RSS

Tag Archives: Naši mutanti

Kdy už?

Čauky mňauky, už jsem se vám nějaký čas neozvala, tak jen abyste na mě docela nezapomněli, tak vám včíl prozradím jak naši člověci předpovídají jaro.

březen 16 005Někteří sousedi na to předpovídání prej mají všelijaké vychytané meteostanice nebo sledují v placaté krabici s hejbacími obrázky povídání o počasí. Další prý zase věří na pranostiky – to budou asi nějaké starodávné člověkovské pohádky. A kdysi prý mívali člověci na určování počasí dokonce doma rosničky. No ale to mi nepřijde zrovna moc praktické. Nebo znáte nějakou rosničku, se kterou by se dalo pomazlit tak jako s náma košištama? Naši člověci totiž předpovídají počasí, a zejména jaro, podle mě!

Podle toho, jestli zůstanu na noc venku, vědí jestli bude mrznout, pršet nebo foukat vítr. To se mi totiž venku spát nechce a natlačím zadek ke dveřím jídelny, což je pro ně signál, že mě mají dát chrnět na pelíšek dovnitř.

Koncem zimy mě ovšem člověci vždycky začnou sledovat obzvlášť pečlivě. Hledají tak totiž každoročně odpověď na otázku „kdy už?!“  Jakmile nade mnou prohlásí, že jim Andulka  – to jako já – hubne do plavek, začnou se těšit, protože ví,  že za pár dnů začne venku jaro.

Už se stalo! Shodila jsem svůj zimní pupek i zadek a je ze mne superštíhlá košišta. A zase mě baví spát venku. Od jara sem prostě kočka outdoorová.březen 16 002

březen 16 006I když teda… ty nápady, že mi na venkovní pelíšek vyskládají plechovky od píva, co do sebe nalil páníček a jeho návštěva, jsou poněkud ulítlé.

Zvláště, když si mně s tím aluminiovým sajrajtem vyfotí a já pak vypadám jako totálně nezodpovědná, dekadentní zhulená číča.

Nemám na ně zavolat nějakého ochránce zvířátek?

 

 

 

 

 

 

 
komentářů 8

Posted by on Březen 18, 2016 in CIA

 

Vlastnosti:

Jak jsem cvičil člověky

leden 16 020Po několika dnech soustavného mlaskání nad dobrotami, pelíškování a povalování člověci prohlásili, že se venku konečně udělalo hezky. To v jejich řeči znamená, že by mohli slézt ze svých pelechů a jít se mnou na špacírek.

leden 16 019

A taky, že jo! Vyrazili jsme k lesu.  Zatímco mě nejvíc zajímaly všechny nové značky u cesty, oni asi chtěli, abysem dělal fotomodelku. Pche! Tůůůdle!leden 16 021

Jak  je zahlídnu tahat z kapsy foťák, tak uteču nebo se schválně kouknu jinam.  😛

leden 16 027

leden 16 023

Došli jsme přitom hraní na fotografy a zlobivou modelku až na kraj lesa. Tam člověci vždycky vysypou kaštany, co na podzim nasbírají na mé zahradě.

Prej pro zvířata z lesa, aby nám nechodila na zahradu. Tomu nerozumím. Já přece nekoušu.

 

A když se člověci začali rozhlížet po krajině a áááchat jak je krásně, tak mě napadlo, že si zahrajeme na schovku. Vzal jsem dráhu k lesu a než se vzpamatovali, zmizel jsem jim z dohledu. Doběhl jsem až do lesa. Chtěl jsem tam najít ty lesní zvířata. Ale byly tam všude jen různé stopy ve sněhu. Velké i malé, ale zvíře zrovna vůbec žádné. Člověci se za mnou k lesu rozběhli také, ale schoval jsem se jim. Asi dost dobře.

leden 16 034

Sice našli pár mých stop a chvíli je sledovali, ale mě nevypátrali.

Stopaři z nich asi zatím nebudou. Doběhl jsem proto domů docela sám a čekal, až je to lesní pátrání přestane bavit a přijdou za mnou k naší boudě.leden 16 035leden 16 028

Moc se jim ta hra na schovku a na stopaře asi líbila, protože když mě u boudy našli, byli fakt hrozně moc rádi.

Akorát jim to hledání trvalo docela dlouho. Možná beze mě špatně trefí domů.

Budu s nima to stopování muset ještě trochu potrénovat.

😉

 
komentářů 12

Posted by on Leden 11, 2016 in CIA, Uncategorized

 

Vlastnosti:

Tfable še žubama

Fem společenskej a fem rád svým člověkům co nejblíž, hlavně teda když si rvou něco voňavýho mlsavýho do mordy….. Jenže poslední dobou se mi mým zbytkem sluchu stále častěji doneslo cosi divnýho. Znělo to jako „Šmarjáprdenedýchej!“  Pak spolu člověci nade mnou mudrovali něco o tom, že mi prej hrozně smrdí z tlamajzny a nakonec mi zvědavě vlezli do huby. No, kejval se mi jeden pfední žub, ale nějak zvlášť mi to nevadilo. Teda rozhodně míň, než co pak kvůli tomu nastalo za procedúry….

prdeček 039prdeček 040Fem fakt netušil, že še viklavej žub léčí vodou…prdeček 042prdeček 053Nakonec ta vodní procedura bylo celkem fajnové letní ráchání, páč byl děsnej hic a voda příjemně teplá. Šampón sice nemusím, takový člověkovský smrady mě neberou, ale člověci trvali na svým, tak fem jim nechtěl kazit radost. Jenže žub se mi viklal dál. Asi že fem rychle uschnul do sfé normální podoby.

prdeček 067prdeček 070Fem totiž mý člověky blbě poslouchal…  Po koupeli mě naložili do auta – to miluju – to bylo fajn. Myslel jsem, že jedem pááá. Jenže za chvilku už mě z auta vedli k člověkovi v bílém kabátě. Ten si mě pfevážil..prdeček 078a pak mě píchnul do zadku.  To je neuvěřitelný, co mají některý člověci za způsoby! Šli fme še pak s člověkovou projít ven a než fem fi očuchal dvě tfi značky, začaly se mi plést tlapy a motat hlava a člověková mě odnesla zpátky k těm ostatním hafanům, co tam byli se sfejma člověkama.  Pak mi ten člověk, co mě prve píchnul, dělal nějaké kejkle v mordě. Něco mi tam škrábal a něco tahal, ale páč fem byl úplně na plech, tak fem ho za tu drzost nemoh´ kousnout a vlastně fem ani nic moc necítil.prdeček 081Za chvíli toho nechal a moji člověci si pro mě přišli. Byl sem ale pořád jako mátoha a ten bílej povídal, že tam máme zůstat, dokud se neproberu. Všichni člověci se svýma hafanama mi moc fandili, aby mně ta kocovina přešla a moh sem se začít hýbat. Trvalo to ale skoro hodinu a i ten člověk v bílém mě přišel několikrát zkontrolovat. Pak sem konečně zvedl hlavu a koukal co se kolem děje. Člověci se zaradovali, dali mě na můj pelíšek nastěhovaný v autě a jeli sme domů.

prdeček 082prdeček 087Doma sem se ještě nějakou dobu motal, hlavně kolem svejch misek, ale po tom všem sem dostal jen vodu a vůbec nic k žrádlu! Tak sem šel raději zase spát. Horu piškotků a masíčko sem dostal, až sem se probudil. Člověci mi říkali, že mám o dva zuby méně a ty, co mi zbyly, mám bez zubního kamene. Už zase si k nim můžu kdykoliv sednout a úspěšně loudit…

 
komentářů 13

Posted by on Říjen 31, 2015 in CIA

 

Vlastnosti: ,

Prd cestovatel

Měl jsem v plánu úplně pohodovej víkend… nějaké to kočkování s Andulkou, štěkání po turistech a vůbec takové ty normální domácí psí záležitosti. Jenže něco bylo jinak! Mí člověci se určitě někam chystali. Že mě tady zase nechají samotného! Takový nevděk! A to se tááák rád muckám a tulíkuju. A nesnáším bejt opuštěnej. Chjo…tm 032Počkat – něco slyším. Jakože pískání. Takové to, co mám děsně moc rád, jak mě člověci vždycky volají k sobě. Třebas na špacírek! Že bych tady nezůstal opuštěnej? Pude se ven nebo na výlet! Juchůůů! Tak to už letím, ať si to ještě nerozmyslí. Počkejtéééé!  😛 tm 044Fakt, že jo! Jde se pááááá! Teda vlastně jede se – autem! To fakt miluju ze všeho nejvíc.Dokonce mi člověci dali na sedačku můj pelíšek. Noóó, pojedu teda jako vopravdickej mazel. ——-  Jedéééém. ——- Akorát teda, sem se kvůli tomu strachování ze samoty a hlídání člověků před odjezdem zapomněl vyčůrat. Himbajz! To je blbý.—–  A furt jedem. Je to nějak nezvykle dlouhý výlet….. A děsně to drncá. ….. nevydržel jsem to, no. Tak jsem si trochu označkoval pelíšek. No a co?! Však je můj! No ne? tm 048No, člověci z toho mokrého pelíšku naštěstí žádný drámo taky nedělali. Však prej to na sluníčku uschne a doma se to vypere – povídala člověková. —- Téééda, štěknu vám: byli jsme v nějaké docela jiné cizí boudě a u jiných člověků a taky tam byly jiné cestičky a keře. A těch značek všude! Celé tři dny mi nestačily na to, abych všechno oběhal, pročmuchal a označkoval! A taky jsem chrounil hned vedle mých člověků. To doma nemám. Tam mám pelíšek daleko od toho jejich a když mě popadne mazlivá, musím za nimi do schodů… Tady u těch druhých člověků mi dali můj pelíšek kousek od sebe a já si je mohl ohlídat i v noci…tm 047Pak se zase začali moji člověci někam chystat. To já na nich poznám…. Strašně jsem se najednou vyděsil jestli mě tady u těch druhých nechtějí nechat! To néééé! Já nechcíííí. Já jsem váš! Mazli mazli, tuli tuli! Honem jsem páníčkovi skočil na klín a pevně se k němu přitiskl. To už jsem neudělal několik let. Jenže teď jsem moc potřeboval, aby věděl, že jsem jejich a že budu strašně hodný a už si nikdy pelíšek neoznačkuju a budu vždycky jejich nejmilejší Prdeček! Vyšlo to. Zase jsem měl pelíšek na sedačce a jeli jsme dlouho. Tentokrát mě ale člověci dvakrát nechali udělat značku u silnice a do pelíšku vážně nešla ani kapka. Dojeli jsme až domů a já to všechno o tom výletě musel dvakrát vyprávět mojí kočce Andulce. Po tom velkém cestování a dlouhém vyprávění jsem pak únavou usnul jak poleno. Zdály se mi samé mazlící a dováděcí sny o mých báječných člověcích. Jsem moc šťastnej, že mě nikde nenechali.   😀    tm 072

 
komentářů 63

Posted by on Květen 22, 2015 in CIA, Uncategorized

 

Vlastnosti:

Multi-funkti

Zásadním kritériem užitečnosti řady věcí bývá jejich všestrannost neboli víceúčelovost. Čím víc funkcí předmět poskytuje, tím je cennější. Třeba multifunkční manželka nebo manžel jsou velmi žádaným artiklem. Ale o tom jindy. Začneme raději od nejdůležitějšího člena rodiny a podíváme se na  funkcionality našeho nejmilejšího pséka Prdečka.
Funkce radovací – je primárním úkolem každého domácího mazla. Bez ohledu na počasí nebo stav konta je pes nevyčerpatelnýcm zdrojem radosti, protože on se o tu svou z přítomnosti jeho člověků vždycky podělí.
Funkce vítací – nezáleží v jakém stavu a v jaké náladě nebo kdy se vracíte domů, pes vás uvítá jakobyste byl maharádža ve zlatém kočáře nebo Claudia Schiffer na pánském večírku.
leden 10 144Funkce mazlící – existence „mazlíčků“ bez této funkce nedává smysl. Nedomazlený pes je nešťastný pes. Prďulka si ale svoji porci umí vynutit i kdyby mu hrozilo zašlápnutí nebo se kvůli tomu musel prodrat roštím či nechat potupně zbavit toho nejoriginálnějšího psího odéru.
Funkce kondiční – kvůli nelíčenému tanci štěstí ze společné vycházky a pevným hovínkům vašeho psa, nachodíte stovky kilometrů v místech, kam by vás jinak chodit ani nenapadlo a ještě tím prospějete svému tělu.  😉

dia 003Funkce hlídací – tuto lze u většiny psů rozprostřít na celou jejich smečku a přilehlé okolí, ale kdo by se bál našeho Prdečka, že jo? Jeho hlídací funkce se tedy profesionálně vyhranila víceméně jen na jeho misky a jeho člověky.
Funkce zvonková – dříve, než se kdokoliv může dotknout zvonku u brány, signalizuje nám blížícící se invazi pošťačky, turistů nebo hostů. A Prdův štěkot se, na rozdíl od našeho zvonku, fakt nedá přeslechnout.
Funkce úklidová – jakmile se člověci motají v kuchyni, drží náš pes pohotovost a cokoliv se ocitne na podlaze, bezodkladně očistí. Vysavač značky P.R.D. je prostě v domácnosti finančně neocenitelným pomocníkem a bezkonkurenčním zařízením na rychlý a dokonalý úklid rozlitého mléka či oleje nebo padlého špeku. Co na tom, že vám přitom do kuchyně oplátkou přinese hrst suchého listí nebo větev šípku?   😀
k 004Eko-bio funkce – žádná plechovka od sardinek, žádný mastný papír od másla, žádný karton od mléka, kelímek od jogurtu nebo mastná pánev neunikne Prdovu růžovému jazyku. U nás se každý obal vyhazuje zbaven i té poslední pachové molekuly.
Prďa 053

Funkce snášecí – občas se náš pes tajně promění ve slepici a my pak někde v blízkosti baráku objevíme položené čerstvé vejce! Vskutku exkluzivní psí funce. 😀

A jaké funkce má váš nejoblíbenější domácí spotřebič?

 
komentářů 29

Posted by on Únor 21, 2015 in UFO

 

Vlastnosti:

Jak se zbavit paroháče?

Všichni, kdož mně nenávidí se můžou radovat! Neštěstí se opět nevydalo do hor, ale navštívilo nízké svahy moravské…. přivandroval nám na zahradu paroháč. No spíše paroháček, srnec jako lusk, ale taktéž mrcha hbitá, záludná, potměšile skotačící a žvejkající. Zejména však mlsná. Krom ožranejch listů všech spodních větví jabloní si na našich v potu tváře piplaných samozásobitelských záhonech sežvejknul také rostlinky brokolice de luxe a nevynechal ani něco jahodovýho lupení…

srnec

Zastřelit ho nemůžeme a málokdy ho vůbec na zahradě najdeme – umí se sakra dobře skrývat. Zatímco my sčítáme jen stopy a škody, parohatá bestie si v klídku žvejká náš biotop. Tak co byste poradili? Jak se zbavit mlsného paroháče?  😀

IMG_0753

 
komentářů 16

Posted by on Květen 21, 2014 in CIA

 

Vlastnosti:

Čičistory 3

vánoce 13 006Mňáááu! Čáááu! Tak se vám zase ozývááám! Už nejsem žádný koťátko ňuňátko Andulátko, ale zkušená country čičina Andulína, tedy správná venkovská kočka – myšilovka, jak se patří. Moje člověky mám už dokonale zmáknutý, kámoše štěkouna drezúruji letmými pohyby svýho noblesního ocásku a revír jsem si zvětšila daleko za plot. U sousedů vždycky najdu nějakou mlsačku – mají mě tady všude rádi – a taky tam mám spoustu nových skrýší. Ovšem při každé své zaplotové misi mám nastražený uši a jakmile zaslechnu přijíždět svý člověky domů, metu horem pádem zpátky, abych je přivítala společně se šplhounským štěkounem, kterej to vítání bere děsně poctivě. Však si po každým takovým uvítacím cirkuse jdu hnedle zkontrolovat misku a běda, když není vrchovatě plná, jak to mám ráda. To pak udělám zmučenej kočičí škleb směrem do jídelny a koukali byste jak rychle se člověci přihrnou s kočičí baštou! Jak říkám, mám je fakt skvěle ochočený.  🙂    
vánoce 13 016Studuji jejich zvyky a tak mi vrtalo hlavou kam a proč občas odcházejí společně se štěkounem a proč je z toho ten střapatej pišišvor dycinky tak rozjařenej a nedočkavě se hrne z brány. Říkají tomu vycházky, tak jsem si párkrát vycházla s nimi. Nic zvláštního na tom nebylo, tak jsem se pokaždý rychle vrátila už po chvíli a užívala si volného revíru. Párkrát jsem na ně počkala na stromě, tam kde začíná ta velká paseka.
vánoce 13 028Jenže něco na tom vycházkování bejt musí, když jsou tím člověci a štěkoun tak posedlí, proto jsem se jednou rozhodla, že se nebudu hned vracet ani sedět na stromě u křižovatky. Šla jsem s nimi odhodlaně dál a došli jsme až k lesu – to je hodně moc stromů na konci té velké paseky. A tam se to stalo, byli tam úplně cizí člověci a docela cizí, óbrovskej štěkoun. Sem se lekla, až jsem se z toho rozběhla. Moji člověci ty cizí pozdravili, štěkouni se očuchali a… nic. Šli dál. Já jsem nešla nikam, byla jsem strachy posr…… no, v šoku. Jenže mí člověci si mysleli, že jsem utekla zpátky až domů a teprve až když byli doma a stmívalo se, zjistili, že jsem se dočista ztratila.
Naštěstí jsou fakt hodní a dobře ochočení a báli se o mě, tak se do lesa zase vrátili. Našli mě sedět na borovici přesně tam, kde jsme potkali tu cizí smečku. No, mňouknu vám, že nebejt slušně vychovaná kočička, tak jsem si snad odplivla anebo aspoň významně zaťukala na čelo. Jak si mohli myslet, že bych bez jejich doprovodu, zvládla přeběhnout tu obrovskou paseku, kde není žádnej strom nebo keř, kde bych se před nějakým nebezpečím mohla schovat?!! Fakt jim toho ještě musím hodně o nás, kočkách, vysvětlit, ale raději je budu školit vždycky jen doma, ty vycházky tam, k lesu, nejsou nic pro kočku.   😉  vánoce 13 023

Mňouky z archivu:
https://helemese.wordpress.com/2011/08/09/cicistory/
https://helemese.wordpress.com/2013/04/30/cicistory-2/

 
komentářů 12

Posted by on Prosinec 29, 2013 in CIA

 

Vlastnosti: