Při dlouhých letech nabízejí aerolinky na různých trasách tzv. stop-over při přestupu v místě své „domovské stanice“. Na letech s Korean Air je tedy stopover v Seoulu. Letenka Praha -Brisbane – Praha jej poskytuje při zpáteční cestě, kdy je pauza mezipřistání skoro 18 hodin. Zpáteční cesta z Austrálie začíná docela brzkým raním letem, jež vás po 10 hodinách hučení motorů přenese v jihokorejském Incheonu do místního času večerního. Nicméně po vstávání a dlouhém monotonním letu se jako večer už stejně cítíte. Na letišti Incheon vás coby účastníka stopover onálepkují neonovým štítkem a následně vás u východu z letiště vybaví vouchery na večeři, snídani, svačinu a dopravu na letiště. Z haly letiště pak celý dav onálepkovaných stopoveráčků odvážejí autobusy -asi 3 minuty jízdy – k hotelu Hyatt, kde vás ubytují. Cestou k hotelu spatříte během tříminutové jízdy skoro neuvěřitelné věci… 😯 …a než se z úžasu nad korejským moderním uměním vzpamatujete, jste u hotelu a zapadá slunce…V hotelu je možné si koupit některý z rozličných tematických výletů po Seoulu ( ceny jsou tak od 10 do 30 USD za osobu, podle délky trasy a počtu osob ve skupině). Původně nás tato možnost docela zajímala, ale protože nejkratší z nabízených výletů byl na dvě hodiny a náš pobyt začínal fakticky večeří a druhý den bylo nutné být zpátky na letišti před polednem, nestihli bychom žádnou z nabízených tras v klidu a především bez obav z toho, že letadlo domů prošvihnem. Tož jsme si namísto výletu do betonového centra Seoulu, zašli po večeři zaplavat do hotelového bazénu a potěšit tělo v horké vířivce. V hotelovém pokoji jsou k dispozici jak domácí bačkůrky, tak župánky. Ta zdrobnělina je zde zcela na místě, protože v županech konfekční velikosti běžné korejské populace jsme u bazénu vypadali jako přerostlí trpaslíci v bílém saku a fotoreportáž „velka bíla muž f malinká šupan“ neprošla autocenzurou. 😛 Ale i tak jsme si bazén dali ráno, před snídaničkou a dalším dlouhým letem, ještě jednou. 😉 Všechny ostatní hotelové záležitosti – pokoje, postele, koupelna – byly v pohodě i když je na hotelu už trochu znát intenzivní provoz. K večeři i snídani byl uspokojivý a různorodý výběr lahůdek a na pokoji bylo hostům k dispozici, krom obvyklého baru, samozřejmě také bezplatné užívání rychlovarné konvice s čajem, kávou, horkou čokoládou a také balená voda. 😀 Před polednem se s Koreou rozloučíte ještě pohledem z okna hotelu, vyzvednete si sváču na cestu a autobusem odjedete zpátky na letiště. 😎
Stopover v Koreji
01
úno
747
1 února, 2013 at 18:34
🙂
Věra
1 února, 2013 at 19:47
Ještě se tu směju, když si představím chlapa jako jsi ty a ty malé župánky… Ale ten hotelový bazén nemá chybu. Škoda, že jste neměli více času a nemohli jet na okružní jízdu, bylo by to zajímavé a my jsme mohli obdivovat další krásné fotky.
A prosím tě, co je to na té druhé fotce, marně si lámu hlavu. Vypadá to jako velké sněhové vločky, ale ty to určitě nebudou.
747
1 února, 2013 at 20:19
Nj, ne každej může jít k bazénu v bílém saku s páskem přes hrudník a kapsami na pupku. 😛
Na té fotce je okénko letadla a na něm venku zmrzlé kapky – dělá to takové zvláštní vločky – to aby bylo vidět jaká byla v Koreji zima – měli tam, myslím, tehdy +2°C, což byl po australském a fidžijksém teplíčku nepříjemný teplotní šok.
ustarnouciblogeriny
2 února, 2013 at 19:14
Teď už jsem skálopevně přesvědčená, že OPRAVDU nerozumím modernímu umění!
A pohled z okna hotelu také nebyl úplně špatný…
747
2 února, 2013 at 20:25
Jóóó, umění. U většiny moderních kousků spatřuji největší umění autora v tom, že mu to někdo zaplatí.
JiHei - Fotografie
2 února, 2013 at 20:15
Ta druhá fotka je kouzelná! MOC se mi líbí… 😉 Bazén vypadá moc pěkně…a teda to moderní umění – to je teda pecka! Toho by se jeden mohl až leknout! 😎 A ví se, co to má znázorňovat? Bo je to jenom nějakej provokatér fantazie? Když do toho zasvítí sluníčko, tak to asi hází pěkný prasátka 😉
747
2 února, 2013 at 20:28
Však jsme se lekli, zdáli se to jevilo málem jako nějaká raketová střela v pohotovosti. Zblízka zase jako doutník na polštáři… ovšem co to je ve skutečnosti ví nejspíš jen sám autor. 😛
JiHei - Fotografie
2 února, 2013 at 20:45
Napadlo mě hned oboje – raketa i doutník 🙂 Ale bude to ten prvokatér fantazie, protože mě to hned provokuje k zamyšlení, že ta raketa a ten doutník – že je to moc jednoduchý a proto to bude něco jinýho….Ale co? 😎 Takovej pěknej večer jsem měla…a teď mám brouka v hlavě 😎
Že jsem sem lezla! 😀 😉
747
2 února, 2013 at 22:13
😆 A co třebas obušek z pytle venku… ? Jestli znaj Korejci naše pohádky. 😉
Witch
3 února, 2013 at 09:41
Jak si myslím, že znám umělce, nakonec by to mohl být nejjednodušší, zároveň jednoduše zašifrovaný symbol. Dva polštáře by už moc trkly… Když si vybavím umělecký život nebo sen o užívání si vína, zpěvu a žen… Název, jaký tomu umělec dá, není podstatný. jede kolem a ví, že vystavil na odiv jednu z nejuctívanějších věcí na světě. Velikánskou 😉 Největší 😀
747
3 února, 2013 at 11:42
Že by? 😆 No, asi to tak nakonec bude.