RSS

120 dB

Násilí je hnus. Násilí na ženách je hnus hnusovitej. Násilí sexuálního charakteru je hnus úplně nejodpornější. Proto je v civilizované společnosti každý projev násilí vůči ženě či dítěti trestán a jeho pachatelé jsou opovrhováni i mezi samotnými kriminálními živly.

Jakýkoliv nátlak v rámci sexuálního chování je pochopitelně nepříjemný zážitek. Postoupí-li verbální obtěžování k fyzickému napadení, jde zcela nepochybně o trauma, na které oběť jen stěží někdy zapomene.

Rozpoznat hranici mezi dvořením, dobýváním, laškováním a flirtováním, které je oběma stranám balící aktivity obvykle příjemnou zábavou a tím, kde už jde o obtěžování a nežádoucí nátlak se chlap učí od chvíle, kdy se na pískovišti pokusí získat pozornost toho pištícího stvoření s culíkama tím, že rozdupe její bábovičky a postaví pro ni pískový hrad. K získání zájmu ženy prostě platí víceméně jasná pravidla, kde však tím úplně hlavním je, že když žena nechce, tak má chlap prostě smůlu a není přípustné měnit situaci násilím. Alespoň tedy v civilizované společnosti.

A už na tom pískovišti začnou ženy vnímat svůj ženský potenciál v prosazování svých zájmů. Bábovičky obětují za pískový hrad, kýblíček a půjčení tříkolky. Naučí se zacházet s různými úsměvy, pofňukáváním, pláčem, zamrkáním, pohledy, slibem i nadějemi, protože rychle pochopí, že muž je vlastně velmi jednoduché zařízení. Ženy, které svůj potenciál zvládnou využít nejlépe jsou obdivované, uctívané a obletované. Z těch, které to nezvládnou jsou ultrafeministky, líté bojovnice za rovnost pohlaví a genderové specialistky na vymýšlení bizarních směrnic a zákonů a také iniciátorky trapných kampaní.

Aktuální kampaň zhrzených žen a kupodivu i několika neúspěšných mužů se jakožto hnutí metoo šíří z USA do Evropy. Stárnoucí umělkyně a manažerky bojují s Alzheimerem a sklerózou hloubáním ve své minulosti. Z paměti dolují vzpomínky jak kdysi dávno úspěšně či neúspěšně zobchodovaly svoji ženskost a trumfují se mezi sebou v tom, která že byla žádanější kořistí sexuálních loudilů a která utrpěla větší trauma. Podivně v těch vzpomínkách absentuje jejich vlastní vůle. V konkurenčním boji o roli nebo pozici se před lety nezdráhaly použít na samce všechny své přednosti. Dnes se dojímají nebo rozhořčují nad tím, jak velmi se tím cítily zneužité a ne zcela pochopitelně zapomínají na to, že nic z toho příkoří strpět nemusely. Pokud si tehdy byly jisté svými schopnostmi, mohly každého dotěrného loudila či agresora proplesknout nebo poslat do háje. Že by je snad tato možnost tehdy vůbec nenapadla? Až z toho vzniká dojem, že pokud se nějaká žena před desetiletími uplatnila ve svém oboru výhradně díky své inteligencí a schopnostem a nebyla obětí mužského šovinismu a násilí, je vlastně podezřelá, divná nebo má prostě blbou paměť.

Zvláštní je ještě to, že všechna obvinění jsou bez důkazů a směřují výhradně proti úspěšným a bohatým mužům. Není známo, že by některou z obětí metoo plácnul po zadku roztoužený instalatér nebo na ni chlípně čuměl prodavač hotdogů. Ale možná na to ty těžce traumatizované holky jen zapomněly. Co my víme….

A zatímco v Americe pořádají feministky hon na bílé heterosexuální muže s naditou šrajtoflí a dál tím ničí už tak slábnoucí tradiční mužskou roli, holky v Evropě čelí skutečnému sexuálnímu teroru. Paradoxem doby je, že zatímco veskrze hloupá kampaň metoo je mediálně exaltovaná a každý v ní označený hříšník je neprodleně společensky popraven, k obětem reálných znásilnění, napadání, obtěžování a vražd se média staví, jemně řečeno, ostýchavě. O zločinech na evropských ženách se spíše mlčí. Pokud se případ nepodaří úplně ututlat, je identita násilníků a vrahů dlouho utajována a rozsudky soudů jsou často spíše krotké až vlídné. Benevolence k násilí ze strany migrujících arabskoafrických primitivů, kteří ženami pohrdají a násilí na nich považují za normu chování, protože jejich společnost tak po staletí funguje, ovšem vyvolává odpovídají reakci. Tou je odpor k institucím a vládám, které namísto ochrany svých občanů prosazují pochybná práva vetřelců. Samozřejmě na úkor bezpečnosti a prosperity svých daňových poplatníků.

Asi proto, že nejcitelnější křivda je tímto institucionalizovaným tolerováním zla páchána na ženách, jsou to ženy a dívky, které se nyní důrazně ozvaly. Protože ony jsou nejčastějími oběťmi. Je není nikdo připraven chránit. Jim se radikálně mění způsob života. Po nich se žádají největší oběti. Na rozdíl od holywoodských fiflen a zlatokopek jsou evropské ženy skutečně obtěžovány, opravdu mučeny, stále častěji znásilňovány a brutálně zabíjeny, za mlčení a nečinnosti paralyzovaných bezpečnostních orgánů. Hnutí potenciálních obětí si do názvu dalo 120 dB. Stodvacet decibelů je hluková hladina osobního alarmu. Jediné legálně povolené „zbraně“, kterou některé státy civilizované Evropy povolují k obraně proti brutálním psychopatům (všichni muslimští útočníci se přece „léčili s psychickými problémy a traumaty“ – pamatujete?) vyzbrojenými noži, mačetami, sekerami, kyselinou, pistolemi a nezvladatelným chtíčem.

Mottem kampaně je:

„Nejsme ani lovná zvěř, ani ničí otrokyně,
nejsme ani válečná kořist, ani přijatelné ztráty.
Jsme dcery Evropy.
Poženeme vás k odpovědnosti.
A budeme to dělat hodně nahlas.“

Snad bude hlas těch nejzranitelnějších, nechráněných a opomíjených brzo vyslyšen.

 

 
1 komentář

Posted by on Únor 15, 2018 in NATO

 

Vlastnosti:

Nejde vyhrát

Bude to těsné. Myslím výsledek presidentské volby. Ze dvou naprosto nemožných kandidátů vybereme jednoho, který bude reprezentovat tento stát a tento národ dalších 5 let. Jednoho, při jehož volbě budou jeho voliči věřit, že je nejlepším nebo doufat, že je tím méně nemožným. Kritéria volby má každý volič nastavena jinak. Pro někoho je nejdůležitějším parametrem volby kvalita charakteru kandidáta, pro jiného jeho kariérní profil, názory na některé konkrétní problémy nebo třeba jen pouhé osobní sympatie.

Jsem volič a tak nezbývá, než se výše zmíněnými hledisky také tak trochu zaobírat.

Charakter Miloše Zemana je prachmizerný. Známe ho všichni déle, než by mnohým vůbec bylo po chuti a co pamatuji, je to samolibý, mstivý, prolhaný opilec s buranským chováním nejen v soukromí, ale i na veřejnosti. Jeho kariéra vykazuje jisté úspěchy a nepřehlédnutelné neúspěchy. Úspěchy v nasírání a urážení lidí s opačnými názory. Za majstrštyk mezi úspěchy lze hned po prodeji oddlužené IPB banky za jednu korunu a stvoření křišťálového premiéra Standy, považovat také výběr asi nejhorších rádců a spolupracovníků, jaké bylo možno najít. Neúspěchy v držení jeho vlastních slibů a proklamací by vydaly na celkem tlustý sborník.

Na druhé straně ovšem stojí názory Miloše Zemana. Ty jsou povětšinou konzistentní a v souladu s tím, co nazýváme selským rozumem. Proto jeho postoje konvenují většině společnosti, zatímco samozvanou elitu přivádějí k návalům nezvladatelné nenávisti a povznešeného znechucení. A sympatický pak Milošek nemohl být snad ani jako dítě. Prostě kandidát fuj fuj.

Proti němu stojí Jiří Drahoš. Charakterem sice takový nemastný, neslaný, ale určitě nehulí jak nezbedná kamna a pije jen na zdraví. V posudku měl dozajista vždy napsáno „v kolektivu oblíbený“. A jím deklarovaná kariéra ve službách vědy určitě nikomu nepozvedne obočí nebo krevní tlak. Samé úspěchy, samá pozitiva, nikde skvrnka nebo stín. Hotovej Mirek Dušín. Dokud nezačne mluvit. Pak totiž začnu žasnout. Co řekl před rokem, myslel jinak. Co řekl před týdnem, dnes neplatí. Před rokem kázal sprostému lidu o morálce. Před týdnem chtěl co nejdříve přijmout euro a angažovaně plnit kvóty na migranty. Sympatický je Jiřík za svými brýlemi s nula dioptriemi jako odfláknutý klon Husáka se Špidlou. A ani kolem něj se nevyskytují nijak kvalitní rádci a našeptávači. Takže kandidát fuj fuj fuj.

Jednoznačně lost/lost situace . Řešit ji tedy mohu jen co nejrychlejším otevřením nové hry. Nové volby presidenta. Protože to nyní nemohu hodit tomu lepšímu, hodím hlas tomu, kdo mi co nejdříve umožní tu jinou volbu a mezitím nenadělá moc neplechy.  Je to volba mezi 10 lety s nadutou loutkou v totálním područí Bruselu nebo pár měsíci se sebestředným, ale vlast hájícím hulvátem.

Takže já budu v pátek volit státní pohřeb. A ruku od volebního lístku si pak až do další volby budu denně umývat chlórem, jak se jí budu štítit.

 
komentáře 4

Posted by on Leden 25, 2018 in NATO

 

Vlastnosti:

Objednávka

Dobrý den.

Dobrý den, přejete si?

My bychom chtěli vyplnit tu objednávku.

Objednávku?

Ano. Prosíme formulář objednávky.

Tady nejste v hospodě nebo na é-šopu, tady jste na ministerstvu. My žádné formuláře objednávek pro občany nemáme.

Ale my jsme dnes slyšeli, že to v této zemi jde. Že si tady můžeme objednat.

A co si chcete objednat?

Trestní stíhání.

Ehmmmmmm…… Moment! Jak se jmenujete?

Já jsem Čáp a tady kolega je Hnízdo.

 

 
Napsat komentář

Posted by on Leden 19, 2018 in NATO

 

Vlastnosti:

Příprava na zimu

Na zimní čas se připravujeme různě. Řežem a štípáme dřevo, aby bylo čím topit. Vykrmujeme vepříky a kachny, aby bylo co baštit. Zavařujeme ovoce, aby bylo co mlsat…  🙂

A já si na zimu chystám také tapety. Takové ty příjemné obrázky použitelné na plochu počítadla. V zimě se totiž dá zahřát nejen u krbu, v posteli pod duchnou nebo slivovicí v čaji, ale také pohledem na něco hodně letního…aug.17 003

Pouhé proběhnutí Tyršovým sadem v centru Brna mi poskytlo hned několik přívětivých obrázků vhodných k tomuto účelu. Dokonce si z nich teď ani neumím vybrat, který je vlastně ten NEJ.aug.17 004

Jaký byste si na plochu počítače vybrali vy?

aug.17 001aug.17 002aug.17 005aug.17 006

 
komentářů 6

Posted by on Srpen 7, 2017 in CIA

 

Vlastnosti:

Armádní pračka

 

Česká armáda dostane nové hračky. Tedy oni tomu říkají výzbroj, případně obranné prostředky, armádní systémy a tak podobně, ale já jim to obranné válčení nějak nemohu věřit, protože se mi nezdá, že by nás v případě nějakého vojenského ohrožení tihle experti skutečně ochránili.

Vždyť ti profesionálové a specialisté se tou svojí skvělou a děsně drahou technikou dovedou příležitostně sami zranit či dokonce ubezdušit i v dobách hlubokého míru.

Můj pesimistický náhled na ozbrojené složky vychází nejen z armádních nehod a katastrof, které se čas od času dostanou do médií, ale posílila jej také jedna nedávná roztomilá osobní zkušenost.

Předávání objektu probíhalo disciplinovaně a evidentně v souladu se zaběhnutou vojenskou taktikou. Dvě vyšší armádní šarže pečlivě přepočítaly a zkontrolovaly položky inventáře, poctivě sečetly předané klíče, strategicky obhlédly všechny zásadní ventily, pojistky a uzávěry. Předáno, odfajfkováno, podepsáno.

Nakládám do auta své věci a chystám se odjet. V poslední chvíli přichází jedna šarže s rozpačitým výrazem a že by jako ještě cosik….

Jdu tedy zpět, samá ochota vyřešit nečekaný armádní svízel co nejefektivněji, aby se snad nějaká civilní malichernost nemohla stát záminkou k vyhlášení války.

V technické místnosti najdu ty dva důležité důstojníky stát u obyčejné domácí pračky. A prej, že jestli nevím jak to funguje. Nevím, doma máme trochu jinou, ale co by člověk v zájmu bezpečnosti státu neudělal, že jo.

slap.17 048Pračka s horním plněním má zaklapnuté víko, vyčítavě svítí velkým displayem se spoustou číselných dat a jinak ani neškytne. „Co je uvnitř?“ ptám se. Prej nic, jen chtěli zkusit jestli jede. Zarazím oběma šaržím snaživé mačkání knoflíků a vrtění ovladačem. Intuitivně nahmátnu funkci vypnutí. Dvířka stále drží jako přibitá. Klídek, pračky přece mají zpožděné otvírání. A vono jo. Za chvíli se víko dá jemně otevřít a na mě jdou mrákoty. Ti dva neodolatelní luméni nezavřeli dvířka bubnu a snažili se spustit fakticky otevřenou pračku.

Takže chci-li věřit, že nás někdy takoví armádní odborníci s jejich rozvinutými technickými hračkami nepozabíjejí, ale ochrání, musím doufat, že ty jejich tanky, děla a rakety mají jednodušší ovládání, než obyčejná automatická pračka.

 
komentáře 2

Posted by on Červenec 25, 2017 in CIA

 

Vlastnosti:

A zhasni!

Už léta sleduji jak zásadně ovlivňují některé figury na politické scéně vnímání morálky a obecné slušnosti v jednání. Asi nejvýraznějším aktivistou buranismu je podle mého názoru Miloš Zeman, toho času president naší země.

Pamatuji si jeho potměšilé, rádoby vtipné, ale většinou hrubě urážlivé poznámky vůči spolustraníkům, oponentům, obyčejným občanům a zejména novinářům. Jeho četné lži, zdrojované například z podivně nalezených kufříků s dokumenty. Jeho běžné nedodržování vlastních proklamací a zejména pak téměř důsledné nedodržování tradic a zvyků politické kultury. Každým projevem vnášel do české společnosti a především do politiky ty nejhorší způsoby chování a zejména sprostotu myšlení.

Včera (ve čtvrtek 4.5.2017) odpoledne postoupil tento samolibý stařík na další level buranismu. Kašpariáda, kterou před kamerami České televize předvedl v přímém přenosu s premiérem Sobotkou byla svou odpudivostí až zvráceně fascinující. Jakkoliv považuji premiéra Sobotku za nejhoršího premiéra posledních 25 let a nejméně schopného politika ve vrcholné funkci, hloupého a neschopného slabocha, tak všechnu jeho ubohost a nekompetentnost včera bravurně zastínil Zeman.

Roli státníka si totiž Zeman trvale plete s vystupováním nepříliš kvalitního ochotnického herce někde v sále zaplivané hospody na Vysočině. Vzhledem k tomu, jak urputně vždy Zeman chrání své oblíbené darebáky, protože nadevše miluje jejich pochlebování a jak zavile nenávidí všechny oponenty a zejména domnělé zrádce, bylo zřejmé, že navzdory všem faktům bude hájit kamaráda Bureše a vší silou likvidovat Sobotku. Nechápu proč premiér zvolil tak nesmyslný manévr a namísto odvolání Bureše začal mluvit o demisi vlády, aniž by ji před tím měl dohodnutou se svými ministry a alespoň rámcově předjednanou s koaličními lidovci. Slabošství Sobotky potvrzené jeho neochotou čelit důsledkům řetězce jeho vlastních chyb a odvolat konečně z pozice ministra financí lháře, zloděje a daňového podvodníka Bureše, poskytlo Zemanovi vítanou příležitost pro jeho oblíbené předvádění se.

Nejdříve Sobotku dirigoval holí a povýšeně mu tykal. Poté, ačkoliv byl několik hodin předem spraven o tom, že zatím nemá jít o podání demise, ale toliko o konzultaci, ohlásil, že když už ten cirkus s demisí připravil, tak jej také provede. Načež šokovaného Bohouše zaúkoloval ve stylu: „naval demisi a mazej, protože já jsem tady šéf!“ a od snaživě vysvětlujícího premiéra, stále se i v této absurdní situaci držícího pravidel slušného chování a politické kultury, odešel ze sálu do vedlejší místnosti dřepnout si s cígem k popelníčku.

K absolutnímu vrcholu Zemanova buranství včera chybělo jen aby Sobotkovi řekl: „ A až se tu vyplkáš, tak zhasni!“

Skvělým výsledkem tohoto Zemanova buranského výstupu je však to, že si Sobotka konečně uvědomil, že opatrnictvím a nucenou korektností v konfrontaci s duem Bureš +Zeman ničeho nedosáhne. Bohouš tak dnes konečně našel své koule a namísto demise vlády poslal Zemanovi žádost o odvolání ministra financí. Sice hodně pozdě, ale konečně!

 
1 komentář

Posted by on Květen 5, 2017 in NATO

 

Vlastnosti:

Odchod nejlepšího přítele

Umřel jsem. Bylo mi skoro sedmnáct let a to je prý úctyhodný věk. Prožil jsem svá léta jako svobodný a hluboce milovaný. Všichni člověci, které jsem poznal ke mně byli laskaví. Nejvíc ti, které jsem si sám našel a ochočil si je. Vždycky byli připravení se pomazlit a hrát moje hry. Na honěnou, na schovávanou, na stopaře.

Kopie - Jan17 004Poslední týdny jsem už na žádné naše hry neměl sílu. Přestal jsem slyšet a ani zrak už mi moc nesloužil. Celé dny jsem s chutí spal a budil jsem se jen když se něco dělo v kuchyni. To pro mne byla vždy příležitost vyloudit nějaké mlsání.

Bylo to takové hodně klidné období. Jenže pak přišel Alík. Teda on se jmenoval Alzheimer, jak to mým člověkům říkal ten bílej plášť, ale ono to je fuk, já si totiž nepamatoval ani jedno jeho jméno a zapomněl jsem kvůli němu i jiné věci. Třeba proč vlastně stojím u misky s jídlem. Takže mi člověci museli dávat jídlo přímo do huby. Jenže jsem později zapomněl i k čemu je miska s vodou a museli mi proto začít dávat stříkačkou jídlo i  vodu.

Bílej plášť mi dal nějaké pilule, ale moc to nepomohlo. Jedl jsem a pil ze stříkačky, dávali mne ven čůrat a dělat bobky, ale tělo mi chřadlo stále víc. Možná proto byli mí člověci při mazlení nějak smutní a hodně často mě hladili a muckali.

Tuto neděli večer se mi najednou udělalo opravdu zle. Špatně se mi dýchalo. Člověci mě hladili a něco mi tiše říkali. Ležel jsem uvolněně a nechal se čtyřručně hladit až mi přestalo tlofeb17 053uct srdce a přestal jsem dýchat.

Člověci mi potom udělali úplně nový pelíšek na zahradě mezi keři, ale já už zase vesele běhám s partou nových kámošů za duhovým mostem. Mí člověci tu nejsou, ale vím, že na mě myslí a mým novým kámošům vyprávím jak báječný je psí život. Teda když si ochočíte ty správný člověky.

 
komentářů 6

Posted by on Březen 23, 2017 in CIA