RSS

Archiv štítku: Španělsko

Besalú – od Sluníčka

Besalú je malá kamenná románská vesnička, kterou najdete v podhůří Pyrenejí. Tato malebná víska má spoustu úzkých klikatých uliček, několik kamenných kostelíků, plno romantických zákoutí a starých kamenných schodů. Do vesničky se vstupuje po kamenném mostě, jehož pilíře jsou zakotvené v říčce, spíše tedy ještě takovém větším potoku, kterým líně odtéká voda z Pyrenejí.

Od řeky El Fluviá směrem nahoru se nachází židovská čtvrť, do které se nyní podíváme. Jsou v ní opět kamenné domy, procházíme úzkými uličkami po spoustech schodů, občas míjíme malé obchůdky, kavárničky a  venkovní posezení.   😀

Koho snad všechny ty schody a křivolaké uličky unaví, může si odfrknout při posezení ve stínu nad hradbami.

Při procházení po Besalú narazíte na několik starých kamenných románských kostelů.

Uvnitř najdete vždy pouze několik dřevěných lavic a takřka žádnou výzdobu.

Už při pohledu na vstupní kamenný porál jednoho z nich je vidět, jak staré tyto stavby jsou. 

                  

 

Z Besalú odejdete opět po starém kamenném mostě, v jehož blízkosti se v řece koupou místní obyvatelé.

Na věži na mostě nám na rozloučení mává katalánská vlajka a moje putování po Katalánsku zde končí. I já se loučím s Katalánskem, nádhernou zemí, kam se kdykoliv znovu ráda podívám…           😉   

 
komentářů 61

Zasláno on 13 listopadu, 2012 v LSD

 

Vlastnosti:

Památky v Geroně – od Sluníčka

V historické části města Gerona najdeme spoustu architektonických památek, které stojí za zhlédnutí. Jak jsem se již zmiňovala, Pyrenejský poloostrov byl po několik století osídlen z velké části severoafrickými muslimskými Maury. Svého vrcholu dosáhla islámská kultura na poloostrově v 10. století, poté začala upadat. V době panování Izabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského došlo k vyhnání muslimů a Židů ze země, ale zůstalo zde po nich mnoho zajímavých staveb. V Geroně jsou to například dobře zachovalé arabské lázně, po židovských osídlencích zase židovská čtvrť a také spousta krásných kostelů. Do arabských lázní se můžete zajít podívat a udělat si představu o tom, jak se tenkrát žilo a jak arabové dbali o hygienu. Lázně byly postaveny koncem 13. století a tvoří je několik částí. V té první u vstupu je zastřešená kašna s čistou studenou vodou.Další část arabských lázní je COLD ROOM – studená místnost a další WARM ROOM A HOT ROOM, tedy něco jako sauna. Poslední část byla OVEN AND BOILER, tam se topilo a děla horká voda a pára. Prostě na tehdejší dobu to musel být výjimečný luxus se v takových lázních „láznit“ – tedy koupat, cachtat, relaxovat, lelkovat a vůbec si hezky mokře lebedit.  😀Lákavý je už pohled na vstupní část lázní z venku.

A za prohlídku stojí v Geroně, vedle arabských lázní, také několik vskutku krásných kostelů….

 
komentářů 76

Zasláno on 16 října, 2012 v LSD

 

Vlastnosti:

Gerona – od Sluníčka

Při toulání po Katalánsku nelze opomenout starobylé město Gerona. Toto město má kolem 75 tisíc obyvatel a rozlohou i památkami připomíná Olomouc. Centrem tohoto města je starobylá historická část, do které se podíváme. Tato část je tvořena uzoučkými uličkami, které se táhnou do vrchu zvaného Montjuic a je zčásti obehnaná vysokými kamennými hradbami. V této čtvrti sídlili převážně Židé a také Arabové. Na území Španělska vznikl v dřívější době postupným osídlováním arabskými přistěhovalci i arabský stát, pouze v malé části severního Španělska se udrželo malé křesťanské království Asturie. V době vládnutí již zmiňovaných králů Izabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského tento boj za osvobození vyvrcholil, v roce 1492 padla poslední arabská bašta v Granadě. V době vlády katolických králů byli ze země vyhnáni Židé i Arabové, a to kvůli jejich náboženství a samozřejmě také velkému majetku. V této čtvrti se nachází například velice zachovalé arabské lázně.  😀  Po tomto mostě vstoupíte do historické části Gerony, mezi gotické katedrály, kde se natáčel film PARFÉM …

Těmito uličkami nakonec dojdete až na kopec Montjuic…..

 

 

 

 

 

 

 

……kolem hradeb   😀             A když na ten kopec vysupíte, potěšíte se odtud tááááákovýmto výhledem  😯          Z kopce Montjuic je prostě krásný rozhled přes celé město a jako bonus se v dáli rýsují Pyreneje…Při procházce historickou částí Gerony se můžeme obdivovat starobylým stavbám, uličkám a kostelům…. Zrovna před tímto kostelem a v těchto uličkách byl natáčen zmíněný film Parfém. Můžeme se projít po hlavní ulici La Rambla nebo posedět u kávičky…..Gerona má letiště, takže pokud se rozhodnete pro romantický výlet, můžete tam být z Prahy už za 2 hodiny, což se dá zvládnout i na prodloužený víkend a Katalánsko rozhodně za zhlédnutí stojí.   😀

 
komentářů 13

Zasláno on 18 září, 2012 v LSD

 

Vlastnosti:

Dalí a jeho šperky – od Sluníčka

Dalí vytvořil nejen spoustu obrazů, ale jak jsem se už zmínila, také úžasné šperky.

V jeho muzeu je těmto šperkům věnován samostatný dlouhý a lehce potemnělý sál s vitrínami, ve kterých jeden po druhém „pózují“ umělecké šperkařské skvosty, dokonale nasvícené a pohádkově třpytivé.

V každé vitríně si tak vychutnáte jeden nádherný klenot a od žádné se vám nechce odejít. Posuďte sami….  

🙂

 
                                                                                Hned při vstupu je obraz jeho milované Galy a – jak jinak – obdivuhodný šperk.

 

Tento šperk byl utvořen jako lidské srdce, které buší, pulzuje jako živé….Tohle byl obraz za sklem, uprostřed je skleněné okénko, které se otevírá a zavírá. V otevřeném okénku je vidět tvář muže – možná je to Ježíš, ale nejsem si jistá.Na závěr se loučí Dalí….a já!   😀

 
komentářů 54

Zasláno on 31 srpna, 2012 v LSD

 

Vlastnosti:

Dalího muzeum zblízka – od Sluníčka

Vstupné do muzea extravagantního umělce Salvadora Dalího je 16 éček a určitě se za tu zábavu vyplatí.   Toto muzeum – divadlo je tvořeno různě propojenými chodbami, ze kterých se jde do místností s obrazy, nábytkem a rozličnými kuriozitami.  V jedné místnosti muzea je třeba na stropě přilepena koupelna podlahou vzhůru, to jsou Dalího oblíbené šprýmy – jeho věci „naruby“.   😛          Uprostřed muzea se nachází rozlehlejší nádvoří, kde stojí Dalího cadillac. Měl sloužit jako taxi a Dalí si přál, aby cestující vstupující do jeho taxíku museli při nástupu použít deštník nebo pláštěnku, takže v něm prší.  😀  Nad tímto deštivým cadillacem je totiž zavěšena loď dnem vzhůru a z její paluby kape ve velkých kapkách moře. Ve výklencích nádvoří jsou umístěny zlaté oskarové sošky a Dalího sběratelské kuriozity: mísy, umyvadla a jiná veteš….

V průčelí nádvoří je velké jeviště s malovanou oponu, právě pod tímto jevištěm se nachází hrobka Salvadora Dalího. 

                          🙂

 

V tmavé místnosti na čelní stěně je mramorová deska s jeho jménem, datem narození a úmrtí. Bohužel se mu tak ale nesplnilo jeho přání být pohřben spolu s GalouToto je tzv. „nábytkový “ objekt, kdy v místnosti byl umístěn nábytek v prostoru, ale při pohledu zepředu je vidět tvář herečky Mae Westové: oči jsou obrazy-okna do jiného světa, závěsy (vepředu) představují vlasy, krb nos a jako ústa je zde pohovka   😛             Velký obraz v chodbě na nádvoří zobrazuje presidenta Lincolna a zároveň také Galu    😉

Dalího tvorba nejsou jen obrazy, maluje i holografické obrazy a také divadelní dekorace, vytváří sochy, plastiky ze skla, vymýšlí různé „vynálezy“, jako např. „ovociped“, různé telefony: telefon frappé, mátový telefon, afrodiziacký telefon, telefon – humr, telefon se chcíplou krysou uvnitř….. vytváří návrhy oděvů, výkladních skříní a šperků.   😀

 
komentářů 14

Zasláno on 24 srpna, 2012 v LSD

 

Vlastnosti:

Salvador Dalí a jeho museum – od Sluníčka

Salvador Dalí se narodil roku 1904 v městečku Figueras v dobře situované
rodině (jeho otec byl notář) 3 roky po smrti svého bratra, který se jmenoval
také Salvador, stejně jako jejich otec. Jeho mrtvý bratr a despotický
otec mu brání, aby se stal sám sebou. Již v dětství se u něho projevoval vyjímečný talent k malování. Dalí byl rozporuplná osobnost, jeho život byl plný rozmarů a jen málokdo mu rozuměl. Roku 1929 se v jeho životě objevuje Gala. Gala, vlastním jménem Helena Dimitrievna Dianaroffová, je o 10 let starší než Dalí. Gala Dalího chápala ve všech směrech a stala se mu vším: zrodil se mýtus Dalí-Gala. V malířském díle je Gala Dalímu trvalým námětem, je jeho múzou i modelem. Gala odešla od manžela, aby mohla žít spolu s Dalím a až když se stala vdovou, mohli se roku 1958 se Salvadorem vzít. Gala je nejen maželkou plnou pochopení, je Dalímu „ochránkyní, božskou matkou, královnou“, zatímco on je jejím „miminkem, dítětem, synem, milencem i milovaným mužem“. Když roku 1982 Gala umírá, je to pro Dalího těžká rána. Přeje si, aby byl po smrti pohřben s ní do společné hrobky, ale když roku 1989 zemřel, pohřbili jej v jeho muzeu ve Figueras.

Toto divadlo-muzeum začíná Dalí budovat v roce 1970 ve své rodném městečku Figueras jako pravý památník své nesmrtelnosti. Koncipoval jej po dalíovsku, velkoryse a skvostně, spíš jako divadlo, než-li jen muzeum, jako velkolepou atrakci. Z rozličných prvků vytvořil na svůj vlastní způsob instituci, která přináší zábavu i poučení. Na snímku je vrchní část budovy muzea: na střeše jsou vejce, fasáda je vyzdobena preclíky (to jsou ty žluté „bobky“), roh budovy tvoří věž nazvaná Galatea (po Gale).  😀

Slavnostní otevření muzea se konalo v roce 1974 a soustavně se doplňuje novýni díly.  Figueraské divadlo-muzeum znamená v jistém směru vyvrcholení celé Dalího osobité tvorby, ukazuje jeho vlastní díla všeho druhu i díla umělců spjatých s jeho dobou, presentuje umělecké předměty, různé konstrukce, nábytek a dekorace. V muzeu najdeme i samostatnou výstavu šperků a unikátní prodejnu suvenýrů, uvnitř muzea je nádvoří s Dalího cadillacem (ve kterém prší) velké jeviště s oponou a pod ním je jeho hrobka, romantické atrium…

V průčelí muzea stojí na římse uprostřed muž v potápěčském skafandru: Dalí šel jednou v tomto skafandru na přednášku a málem se v něm udusil, zachránila ho -jak jinak- jeho Gala.  😀  Další postavy mají na hlavě chleba (spíš bagetu: to prý takhle šli i Dalí a Gala jednou někam do společnosti, a jindy zase prý s bačkorou na hlavě), oni prostě žili dosti naruby a takových bláznivých věcí naruby je v jejich muzeu habakuk.  😀

 
komentářů 36

Zasláno on 17 srpna, 2012 v LSD

 

Vlastnosti:

Toulání po Montserratu – od Sluníčka

Montserrat není jen benediktýnský klášter s bazilikou, ale je to rovněž rozsáhlý skalní útvar se spoustou turistických cest skýtajících nádherné výhledy do údolí, na skály i mnoho kapliček a malých klášterů.

K benediktýnskému klášteru se dá vyjet lanovkou nebo autobusem až přímo před klášter, odtud se potom dá přestoupit na pozemní lanovku, která vás doveze na vrchol hory Sant Joan.

Využila jsem té možnosti a vyjela jsem si za 8 éček kabinkou zubačky, jejíž koleje vedly průrvou mezi skalami přímo nad klášterem, odkud byl na Monserrat úchvatný výhled.   🙂

 
komentářů 25

Zasláno on 7 srpna, 2012 v LSD

 

Vlastnosti:

Benediktýnský klášter Montserrat – od Sluníčka

Klášter Montserrat najdete v pohoří Serr de Montserrat, asi 30 km od Barcelony. Pohoří tvořené rozsáhlými skalisky bizardních tvarů a oplývající rozmanitou vegetací je unikátní přírodní rezervací.  Komplex klášterních budov a kostela –  Montserrat je pak známé poutní místo, které láká k prohlídce četných  kapliček,  pousteven a samozřejmě samotného kláštera. Nejstarší doložená svatyně zde pochází už z 9. století.Klášter tady byl založen na počest sochy Panny Marie Montserratské, patronky Katalánska, kterou podle pověsti našly děti v nedaleké jeskyni.
V průbehu staletí se tento klášter stal významným poutním místem a dnes je věhlasným náboženským svatostánkem Katalánska.
Dominantou celého kláštera je samozřejmě kostel, v němž je vystavena soška Panny Marie Montserratské, které zde říkají Moreneta, tedy černá madona.
V době, kdy Napoleon páchal svoje vojenské výpravy a rozpínal se po Evropě, dostala se jeho vojska také do Španělska a při jedom tažení obsadila také Montserrat.  Jeho vojsko jej tehdy téměř srovnalo se zemí, z původních budov a chrámu prakticky nezůstalo nic, než portál kostela. Po skončení napoleonských válek byl však  klášter postupně obnovován až do nynější podoby. Na Montserratu sídlí chlapecká konzervatoř Escolanie, údajně prý vůbec nejstarší konzervatoř na světě.  Při prohlídce kostela můžete mít štěstí, jako jsem měla i já a vyslechnout si nádherný zpěv tohoto vynikajícícho chlapeckého sboru.   

Kdo navštíví kostel a vystojí si docela dlouhou frontu k Morenetě, může se jí dotknout a přát si přitom jedno přání, které mu prý černá madona do roka splní.

Jen se to přání nesmí nikomu jinému říct…  Takže já rozhodně ani nemuknu a do roka se uvidí jak to seňora Moreneta zvládá.      😉

 
komentářů 43

Zasláno on 29 července, 2012 v LSD

 

Vlastnosti:

Gaudí, borec z Barcelony – od Sluníčka

Jeden z nejslavnějších Španělů, osobitý architekt Antonio Gaudí se narodil 25. června 1852 v jižním Katalánsku jako páté dítko v rodině kováře. Již od dětství ho zajímala příroda, byl dost nemocný a příliš si proto neužíval běžných dětských her a zábav, namísto nich rád zkoumal rostliny, brouky a hmyzáky. Ve škole jej asi jako jediný předmět velmi zaujala geometrie, v těch ostatních byl žákem spíše podprůměrným. Kombinace těchto jeho zájmů posléze ovlivnila jeho profesní zaměření a rozhodnutí přejít z přírodovědecké fakulty ke studiu architektury. Gaudího nekonvenční vidění světa vedlo u jeho díla k prolnutí architektury s živou přírodou. Jeho stavby vykazují inspiraci v přírodě každou křivkou a každým detailem: balkony připomínají chaluhy, schodiště jsou jako ulity šneků, sloupy symbolizují stromy a další prvky stavby se vlní mořem nebo vypadají jako listy. Ve své tvorbě je Gaudí od počátku naprosto originální, zcela mimo jakýkoliv do té doby definovatelný styl. Pro jeho kariéru však bylo zcela zásadním jeho seznámení se s hrabětem Eusebiem Güellem. Tento pracháč byl prvním objednavatelem a investorem Antoniových významných staveb, jako byl například rodinný palác Güellů nebo velkolepý park, opěvovaný jako perla Barcelony – což tedy opravdu je. Samotný park je vystavěn ve svahu, má spoustu romantických zákoutí, jeskyní, teras a terásek. Hned za vstupem do tohoto parku je v domě, ve kterém Gaudí bydel, Gaudího muzeum. Gaudí se nikdy neoženil, kvůli své nemoci (revmatické artritidě) byl vegetariánem. Posledních asi 12 let svého života se plně věnoval výhradně svému největšímu dílu – stavbě chrámu Sagrada Familia v Barceloně, v němž také obýval jednu místnost. Zemřel v 73 letech, nikoliv však na svoji nemoc nebo stářím, ale na následky nehody, kdy ho v Barceloně srazilla tramvaj. Protože byl oblečen v ošuntělých šatech a neměl u sebe peníze, dostal se do chudinské nemocnice, kde věhlasného umělce nikdo nepoznal a tak mu zde nebyla poskytnuta řádná péče. Tři dny po nehodě, 10. června 1926, tedy 15 dní před svými 74. narozeninami, na následky svých zranění Gaudí zemřel.  😦   Pochován je v kryptě svého zatím nedokončeného chrámu. 
Casa Milá, známější jako La Perdera – čili po našem „Kamenolom“, je Gaudího poslední občanská stavba, před tím, než se plně oddal svému stěžejnímu stavitelskému dílu – chrámu Sagrada Familia. Terasa, která je asi uprostřed parku, má okraje zvlněné jako vlny na moři, je ozdobená krásnými barevnými mozaikami a je z ní úžasný pohled na město až k moři a přístavu. Pod touto terasou jsou jeskyně.  😉                                 Dům, ve kterém Gaudí bydlel, nyní je zde museum jeho tvorby.

Schodiště, fontána, draci z mozaiky, nad jeskyní je opět terasa…. Po celém parku poletovali a řvali barevní papoušci a motali se a řvali barevní turisti, takže tam občas některými místy skoro nešlo projít, natož aby se tam něco dalo v klidu a pořádně vyfotit.  😉

Toto je pohled z terasy, dole jsou opět dvě stavby Gaudího (v nich je muzeun a prodejna suvenýrů), v dáli jsou vidět 2 jeřáby na stavbě chrámu Sagrada Familia a hodně v dáli je odtud vidět moře a přístav.  😀

Gaudího stavby jako La Perdera a Casa Battló pravděpodobně inspirovaly i stavitele Hundertwassera, původně Friedrich Stowasser, který postavil několik podobně zajímavých domů ve Vídni. Ale to už je zase docela jiný příběh a Vídeň je od nás kousek, takže je snadnější si tam zajet se na tyto netradiční domy podívat.  😀

 
komentářů 38

Zasláno on 20 července, 2012 v LSD

 

Vlastnosti:

Katalánská Barcelona – od Sluníčka

Španělsko má celkem 17 provincií, z nichž ta na hranicích s Francií, v úplně severovýchodním koutu Španělska, na pobřeží Středozemního moře, je obdivované Katalánsko. Jeho hlavním a ještě obdivovanějším městem je Barcelona s jedenapůl milionem obyvatel.
Rozhled přes celé město získáte z blízké hory Montjuic. Na první fotce je někde uprostřed stále a nadlouho rozestavěný chrám Sagrada Familia se dvěma jeřáby, na dalších je přístav a doky.
Truisté v Barceloně míří především do starobylé gotické čtvrti, kde navštěvují a fotí spoustu krásných kostelů a historických paláců. V jednom z těchto paláců přebývali také španělští vládcové – král Ferdinand Aragonský a královna Izabela Kastilská, když se rozhodli dlít nějaký ten čas zrovna v Katalánsku.  😀

V tomto paláci také například podepsali smlouvu s mořeplavcem Kryštofem Kolumbem, před jeho objevitelskou plavbou k břehům Ameriky. Španělští vládci byli v jistém smyslu podobní neposedové, jako Kolumbus, nestavěli si totiž stálé vladařské sídlo jako jiní králové, ale tak nějak postupně kočovali se svým dvorem po celém svém království. Takže se zdrželi pár měsíců tuhle a třeba půl roku támhle, dokud se jim v jednom městě líbilo a když ho pořádně vyjedli a vybydleli, přestěhovali se zase jinam. Tímto stylem žila samozřejmě i dcera Ferdinanda a Isabely, bláznivá Jana Šílená. Ta dokonce putovala španělskou zemí nejenom se svými dětmi a celým královským dvorem, ale i s mrtvolou svého manžela, protože se nemohla smířit s představou, že má svého chotě někde pohřbít a odloučit se od něj.  🙄  No, tady vidíte, že mocní mají vždy a všude nějaké ty své roztomilé libůstky a zvláštnosti, které obyčejný lid nechápe. V této čtvrti najdeme také sídlo inkvizice, kde například, mimo jiné pošahané inkvizitory, přebýval i Jindřich Boblig z Edelstadtu, značně nechvalně známý z čarodějnických procesů v Losinách.  😦

Novější část města je, na rozdíl od té historické, stavěná velmi prostorně a moderně, ale o tom zase až příště.  😉

 
komentářů 42

Zasláno on 14 července, 2012 v LSD

 

Vlastnosti:

Gaudího Sagrada Familia – od Sluníčka

Barcelona má spoustu zajímavých míst, z nichž právem asi nejvíce přitahují turisty zejména stavby Antonia Gaudího. Tento pozoruhodný stavitel je autorem mnoha unikátních objektů, ale pravděpodobně nejvíce jej proslavil chrám La Sagrada Familia, jehož stavba stále ještě probíhá. Po četných  dohadech zda a jak stavbu dokončit se nakonec rozhodlo chrám dostavět a zajistilo se i potřebné financování.  Výhledově se počítá s dokončením někdy do roku 2032. Není kam spěchat, vždyť víra je věčná.  😉

Po dokončení bude mít boží stánek celkem tři průčelí, která symbolizují život Ježíše Krista: první průčelí je symbolem jeho narození, druhé symbolizuje jeho život a třetí ukřižování a vzkříšení. Každý vstup má 4 věže, které představují apoštoly a před každým průčelím chrámu bude park.   
 Jak bohaté je zdobení a členění chrámu, tak bohatá je symbolika všech možných zakoutí a detailů stavby a tak je o tomto Gaudího díle napsáno už nyní, kdy ještě ani není zcela dokončeno, mnoho zajímavých publikací.

Až bude celá stavba hotová, budou věže chrámu asi o 40 m vyšší než jsou nyní ty stavební jeřáby. Tu ohromující výšku si stále nějak nedovedu představit, zato si dovedu představit, že někdy tak za dvacet let, po roce 2032 vyrazím opět do Barcelony a La Sagrada Familia si prohlédnu už v celé její monumentální kráse.   😀

 
komentářů 15

Zasláno on 2 července, 2012 v LSD

 

Vlastnosti:

Co potřebuje fotbalový fanda? – od Sluníčka

Navštívila jsem Španělsko. Zrovna když jsme tam přijeli, hráli Španělé fotbal (ani nevím s kým). Všude v kavárnách a restauracích byly televize a koukalo se, povzbuzovalo. Španělé žili jen fotbalem. A že jsme byli právě v Barceloně, dostal se nám do visitýrovacího programu i stadion FCB, BARCA. Stadion byl otevřen v roce 1957, jeho výška je 48 m, plocha 55 tis. m2 a kapacita 98 000 šílících diváků. Součástí areálu je ale třebas také kaple, kam se fotbalisti chodí modlit.  😀  V přilehé budově se zase mohou ochladit – tam je zastřešená ledová plocha na bruslení. A v další budově se zase můžou rozehřát fotbaloví fanoušci, tam je totiž několik pater obchodů s oblečením a vším možným drekem, co se nějak týká fotbalu. Na všem jsou čísla a jména slavných čutálistů. V nabídce aktuálně výrazně převažuje číslo 10 a jméno Messi. Dresy s čísly a jmény dostanete i pro děti v malých a mrňavých velikostech. A ti největší a opravdoví fandové si tady mohou předplatit i to, že si po smrti dají urnu se svým popelem vystavit ve stadionové kapli nebo přímo v prostorách (např. šatnách) svých fotbalových idolů. No, proč ne, že? Hlavně, aby z tý urny měli dobrej výhled.  😉
Prostě já, fotbalu neznalá, jsem koukala na to jejich nadšení, kdy se zaujetím fandili i jiným zemím a sledovali úplně každé utkání. Až nakonec tím fanděním trochu nakazili i mě. Dostala jsem od svých dcer červené šortky s bílými pruhy na boku a fotbalový míč s číslem 07. Což, jak jsem si zjistila, má v FCB David Villa (snad se tak píše), takže jsem chvíli laškovala s nápadem dokoupit si k těm šortkám a míči dres s jeho jménem a číslem….. jenže už mi nezbývala potřebná eura. No co, dresu netřeba, upřímně fandit se přece dá jen v šortkách!    😳

 
komentářů 17

Zasláno on 25 června, 2012 v CIA

 

Vlastnosti: