutilu, TiO2, který je v krystalu korundu orientovaný symetricky trigonálně).

            😉

Cejlonské doly fungují dodnes stejně jako před tisíci, či snad až dvěma tisíci, lety.  Mechanizace se zde používá minimálně, neboť snahou vlády je zaměstnat těžbou co nejvíce lidí. Průmyslová těžba by naleziště  vytěžila příliš rychle a lidé by ztratili práci. Tradiční způsob těžby garantuje pracovní místa i zásoby safírů ještě na celé stovky let. Do jednoho takového dolu jsme si zajeli na čučku. Jak známo, důl je díra v zemi. Je. Tady ne až tak moc hluboká, prostě taková obyčejná jáma do naplaveniny. Není ani moc široká a postranní štoly jsou taky docela malé. Velmi cenění jsou zde proto i nepřerostlí těžaři, čím menší, tím lepší – aby se do takového malého dolu dobře vešli.  😉

              Z Cejlonu prý pocházejí největší a nejkrásnější safíry,  také například modré safíry Stuart a Sv. Edward, zdobící britskou korunu. Safír je korund a může mít, krom nejvzácnější modré barvy v různých intenzitách, také barvu bílou, zelenou, žlutou nebo růžovou.

Nejvzácnější odrůda korundu zbarvená chromem do červena je rubín. Modrý odstín je způsobený několikaprocentní příměsí oxidu titanu (TiO2). Čím sytější a výraznější je modrá barva, tím více je takový kámen ceněný. Ve středověku symbolizoval modrý safír nebe a nanebevzetí Páně, takže církevní předměty, jako kříže nebo relikviáře se vždy zdobily právě modrými kameny. Světle modré safíry se vyskytují mnohem častěji, než vzácné sytě modré a jsou tudíž levnější.     

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Krásné jsou ale všechny a asi žádná žena neprojde okolo výloh srílanských klenotníků bez zastavení a několika obdivných vzdechů přecházejících do povzdechu, že není členkou královské rodiny nebo alespoň manželkou nějakého marnivého bohatce. Nevadí, stejně vás obchodník od výlohy zatáhne dovnitř a milostivé předloží své blyštivé zboží až pod nos, nabádajíce zároveň pana chotě k vekorysé útratě. 

 

 

Většina mužů si v klenotnických galeriích uvědomí jak je to vlastně úžasné, že jejich žena má jen dvě uši, dvě ruce, pouhých deset prstíků a jedno hrdlo! Vždyť považte kolik prstenů, náramků, náušnic, náhrdelníků a podobných skvostů by na sebe mohla nevěšet třebas taková chobotnice a kolik by toho musel nakoupit manžel bohyně Khali!!!

🙄

 
komentářů 24

Posted by on Červenec 19, 2011 in LSD

 

Vlastnosti:

Když hoteloví hosté chodí po čtyřech

 – aneb kamínky ze Srí Lanky 12 

Hotel je svým hostům přechodným domovem. Některé hotely jsou tak báječným místem, že se mohou stát i domovem trvalým. Za trvalé útočiště si hotel volí dobře finančně situovaní lidé nebo tvorové, kteří peníze vůbec neznají a vlastně nejsou v hotelu jako takovém, protože jim stačí rozlehlá hotelová zahrada….


Hotel situovaný na pláži oceánu u palmového háje a zároveň u řeky je předurčen stát se domovem hned několika zvířecích hostů. Mezi prvními se nám přišly představit hotelové veverky -pěkně oprsklé, ale roztomilé. Protože se místní turistky každodenně předbíhaly v tom, od které si „loztomiloucké veverusky“ vezmou papu přímo z ruky, mohly si tyto pruhované potfory právem myslet, že ty mlaskající spálené obryně jsou jejich krmičky. Stačilo rozkošně přihopkat na kraj palmy a už se odevšad ozývalo pomlaskávání a ťuťání a natahovaly se k nim ruce s kousky koláčků a ovoce…



Když měly veverky dost a s plnými pupky zmizely do svých skrýší, přilítli si pro zbylé kousky místní ptáci.

 
Dalšími oblíbenými čtyřnohými spolubydlícími byli malí varani. Když bylo v hotelu méně hostů a víc klidu, bylo možné potkat v parku asi čtyři menší varany -tak asi do metru délky. Jejich komická chůze po trase mezi dvěma zahradními úkryty, vždy vyvolala patřičný zájem turistů -okamžitě bafli své fotyho aparátky a hnali se šmajdavého varana zvěčňovat. Varánkovi v naší části zahrady jsme říkali Pepula – neměl focení rád a pokaždé se snažil co nejrychleji zmizet -nebo si alespoň schovat hlavu a na otravné turisty vystrčit jen zadek s ocasem. 😀


Na druhé straně hotelové zahrady bydlely kočky domácí – hotelové. Kočičí mamina s hodně plachým a bázlivým rezavým kotětem se držely stále u pravého křídla hotelové budovy, které bylo také nejblíže zahradní restauraci hotelu. Svým hladovým mňoukáním tady snázeji občas vymámily z hostů nějakou vhodnou potravu. Teď měly ohromné kočičí štěstí, protože právě sem ubytoval hotel české manžele z Ostravy, kteří hladovým čičinám koupili celý pytel Whiskasu a po dobu jejich dovolené měly čičiny stále plnou misku. Štafetu pravidelného plnění misky od hodných Ostravaku ochotně převzal starší manželský pár ze Švédska ve vedlejším pokoji. Snad se později, až dojde krmení od Ostravaku, zase najde nějaká stejně dobrá duše a další čiči-keksy koupí třeba někdo z Bruseli nebo od Kolína… 😉

Občas okolo hotelu procházeli také sloni. Chodili je tudy venčit jejich majitel

Večer jsme při posezení u drinku často zahlédli nad hotelovou zahradou velké netopýří přelety – i kaloni sháněli okolo hotelu něco na zub. 😀 Na noc se hotelová zahrada stávala domovem také pro Brownie a jejího psího kámoše Fešáka. Měli v plotě nenápadnou díru, kterou se z pláže dostávali k hotelovému bazénu -zdroji čisté sladké vody a příjemnému poležení na chladivé dlažbě. Také se tady s nimi občas některý z hostů podělil o nějakou sušenku nebo jim přinesl zbytek od večeře, stejně jako my. 😀

 
komentářů 41

Posted by on Červenec 15, 2011 in LSD

 

Vlastnosti:

Zastřelím si ho sama!

– aneb kamínky ze Srí Lanky 11 

Své zlozvyky si bereme s sebou i na dovolenou. Mým zlozvykem, čí spíše naším společným, je jistá závislost na televizní obrazovce. Ne, že bychom bez televize vůbec nepřežili, ale když je možné zapnout nějaké ty hejbací obrázky, třebas i mluvící jakousi tou exotickou hatmatilkou, jako kulisu, cítíme se líp. Navíc, i když většině místních programů nerozumíte, je vždy televizní vysílání zajímavým dokreslením obrazu života v zemi, v níž se právě zdržujete. 🙂 Takže jistě chápete, že když se nám jednou po zapnutí ovladačem obrazovka nerozsvítila, lehce jsme znervozněli. Bylo nutné bezodkladně vypátrat příčinu a obrázky zprovoznit dříve, než se dostaví abstinenční příznaky. Aha! To jen ráno uklízel personál hotelu trochu důkladněji. Televizor nebyl v zásuvce, elektrošňůra byla volně ložená pod stolkem. Naštěstí velká bílá muž nebýt úplně blbá – být učenlivá! Nevoláme hotelový servis, protože to znovuzapnutí opět briskně vyřešila propiska. Absťák nebude, budou obrázky! Srílanská televize nás fascinovala. 😉
Filmy a seriály zde mají velmi pozvolný děj, a když říkám pozvolný, myslím opravdu  v-e-l-m-i  p-o-z-v-o-l-n-ý… 😆  Děj, který se v běžném americkém nebo evropském filmu vejde do nějakých 2-3 minut, trvá v místních filmových dílech takových deset – patnáct a je přerušen nejméně jednou reklamou. Mrzí  mě, že jsme žádnou z těch „akčních“ scén nenahráli, abyste si je z krátkého videa mohli také vychutnat. Pokusím se popsat tu, která v nás zanechala nejvýraznější dojem:

Na jakési návsi kdesi na samotě stojí proti sobě hoch s pitolí namířenou na seběvědomě se šklebícího chlapa s legrační čepičkou  (-asi tak minutu se oba vzájemně hodnotí pohledy). Objeví se žena v dlouhém hábitu. Předstoupí před ohrožovaného muže šklebícího se nyní už úplně nejvíc sebevědomě a nechutně povýšeně. Zády ke šklebícímu se muži, čelem ke zbrani roztáhne žena svými pažemi dlouhý hábit, kterýmžto obranným gestem vytvoří monumentální černý textilní štít, z jehož vrcholu odhodlaně hypnotizuje hocha se zbraní. Po nějakých dvou minutách tohoto pohledového, nervy drásajícího dramatu, sklopí hoch oči i hlavu a následně i ruku s pistolí a odevzdaně usedne tureckým sedem do písku cesty. Muž se dívá na psychicky zdeptaného chlapce a vítězně se šklebí. Žena se na chlapce dívá neutrálně a pomalu k němu kráčí. (Další tři minuty v haj…ji. 😉 ) Žena velmi pomalu přistoupí k chlapci s pistolí, otočí se zpět na muže a se stále neutrálním výrazem ve tváři se posadí vedle zkroušeného hocha. Asi po půlminutě sezení jí hoch  pomalu a odevzdaně podá svou zbraň. Muž se tváří extrémně pohrdavě a nanejvýš vítězně. (Další minuta, dvě..) Žena se zvedne z písku a se zbraní v ruce se zvolna vrací k samolibému muži ve směšné čapce. Přijde k němu už téměř na dosah a zdá se, že mu chce odevzdat pistoli.Re-kla-ma  Žena stojí u muže a dívá se mu do očí, chlapec stále zkroušeně sedí v písku, muž se stále panovačně usmívá. Žena pozvedá ruku s pistolí, aby ji odevzdala muži. Prásk!!!  Vona ho picla!!!!! 😯   Muži se mění výraz ze samolibosti na překvapení a žuchne sebou na zem úplně mrtvej. Žena se otočí, zvolna dojde zpět k chlapci a opět si k němu klidně přisedne.  

Kurňa, to bylo drámo, co?!  Taky jste ani nedýchali? Jak to bylo dál nevím, šli jsme k vodě…. 😀
Krom neskutečné pomalosti děje a přehnaných mimických kreací herců mě ovšem zaujala ještě jedna věc a to obsazení filmových rolí místních telenovel i reklamních spotů. Ačkoliv na Srí Lance jsme kromě turistů nepotkali nikoho s jinou, než mléčněčokoládovou barvou pleti, v reklamních spotech a na billboardech takoví lidé vůbec nejsou. Ze všech místních bijáků i reklam se na vás šťastně usmívají jedině lidé s pletí v odstínu bílé kávy, jaké tady nikde nepotkáte. Tak teď nevím, jsem já rasista, že si toho výrazného rozporu všimnu, nebo jsou rasisti místní tvůrci reklam a filmů?

 
komentářů 43

Posted by on Červenec 11, 2011 in LSD

 

Vlastnosti:

Střídavý proud

– aneb kamínky ze Srí Lanky 10 

Na Srí Lance je civilizace. Velmi britská civilizace. Zásluhou anglických kolonizátorů se tady jezdí vlevo po silnicích se střídavými proudy -tedy tak, že je zde vždy přesně tolik jízdních pruhů, kolik se právě v tu chvíli na daném místě setká vozidel. Názorně: potká-li se v jednom místě vozovky najednou autobus, náklaďák, dva ťuk-ťuky a dvě auta osobní, zcela jasně vidíte, že příslušná silnice má 6 jízdních pruhů, setkají -li se na tomtéž místě jen dva autobusy, jde o silnici se dvěma proti sobě jedoucími pruhy a nepříliš velkým prostorem krajnice pro pěší osoby, skot nebo psy – vlastně jde o stejnou silnici jako jsou naše okresky 3. třídy. Proudy motorových pohybovadel jsou tedy v obou směrech střídavé, ale zato takřka konstantně plynulé Kreativitu místních řidičů zbytečně neomezují semafory ani konzervativní dopravní předpisy  Všichni tady jezdí rychlostí mezi 40-50km/hod. a  když potřebují provést změnu směru jízdy nebo se přesunout o trochu rychleji, použijí klakson.
Další střídavý proud najdete v elektrické síti. I k tomuto civilizačnímu výdobytku mají místní obyvatelé velmi osobitý přístup, který by evropského revizního technika ve vteřině uzemnil. Oči českého elektrikáře by lezly z důlků, ruce se chvěly, srdce divoce bušilo. Vzápětí by oba pochopili, že všechny své diplomy, osvědčení, ISOcertifikáty a služební průkazky mohou odevzdat do sběrných surovin nebo tomboly na školní besídce. My jsme pouze v údivu a s hlubokým zájmem turistů sledovali místní profíky u opravy venkovního osvětlení v hotelové zahradě. Vedení střídavého proudu o 230V ukládali venku do hlobky cca 4 cm (!centimetrů! CENTIMETRŮ!) zarýpnutím plastového korýtka, jaké u nás používají ajťáci či telefonní technici na rozvody slaboproudu po stěnách kanceláří. Kročejové napětí nebo případné probíjení vlhkou půdou evidentně nikoho nevzrušuje. No co, když tak si hosté v zahradě trošku svižněji zaskotačí! 😀

místní elektrikáři v akci


Invence a flexibilta místních lidí je pro zhýčkaného Evropana fascinující zkušeností. Když jsme první večer potřebovali na hotelovém pokoji zapnout elektrického komárobijce, nedokázali jsme dostat vidlici zástrčky do místní zásuvky. Nezbylo, než povolat pokojovou službu.
Drobný snědý hoch v hotelovém úboru přišel zjistit co vlastně velký bílý cizinec přesně chce. Koukl na zástrčku komárobijce a nepropustnou elektrickou zásuvku na stěně, pokývl a odběhl. „Týýý, jo?!?! Kam jde? Jestli si šel pro šroubovák, tak nejspíš uvidíme domorodý elektrizující tanec!“ 

A je to!

Hoch přicupital s propiskou. „Co blbne, to mu máme napsat objednávku, aby nám opravili zásuvku na komárobijce?“
Hoch sice nerozuměl dobře anglicky, natožpak našim pochybovačným českým komentářům, ale zato zručným pohybem vrazil propisovačku do dírky pro zemnící kolík a do zbylých dvou dírek zásuvky elegantně a velmi názorně zasunul předmětnou zástrčku komárobijce. 😀   

   Bez řečí jsme naopak my ihned velmi dobře porozuměli jeho pobavenému pohledu: „Velká bílá muž být úplně blbá, neznat elektriku!“   😉

 
komentářů 41

Posted by on Červenec 9, 2011 in LSD

 

Vlastnosti:

Svatá rohatá

– aneb kamínky ze Srí Lanky 9

věnováno Oldwoman 😉

jdu na sváču

Hovězí na Srí Lance většina obyvatel nejí. Krávy jsou totiž pro buddhisty bytosti posvátné a ten, kdo zabíjí a dokonce jí krávy je tady stejný kacíř a pohan jako ten, kdo v Evropě krade v kostele. Hovězí tu jedí jen muslimové a i proto si jich místní původní obyvatelstvo nikdy nebude vážit.Krávu potkáte na Srí Lance běžně kdekoliv – podél rušných silnic, potulující se v zeleni mezi domky i rozvážně přecházející přes ulici.

hele, tele, todlecto je banka

ale tam to bylo zelenější!

Některé jsou v zahradě u domu nějak uvázané, ale naprostá většina krav i s telaty chodí volně mezi ťuk-ťuky, auty, autobusy, obyvatelstvem a turisty.

tady hlídám já!

 

Jediný, koho kráva v tom nepřehledném provozu překvapí, je místními zvyky neotrkaný turista. Ostatním lidem je jasné, že to svaté rohaté stvoření sem přece úplně normálně patří a jak řidiči, tak chodci s přítomností její hovězí svatosti na každém rohu počítají. Perfektní soulad s přírodou, řekli by obhájci žvížátek!

dnes obědváme u sousedů

nezdržuj a pojď už!

beru lázeň, neruště!

se tu jen tak procházím...

I u nás potkáte často volně se pohybující krávu nebo tele, ovšem spíše než na ulici, na ně v Evropě narazíme v úředních budovách -v justici, ve školství a zejména v parlamentu, senátu a ve státní správě vůbec. 😀 Srílančanům lze tedy jejich soužití s krávami docela závidět: jsou totiž nejen posvátné, ale také samostatné, neškodné a hlavně užitečné, zatímco ty naše stračeny jsou ponejvíce jenom drahé, drzé a imunní…

 
komentářů 26

Posted by on Červenec 5, 2011 in LSD

 

Vlastnosti: