RSS

Odchod nejlepšího přítele

Umřel jsem. Bylo mi skoro sedmnáct let a to je prý úctyhodný věk. Prožil jsem svá léta jako svobodný a hluboce milovaný. Všichni člověci, které jsem poznal ke mně byli laskaví. Nejvíc ti, které jsem si sám našel a ochočil si je. Vždycky byli připravení se pomazlit a hrát moje hry. Na honěnou, na schovávanou, na stopaře.

Kopie - Jan17 004Poslední týdny jsem už na žádné naše hry neměl sílu. Přestal jsem slyšet a ani zrak už mi moc nesloužil. Celé dny jsem s chutí spal a budil jsem se jen když se něco dělo v kuchyni. To pro mne byla vždy příležitost vyloudit nějaké mlsání.

Bylo to takové hodně klidné období. Jenže pak přišel Alík. Teda on se jmenoval Alzheimer, jak to mým člověkům říkal ten bílej plášť, ale ono to je fuk, já si totiž nepamatoval ani jedno jeho jméno a zapomněl jsem kvůli němu i jiné věci. Třeba proč vlastně stojím u misky s jídlem. Takže mi člověci museli dávat jídlo přímo do huby. Jenže jsem později zapomněl i k čemu je miska s vodou a museli mi proto začít dávat stříkačkou jídlo i  vodu.

Bílej plášť mi dal nějaké pilule, ale moc to nepomohlo. Jedl jsem a pil ze stříkačky, dávali mne ven čůrat a dělat bobky, ale tělo mi chřadlo stále víc. Možná proto byli mí člověci při mazlení nějak smutní a hodně často mě hladili a muckali.

Tuto neděli večer se mi najednou udělalo opravdu zle. Špatně se mi dýchalo. Člověci mě hladili a něco mi tiše říkali. Ležel jsem uvolněně a nechal se čtyřručně hladit až mi přestalo tlofeb17 053uct srdce a přestal jsem dýchat.

Člověci mi potom udělali úplně nový pelíšek na zahradě mezi keři, ale já už zase vesele běhám s partou nových kámošů za duhovým mostem. Mí člověci tu nejsou, ale vím, že na mě myslí a mým novým kámošům vyprávím jak báječný je psí život. Teda když si ochočíte ty správný člověky.

 
Komentáře: 4

Posted by on Březen 23, 2017 in CIA

 

Stíny Brna

Když se v Brně ocitnete na Třídě kapitána Jaroše, můžete se kochat pohledem na velice hezky zrekonstruované staré výstavní činžovní domy lemující tuto nezvykle širokou ulici, jejímž středem prochází lipová alej s lavičkami. brno-1Ta zde, v těsném sousedství rušného centra, vytváří spolu s těmi krásnými historickými domy nečekaně příjemné a překvapivě klidné místo. brno-8brno-4Když se dostatečně vynadíváte nahoru, může se stát, že si pak při pohledu dolů všimnete v chodníku zabudované mosazné kostky. Nikoliv jedné. Jsou to kameny zmizelých, které se zde i v jiných ulicích Brna (Veveří, Mášova, Hronova, Domažlická, Lidická, Erbenova,  Klácelova, Cejl, Vlhká, Orlí, Hybešova, Bratislavská…) a dalších měst objevují v posledních letech díky iniciativě Židovské obce, která se takto netradičně snaží připomenout stíny historie. Kostky s konkrétními jmény jsou instalovány u domů, z nichž v době německé okupace násilně a nenávratně zmizeli jejich židovští obyvatelé. https://www.zob.cz/kameny-zmizelych/  brno-j-1Okupace Československa (15.3.1939) a vyhlášení Protektorátu 16. března 1939 poskytlo Němcům místním i příchozím možnost realizovat jejich sen o přeměně Brna ve staré germánské říšské město. V duchu německé systematičnosti metodou od přejmenovávání ulic až k  „čištění“ města od židovských obyvatel. Sám Hitler navštívil Brno pouze jednou a to hned na začátku okupace 17. března 1939, nicméně jeho jménem bylo „poctěno“ dnešní Moravské náměstí  (pro starší Brňáky stále spíše Ruďák). Masarykova ulice (za socíku Třída Vítězství) nafasovala jméno Hermanna Göringa a Heydrichova byla pochopitelně dnešní ulice Lidická. Stejně jako v dalších městech (Jihlavě, Olomouci, Uherském Brodě, Vsetíně, Českých Budějovicích…) byla i v Brně už 16. března 1939 barbarsky vypálena místní významná synagoga, která stála na nároží ulic Spálená a Přízova https://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A1_synagoga_(Brno).   Město tak přišlo o historicky vzácnou novorománskou stavbu s maurskými a byzantskými architektonickými prvky a místní Židé o svoji největší synagogou postavenou v letech 1853-55. Židovské obyvatele začali Němci vyhánět z jejich domů a sestěhovávat je do vznikajícího gheta v okolí dnešní ulice kpt. Jaroše a dalších kolem Lužáneckého parku, Lidické, Štefánikovy, Staňkovy, Vlhké, Ponávky atd. brno-j-4V jednom bytě zde tak najednou bydlelo i několik rodin a byl zde nastaven přísný režim včetně zákazu vycházení mimo stanovené hodiny a striktního zákazu vstupu židovských obyvatel do přilehlého městského parku v Lužánkách. To však byla jen první etapa německého programu na čisté germánské město Brno. Židé byli evidováni a postupně povoláváni do transportů, z nichž první proběhl 16. listopadu 1941 a ten poslední už půl roku nato, 27. května 1942.

Aby se němečtí okupanti předvedli v Brně nejen coby ničitelé, ale jako budovatelé říše  a nositelé pokroku, zintenzívnili do té doby se vlekoucí přípravu projektu silnice pod Petrovem. Tedy důležitého dopravního spojení od Šilingrova náměstí k vlakovému nádraží. Na svou dobu velmi pokrokovou myšlenku řešení obchvatu Petrova 443m dlouhou železobetonovou konstrukcí nesenou konzolovými nosníky navrhl a prosazoval dlouho před okupací Rudolf Spazier. Protektorátní správa města dokázala tuto výjimečnou stavbu zahájit už v prosinci 1939 a slavnostně otevřít za pouhé dva roky, 13.12.1941, kdy však už její zasloužilý autor Rudolf Spazier strádal v koncentračním táboře Dachau.

Myslím, že ani Židé, které po této nové trase odvážely speciální noční tramvaje ztichlým temným městem od seřazovacího střediska v budově dnešní základní školy na ulici Merhautova přímo k pátému nástupišti hlavního nádraží, kde je nacisté nahnali do transportních vlaků, tuto skvělou stavbu nemohli ocenit.

Nacistický teror měl v Brně řídící úřadovnu v budově dnešní právnické fakulty na Veveří 70, kde bylo ústředí Gestapa. brno-k-013  Jen jednu zastávku šalinou a pár kroků do kopce jsou odsud známé Kounicovy koleje, kde nacisté lidi věznili a popravovali. brno-k-009brno-k-006brno-k-003

Pár kroků opačným směrem, na ulici Pod kaštany, byl zřízen internační tábor. Pobočný koncentrační tábor fungoval také na ulici Barvičova č. 85. Kruté vězení bylo i v budovách na ulici Šumavská a na Cejlu. Tedy vše takřka v centru města, kde dnes spokojeně bydlíme, kudy chodíme za zábavou, s přáteli nebo vyřizovat své běžné záležitosti, kde navštěvujeme kavárny, restaurace, školy, divadla, obchody a jen málokdo si uvědomí, že i tady byla přítomná smrt a utrpení, jež sem přinesla zrůdná ideologie. brno-j-7Dívejte se při procházení Brnem občas pod nohy a až objevíte nějaký kámen zmizelých nebo pamětní desku na domě, věnujte tichou vzpomínku lidem, kteří tímto městem kdysi chodívali jako vy a které o jejich životy a budoucnost připravili Němci slepě následující šílence.

I ve jménu těchto obětí nedovolme, aby další šílenci v čele poslušného německého stáda přitáhli i do našich měst ještě zrůdnější ideologii, než byla ta nacistická.

 
1 komentář

Posted by on Únor 22, 2017 in NATO

 

Vlastnosti:

Bahamy koutkem oka

Než vás Trabl servis company vysype na letišti kus od Varadera, jaksi ne zcela pochopitelně podruhé mezipřistane jen kousek před cílem na jednom z letišť na Bahamách. V té době už jste dlouhým letem tak utahaní a otrávení, že je jen dobře, že tady nemusíte z letadla vystupovat a přicucnutí pohonných látek se koná při plně obsazeném lítadle. Z kouzelné dovolenkové destinace rozeseté po více, než sedmi stech ostrovech této bývalé Britské državy a úplně první pevniny,  kde po své dlouhé plavbě zakotvil Kryštov Kolumbus, tak nevidíte opravdu nic víc, než plochu letiště a během přistání a vzletu pár ostrovů. duben-16-031duben-16-032 Nicméně jako inspirace pro některou další dovolenou a příslib té nadcházející to docela stačí. Kam oko dohlédne je moře, zeleň, pláže a známky výhod pohodlí civilizace. 😀duben-16-033duben-16-034duben-16-035duben-16-037duben-16-038 A když vašemu Boeingu konečně jediný z místních obyvatel, kterého máte možnost spatřit, mávne k odletu, máte před sebou poslední 3 hodiny pocitu sardinky a dychtivého očekávání žhavých kubánských pláží, teplých karibských vln, baru plného míchaných drinků i touhy po pohodlné posteli. duben-16-040 duben-16-042 Poslední překážkou je důkladná pasová kontrola včetně povinného úsměvu do kamery kubánského registru. duben-16-043 A pak už jen autobusem do hotelu a dovča může vypuknout…

 
Napsat komentář

Posted by on Únor 10, 2017 in Uncategorized

 

Suvenýry z ostrova svobody

Šopování na ostrově svobody rozhodně není nic pro vášnivé šopoholiky. Na Kubě se toho totiž příliš koupit nedá. I v tomto směru si zde můžete na socík pěkně zavzpomínat. Poloprázdné obchody a poměrně omezená nabídka sortimentu platí i pro  suvenýrové zboží. Nabídky tradičních věcí je ovšem vyvažována nezvyklými nápady a řemeslnou kreativitou. Běžným suvenýrem odsud je samozřejmě místní vynikající rum a doutníky. duben 16 251.jpgVýběr i zásobování těmito produkty jede, na rozdíl od všeho ostatního,  na stachanovských 150%.  Likér Legendario, jakož i rumy mohu opravdu všem požitkářům vřele doporučit.duben-16-254 Další místní tradiční produkcí jsou výrobky z kůže. Najdete zde peněženky, tašky, kabelky, baťohy, podložky, obrazy i opasky nebo kožené sandály všech typů a velikostí. duben-16-243duben-16-361Nevyberete-li si z těchto tradičních řemesel, můžete si najít suvenýr mezi výrobky z korálků, kostí, kovu…duben-16-362 ….keramiky, dřeva, lastur nebo textilu…duben-16-363duben-16-240duben-16-239duben-16-297duben-16-364 nebo si Kubu můžete doma připomínat vlaječkou či trikem s Che nebo Fidelem  🙂duben-16-412 Ale nejvíc si stejně budete pamatovat neuvěřitelné blbosti vyrobené šikovnými Kubánci z hliníkových plechovek od světoznámých přeslazených břeček.   😉duben-16-242

 
Komentáře: 2

Posted by on Únor 4, 2017 in LSD, OSN, Uncategorized

 

Vlastnosti:

Hladomorna u svaté Anny

Kdyby si měl člověk utvořit názor na naše zdravotnictví jen podle mediálních zdrojů, došel by nejspíš k přesvědčení, že všichni pracovníci v tomto sektoru jsou bytosti obětující se pracovně i osobnostně až za hranice lidských možností, přičemž platově jsou to zároveň chudáci živořící jen lehce nad hranicí chudoby.

Ten první dojem vyrábí filmová a televizní tvorba, neboť celosvětově produkované seriály a filmy se pravidelně hemží supermany a superženami v bílém, jež celé dny nemyslí na nic jiného, než blaho pacientů a jen sem tam si přitom konání dobra sexuálně zaskotačí s kolegou či kolegyní.

Druhý dojem pak získáte z českých sdělovacích prostředků, kde minimálně dvakrát do týdne pofňukává nějaký zdravotnický odborář, ministr zdravotnictví, medicínský odborník či alespoň personál nějakého špitálu nad bídným oceněním své práce.

Tak určitě! Vždyť kdo je vlastně v této zemi, krom našich politiků, za svoji práci odměněn dostatečně?

Osobní zkušenost však takto deformovaný obraz současného českého zdravotnictví velmi rychle rozmetá. Stačí mít příbuzného pár dnů v péči oddělení 49 fakultní nemocnice U svaté Anny. Než si totiž uvědomíte, že zdejší personál se stará pouze o to, aby měl s klienty co nejméně práce, stane se z poměrně vitálního a soběstačného člověka, apatický ležák s minimální šancí na uzdravení, ale vysokou šancí na místo v márnici. Aby nebyly sestry a sanitářky obtěžovány požadavky pacientů, zavěšují jim zvonek vysoko nad lůžko a tím bezpečně daleko za hranici jeho dosažitelnosti. Nákladná polohovací lehátka (za která si někdo slušně přihrábnul úplateček) mají velmi složité a zcela nepřehledné ovládání, na jehož symboly není vidět a stlačení ovladače je problematické i pro zdravého člověka. Vážně by mě zajímalo jestli si ten kretén, co takové věci navrhuje na tu postel někdy lehnul a zkusil ji ovládat při omezení zraku a pohybu.

Na doktory si zde hrají čerství absolventi lékařské fakulty bez empatie i běžné sociální inteligence v kombinaci s dost nepřesvědčivou úrovní faktické odbornosti. Místní sestry se snaží být nanejvýš neviditelné a svou péčí pacienty zatěžovat minimálně. Což se jim vskutku výtečně daří. A zdejší pomocný personál dělá jen to, co nevykonáno bylo by ihned patrné. Takové ledabylé pojetí péče vede k tomu, že pacient, který se nemůže sám najíst, zde prostě nedostane dostatečně najíst a napít i několik dnů. Personál se neobtěžuje těmto lidem jídlo vhodně připravit. Například otevřít paštiku a máslo a pečivo namazat nebo porci čehokoliv jakkoliv nakrájet a s ohledem na pohybovou indispozici pacienta mu trpělivě pomoci s podáním ke konzumaci. Nedotčené talíře, neotevřené paštiky, másla, balíčky šunky apod. jen svižně uklidí. A nevěřím, že nedotčené balíčky šunky, sýrů, nutriční drinky, jogurty a paštiky končí v odpadcích. Pravděpobnější je, že jsou pravidelně „obětavě“ odnášeny v taškách personálu.

Mizivý kalorický příjem a faktické vyhladovění pacienta tady nikdo neřeší. Odbornost lékařského personálu fakultní nemocnice nemá pražádný problém s faktem, že pacient v jejich péči dokáže ztratit za 12 dní celých 10kg hmotnosti. Tento výsledek by možná potěšil zájemce o masochistickou redukční dietu. Takovým lze pobyt v hladomorně u svaté Anny opravdu vřele doporučit. Člověk, který zde však očekává odbornou pomoc a péči státního zařízení, deklarovaného dokonce jako vědecké pracoviště, by se měl tomuto zařízení zdaleka vyhnout. A jakékoli zvyšování platů zdejším „pracantům“ samozřejmě taktéž.

Varuji proto všechny, jejichž příbuzný či blízký se ocitne na oddělení 49 fakultní nemocnice U sv.Anny: choďte tyto pacienty denně krmit a ošetřovat, zdejší personál je totiž nechává umírat hladem a žízní!

 
Komentáře: 4

Posted by on Leden 23, 2017 in OSN

 

Vlastnosti:

Plážová svatba

Svatební den si většina lidí che užít nějak výjimečně. Nezapomenutelně a obvykle v co nejromantičtějším provedení. Volba obřadu na pláži pod palmami a jen kousek od mořského příboje je pro teplomilné dvojice hodně častá varianta svatební romantiky. Plážovou veselku proto dnes nabízejí snad všechny přímořské destinace. Lehce se tak i coby turisté stanete náhodnými diváky svatebního obřadu třebas i na pláži Varadera. duben-16-311 Jak se tak jednou po obědě válíme na plážovém lehátku, neujde našemu zevlování stavba konstrukce stánku. Přibližně během hodiny je konstrukce hotová a svátečně načančaná a personál hotelu před ní rozestaví křesílka. Že by nějaká zábavná atrakce? Pomyslíme si nejprve. Kdeže. Mezi turisty už tichá pošta nese zprávu, že zde bude svatba kanadského páru.duben-16-312   A tak mají turisti krom válení ještě zajímavou čumendu. duben-16-314 Samozřejmě se jich dost nahrne co nejblíž, aby jim z té události nic neuniklo. Mnozí se dokonce, ne zrovna taktně, míchají přímo mezi svatební hosty a tak chudák nevěsta nebude jednou nad fotkama ani vědět kdo všechno jejímu štěstí ten den fandil. Své hosty snad rozezná jen tak, že na rozdíl od neomalených tiristů v plavkách, byli tito oblečení.   😉  duben-16-313 Nástup éterických bosých družiček v řízách vlajících toho dne velmi silným větrem, mírně brzdil jen rozehřátý písek. duben-16-315duben-16-316  Dojatý ženich přijal ruku své novomanželky a oba pak srdečné gratulace svých příbuzných a přátel. duben-16-319duben-16-317duben-16-318duben-16-320  A všichni pak spolu odešli. Nikoliv do zapadajícho slunce, ale ke svatební hostině. A žili pak jistě šťastně až do…. Smrti nebo rozvodu. Jak už to tak v životě bývá, ať už je spojil obřad na pláži nebo kdekoliv jinde.   😉

 
Komentáře: 4

Posted by on Leden 14, 2017 in LSD

 

Vlastnosti:

Nechutný Lidl

V posledních dnech šumí internetem i médii diskuse nad aktuálním reklamním letákem prodejen Lidl. Jejich tepláky tam totiž prezentuje echtovní černoch středoafrického typu. Graficky je ta stránka docela nezvládnutá, neboť na tmavošedém pozadí toho černočerného modela v černošedém textilu takřka není vidět. Možná ale jde o záměr, že se na tuto ušmudlanou stránku zaměří čtenář lídlovských tiskovin mnohem pozorněji, než na ty běžné a barevné, aby zjistil jaká nabídka germánského diskontu se na té temné fotoskládačce skrývá. A pozorní sledovači akcí, vskutku zpozorněli. Ne však proto, že by je ohromila nabídka těch hader, jako spíše proto, že znovu naplno pocítili zápach nechutné manipulace. Na oné stránce letáku zahraničního prodejního řetězce totiž zřetelně nejde ani tak o prodejní nabídku, jako o převýchovu.

195_restinpeaceTechnologii vnucování, despotické státní převýchovy a předstírání už totiž lidé v Česku zažívali. Léta komunistické výchovy, oficiálního lhaní a především všestranného vnucování lásky k Sovětskému svazu a všemu ruskému, vytvořila v Češích na podobné jednání silné protilátky. Takže tu úpornou snahu Germánů o řádnou převýchovu obyvatel Česka v souladu s evropskými idejemi multikulturalismu dešifrovali velmi snadno.

Pochopitelný odpor a protesty zákazníků proti takovému způsobu prezentace zboží pro českého klienta se představitelka Lidlu pokusila smést obvyklými žvásty o multikulturní Evropě. Čímž teda situaci rozhodně nevylepšila, a rozhodně nevyřešila.

Černoch totiž nikdy nebude Evropan. Do Evropy opravdu nepatří, a je to zde cizorodý druh, stejně jako běloch nikdy nebude Afričan nebo Asiat, i kdyby se v těch místech narodil v páté generaci. Jako nebude opice kanárem nebo myš koněm jen tím, že se opice narodí ve voliéře nebo myš ve stáji.

Argumenty Lidlu, Ikea, DM a dalších podobně se výchovně snažících výrobců jsou nesmyslné a hloupé. Nejen proto, že takovou reklamou křečovitě vnucují svým zákazníkům něco, s čím se příčetný Evropan (sluníčka považuji za psychicky vážně narušené bytosti) neztotožní, ale zejména proto, že v zemích, kde jsou exoty zase běloši, by si tytéž firmy nic podobného nedovolily. Vždyť švédská Ikea dokonce v arabských zemích poslušně vymazala ze svého katalogu všechny ženský a v Africe či Asii neuvidíte reklamy s modrookými blonďáky. Takže dělat pro českého zákazníka reklamu s ošklivým černochem odkudsi z Ghany nebo Eritreje je vlastně rasistické, protože takto nabízené zboží není určeno místně běžnému spotřebiteli, ale privilegovaným zahraničním hostům šílené Anděly. Notabene národ, který miloval Hitlera opravdu nemá žádné právo někoho vychovávat.

Kdyby ty hadry raději navlékli na roztomilé opičky. Sice to také není evropský živočišný druh, ale koukalo by se na to určitě příjemněji a nemuseli by to ani obhajovat slaboduchými kecy.

 
Comments Off on Nechutný Lidl

Posted by on Leden 9, 2017 in NATO, Uncategorized

 

Vlastnosti: