RSS

Tag Archives: Pavlač

Dědictví, aneb kurnikšopatosůvěci!

TETIČKA je roztomilý pamětnický film o dědění, který skvěle popisuje jak taková událost rozkrývá lidské vztahy a charaktery. Občas mám z příběhů v okolí dojem, že by využití podobné finty s fiktivním úmrtím a skrytým pozorováním dědického řádění, bylo pro zůstavitele při sepisování závěti velmi inspirativní. Neboť jak říká moje zlatíčko: „v každé rodině končí idylické vztahy prvním dědickým řízením“. Nepochybuji o tom, že tuto neradostnou pravdu potvrzují i příběhy z vašeho okolí. Někdy komedie, jindy spíše dramata, ale skoro vždy jsou v pozadí příběhy, které by vydaly i na několik filmů.
hotovostV jaké asi kategorii by byl příběh vdovy se třemi potomky, kde nejmladší dcera, žijící s rodinou v domě matky, prodá bez matčina vědomí a souhlasu barák, aby si mohla koupit hospodu. Matku pak léta v hospodě využívá jako neplacenou uklízečku a chůvu svých dvou dětí, vlastně jen za stravu a pokoj nad lokálem. Když po letech dcera hospodu prodá, aby mohla cestovat, odstěhuje se a nechá nemocnou matku v péči svému bratrovi, který se o ni nezištně a obětavě stará. Obvykle by se řeklo, že takový syn, by měl mít nárok na větší část dědictví, či alespoň regulérně jedné třetiny onoho rodičovského domu, který si ovšem již před lety cele uzmula výhradně pro sebe jeho sestra, aby hodnotu rodinného dědictví přetavila do výhradně své hospody a následně svého ranče a svého cestování kolem světa. Milá holka, což? Komedie nebo drama?   😉  
A v jaké kategorii by byl příběh dnešní bohaté tetičky, která si v rodině velmi oblíbila jednu neteř. Ochotně jí půjčila peníze, dala jí pěknou částku jako svatební dar a v závěti ji určila za svoji universální dědičku. Jenže milá neteř se při návštěvě projevila jako hloupá, snobská a extrémně manipulativní lhářka. Po takové zkušenosti samozřejmě tetička závět okamžitě změnila a nějakých třicet – pětatřicet milionků jednou dostane někdo jiný. Určitě komedie, co říkáte?  😆

A jaké dědické historky pobavily vás?   😳

 
komentářů 10

Posted by on Listopad 26, 2013 in OSN

 

Vlastnosti:

Chtěli byste takovou kamarádku?

Asi každý už někdy zažil situaci, kdy se stane nechtěným svědkem nějaké soukromé aktivity neznámých lidí nebo zaslechne něčí rozhovor. Prostě jste mezi lidma na ulici, v dopravních prostředcích, v kavárnách, ve frontách, u regálů v hypermarketech….
Obvykle takové střípky ze života jiných lidí hned zapomenete, ale může se stát, že si některé naopak pamatujete docela dlouho.  Jeden takový minipříběh se mi třeba vybaví při slově kamarádka.
IMG_0730„Janíííí, určitě přijedete na mý narozky, že jo?! Uděláme u nás párty a to bude supééér.“
„Jasně! Určitě přijedem. Jen dej pak vědět kdy to přesně bude“ a půvabná Jana se rozloučí.
Budoucí oslavenkyně pokračuje v hovoru se svojí matkou:
„…. a ta Jana, ona opravdu nejí maso?“
„Mámo, co ti mám na to říct?! Víš, ona maso jí, ale jen když ho nekupuje za svý. Ona je Jana děsně lakomá. A protože je doma a nechodí vůbec do práce, tak furt na všem škudlí. A třebas když ona peče, tak upeče vždycky tři buchty, protože ona má tu troubu na tři plechy a tak aby se to vyplatilo, tak vždycky peče tři buchty a přiveze je a pak tvrdí, že nejí maso, ale má raději ty buchty, ale u nás si maso vždycky dá, jen když ho nemusí platit…..“  🙄

Tak vám nevím. Z takového střípku mám dost divnej pocit, protože když někoho pozvu, tak je mi fakt šumák, jestli mi něco přiveze a kolik toho u nás sní. Důležité je, že mi věnoval svůj čas a já chci, aby se u nás cítil příjemně a jako vítaný host, tak mu přece nebudu kontrolovat obsah talíře. A jak to vidíte vy?
Chtěli byste takovou kamarádku?
A je tohle vůbec kamarádka?  😯

 
komentářů 43

Posted by on Květen 12, 2013 in NATO

 

Vlastnosti:

Kdyby Rath nelhal

Dejv se stal „literátem“. Inspirován Jyrkovou metodou praní úplatků přes neprodejné knihy, zkouší do čista vyprat něco ze svých černočerných fondů na zaplacení případné kauce. Jeho lži a ublížené fňukání si jeho slabomyslní fandové můžou koupit za cenu nějakejch osmi pivíček. Úryvky jeho veledíla mne docela pobavily, ale spíše tím, co se dá vyčíst mezi řádky a dosadit do kontextu známých skutečností, tím, co by nejspíš Rath napsal, kdyby nelhal….

„Je tam čistej vzduch, můžeš jít.“ zaskřehotala nevkusně načinčaná Káča – cítím, jak se na mě pořád vilně lepí a chtěla by si to zase rozdat, ale nemůžeu to riskovat, Kott je nepříjemný magor a k tomu o 30 kilo těžší.

„Už musím letět, ještě jdu odevzdat část těch peněz Pohankovi a taky musím doma přerovnat celej trezor, už to fakt nemám kam cpát“ … proběhlo mi hlavou jak to asi dělají s úplatkama Sobotka a Hašek, a že se jich musím někdy zeptat kam to všechno schovávají…. „tak já letím…. ta krabice od vína je dobrej nápad, Káčo, dobře se mi to ponese a je to nenápadné“.  Cítím jak příjemný den to byl: ráno jsem si zanadával ve televizi na korupčníky a teď si nesu dalších 7 mega na hromádku – no není to úžasné!!! A zvlášť když všichni ti pitomci ve sněmovně věří, že žiju jen za svý dva platy!  – checht!  To zrovna, to mám tak nenejvýš na jeden výlet s Berill – chjo, ta holka mě stojí čím dál víc, hmmmm, budu se muset poohlédnout po něčem levnějším. Třeba mi zase poradí táta……
Těším se jak si dám doma argentinské vínečko a polaskám se s dalšími milionky. Odcházím, v chladném vzduchu za mnou zapadnou vrátka, když vtom…

„Policie České republiky! Jste zatčen pro přijetí úplatku! Vydáte úplatek dobrovolně?“  slyším a nevěřím svým uším. To myslí mě?!  Mě, hejtmana a největšího bojovníka s korupcí?!  Zírám na skupinku několika lidí, kteří se objevili zpoza rohu branky před vraty garáže. Vypadají spíš jako vlezlí novináři. Jeden drží kameru a natáčí mě, zmetek. V čele mají menší černovlásku. Co to je za hloupý žert? bleskne mi hlavou.
„Já žádný úplatek nemám. O čem to mluvíte?“  V tý škatuli mám sice peníze, ale ty jsou MOJE, zasloužené za všechny ta starosti, co mám se zajišťováním a hlídáním všech těch zakázek. Ty mi přece vzít nesmí! Nebo můžou?! Co si to vůbec dovolují? To si někdo odskáče!
„Dobře, nevydáte-li úplatek dobrovolně, přistoupíme k osobní prohlídce,“ říká mi stroze ta holka.
Musím na ně stejně tvrdě. „Ale já mám jen krabici s vínem. A hlavně, slečno, víte KDO já sem?! Já mám imunitu!“ začínám se ale silně klepat strachem a cítím pořádný průser.
„Jste přistižen při činu, takže vás zadržet můžeme,“ odpovídá mi. Jsem na kolaps, ale pořád doufám, že to přece nemůže být pravda. Ale ona je. Vytahují obsah mé tašky, vše natáčejí a sepisují.
Když narazí na můj revolver v pouzdru, ani je to zvlášť nepřekvapí. No co, jsem malej, prát se neumím a večer se venku bojím. Ale s revolverem v kapse si připadám jako chlap, taky si ho proto beru i do postele. Ježiši! Průser je tady! Otevřeli tu moji krabici od vína, ve které jsou svazky bankovek. Horečnatě přemýšlím jak se z toho vylžu. Co jsem to radil Kačeně? Jo, už si vzpomínám: musím donekonečna opakovat Kubice, volby, politický boj a spiknutí, Kubice, volby, politický boj, spiknutí, Kubice, volby, spiknutí, Kubice, spiknutí….

S policajty jsme dorazili do mýho luxusního baráku. „Nechceš něco jíst?,“ ptá se mě podlízavě Eva. Nemám chuť na její převařené nudle s uhem. „Jen si něco dejte. Vypadá to tady na dýl a hned tak se k jídlu nedostanete,“ doporučuje jeden z policistů, co dělá u nás domovní prohlídku. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Jak to, že mě mí známí policajti nevarovali? Jak to, že mě vyšetřují a zatýkají a nikdo, z těch, které jsem tolikrát hostil, se mě nezastal a tydle vlezlé a drzé blbce neodvolal??? Zoufám si nad tím nevděkem. Eva je jako vždy nechutně submisivní a přiblble mi šeptá: „Abys věděl, ať se stane cokoli, budu za tebou vždycky stát, přes všechno, co se kdy stalo.“ Panebože, i v týhle nemožný chvíli je nechutně oddaná až servilní. Musím odvrátit zrak, aby si nevšimla jak jí pohrdám. To by bylo to poslední, co bych si přál, možná mi teď bude užitečná nejen jako služka, uklízečka a pečovatelka o tatu.
Domovní prohlídka v baráku, kde žiji s číčou Renátkou, končí až za svítání. Renata zuří a kdyby mohla, tak mi napráská bičíkem, jenže dnes by mě to asi moc nevzrušilo, je to už druhá noc bez pořádný postele a na šukačku teď fakt nemám pomyšlení. Bojím se co všechno na mě praskne. Než mi nasadí pouta, tak se loučím a snažím se, aby si nevšimla, že jsem celej podělanej a zpocenej strachem: „To bude dobrý, Renátko, za pár dní jsem zpátky“ Čumí na mě jak na červa v jabku: „Ty seš ale blbej, hráblo ti? Si fakt myslíš, že se ještě budu zahazovat s volem, co ani neumí krást!“ sykne odpověď. Kousnu se do rtů, aby mi nevytryskly slzy. Bohužel jsem blbej a ona už to ví. Zaklapnou pouta a já se pohledem loučím se vším, co jsem pro Renátku pořídil z úplatků, se zahradou, brankou, poštovní schránkou… Vrátím se sem vůbec? Za jak dlouho? Koho si sem asi Renátka nastěhuje ? A půjčí mu moje golfové hole, moje papuče s motýlkama a moje pyjama s medvídky? Jen a jen samé otázky bez odpovědí…
Jsem ve vazební věznici a tupě zírám na poplivanou a počmáranou stěnu. Pět kroků ke dveřím, pět k mřížím na okně. Kroky víří chuchvalce prachu a špinavý igelitový závěs okolo zašlé záchodové mísy pamatuje snad ještě Fučíka. Pořád brečím. Bože, proč?! Jak to, že já jsem ve vězení, to je snad zlý sen. Co jsem, sakra, podělal? Jak to, že mě chytli? A jak to tady mám vydržet? Béééééééééé, já chci domůůůů!
Nudím se a tak pochopitelně  vítám každé vytržení ze stereotypu. Zvykám si na nové přátele a už se začínám těšit na chvíle, kdy v zámku mříží zarachotí klíč a rozzáří se zářivka. Jedu na výlet do Prahýýý!!! A až se vrátím, ten pohlednej chlap v uniformě, strašně podobnej Berillce, řekne drsně jako to uměla jen ona:  „Tak ještě prohlídku, stáhněte si trenýrky a udělejte dřep…“

 Surovinové zdroje:

http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kauza-david-rath/182120/rathuv-skandalni-roman-z-basy-do-domu-hodili-granat-me-chytli-jako-mys.html

http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kauza-david-rath/182331/rathuv-roman-z-basy-jak-se-rath-loucil-s-zenami.html

🙄

 
komentářů 19

Posted by on Říjen 26, 2012 in UFO

 

Vlastnosti:

Jak Alex vyjebala s JXD

Ne, že bychom nejspíš všichni trpký konec reality show o partnerství Alex a JXD nečekali, ale přece jen musím říct, že ačkoliv od začátku téhle trapné exhibice tvrdím, že zábavnější, než seriál článků o jejich nekonvenčním seznámení a bizarním manželství, budou zprávy o jejich rozvodu, tak způsob jakým se to nyní prezentuje v Reflexu, všechna moje očekávání daleko, předaleko překonal.  Banální a historií už notně ošoupaný scénář, jak se vcelku nezajímavá, ale dostatečně drzá a odhodlaná postelová gymnastka vyšplhá po hřbetu starého blázna na výsluní, načež vytěženého páprdu bez skrupulí odkopne, je tak běžný a předvídatelný, že už vlastně zaujme, jen když se přidá nějaký ten skandál nebo „celebrita“. A tak se grand finale projektu manželské frašky Doležalů zvrhává v poslední kapitole od trapných intimností, zveřejňovaných oběma protagonisty všude možně už více než dva dva roky, až do bulvarizace pavlačového typu.
Protřelá a vulgární Alex se náhle zaštíťuje nevinností a naivitou a volnomyšlenkářský hulič a nespoutaný frajer JXD se najednou dovolává manželských ctností a povinností, kteréžto si dokonce chtěl zajistit smlouvou a posléze i požadavkem na ráznou intervenci manželky domnělého soka. Uff! Ještě, že už nemáme závodní výbory, jinak by snad Jiří byl schopen předvolat neposlušnou Alex i před komisi soudruhů a soudružek ze závodního výboru a dát hlasovat o jejích proviněních a zaslouženém trestu.

Mám ráda jednoduché věci -například muže!

Pohnutky všech zlatokopek jsou stále stejné, takže tato část story opravdu nikterak nepřekvapuje. Co mne však na těchto příbězích překvapuje stále znova je, že jejich oběti -ti muži středně pozdního, až pozdního věku -opravdu uvěří, že ta o generaci mladší a bezvýznamná nicka vzplála láskou k jejich mužnosti a vůbec, ale vážně ani trochu jí nejde o jejich ekonomické a společenské postavení.  JXD se tedy stal jen dalším v hodně dlouhé řadě. Nikoliv však posledním. Bohužel. A mně nezbývá, než opět konstatovat, že ty jednoduché blbce nedělají z mužů vychytralé miciny, ale, že ty blbce ze sebe dělají jen sami muži.  🙄

 
komentářů 52

Posted by on Leden 17, 2012 in NATO

 

Vlastnosti: