Blíží se konec roku a s tím i tradiční zamyšlení jakýže ten uplynulý rok vlastně byl… No, řeknu vám, oproti očekáváním ze závěru roku 2010, kdy jsme si tak nějak všichni říkali, že horší už by to být nemělo, byl vlastně ten letošní nakonec přece asi jenom ještě horší. Alespoň mně se tak jeví. A vzhledem k tomu, že očekávání roku příštího nejsou obecně nijak optimistická, tak fakt nevím, zda se nemám začít obávat, že bude dokonce ještě hůř. No, ale dost pesimismu! Přece vždycky a na všem je možné najít i nějaká ta pozitiva. A tento rok jedno nesporné pozitivum měl! Dal nám nebývale velkou úrodu švestek! A ty pěkně zkvasily, načež se z nich známým zaklínadlem „patláma patláma, žbruch!“ stala medicína na všechny pesimistické vize a života rány. Tož, sůsedi, ať slůží! 😆
Když dva se rádi mají -tak si spolu hrají! A tidle dva si hrají skoro pořád, jenže není snadné to zadokumentovat. Takže se maximálně povede taková malá fotoreportáž…
Si jako myslíš, že mě přepereš?! Tsss!
Jsem nevinná!!! Já nic, já kočička!!! 😀
Protože já mám rád Ježíška! Sice jsem ho ještě nikdy neviděl, ale vím, že pokaždé voní dobrotama a polepšuje člověky. Aspoň na chvíli jsou na sebe, ale i na nás -mutanty – hodní, a někdy i hodnější. Objevuje se začátkem zimy a dělá člověkům radost a když mají radost člověci, tak my ji máme taky, protože je máme rádi. Vždycky. A to i ty, co na nás nejsou hodní vůbec. Jsme už prostě takoví. 😉
A taky prý Ježíšek plní všelijaká přání. A já mám zrovna taky jedno velké: Nezapomínejte, že cítíme! A proto nás nedávejte a nenechávejte člověkům, co jsou zlí – takovým, co nám nedají najíst, nenechají nás proběhnout jak potřebujeme nebo nás trestají za své vlastní chyby. Nepodporujte kšeftaře s naší bolestí, ani bezohledné rozmnožovatele „značkových“ jedinců. Kdo opravdu chce mít čtyřnohého kamaráda, nestojí o rodokmeny a čisté rasy -to potřebuje jen člověk, který si není jistý svojí vlastní kvalitou. A když nás k sobě připoutáte, jednejte zodpovědně a neopouštějte nás, protože ani my to neděláme. Máme vás rádi, i když nejste hezcí a nemáte ušlechtilé rodiče, pelicháte nebo kulháte, blbě vidíte nebo prostě jenom stárnete, smrdí vám z mordy a nesmyslně štěkáte a vrčíte na všechny okolo. Neopouštíme vás ani když víme jací opravdu jste. Buďte rádi, že nemluvíme vaší řečí, ani neumíme psát, protože až příliš často by pak slovo člověk neznělo až tak vznešeně. 😉
Mám takovou teorii, že si lidi odjakživa rádi vymýšlejí různé svátky a vytvářejí všelijaké rituály a zvyky, proto, aby jednak zahnali nudu a potom také proto, aby měli v životě nějaký jistoty. I kdyby to bylo jen datum, které vás nabádá vykonat něco méně obvyklého. Třebas kvůli vánocům napéct hromadu dobrot a obdarovat lidi kolem sebe. 😉
A čím víc nám v životě všelijakých jiných jistot ubývá, tím víc si považujeme jistotu těch tradic, zvyklostí a rituálů. Některé tradice jsou globální -jako třebas zrovna vánoce, jiné třebas jen lokální – všelijaké ty hody, a některé jsou úplně privátní. Jednou naší soukromou tradicí je návštěva vánočního tržiště na Svoboďáku. Obejdeme si stánky, kouknem na strom a betlém, zamlsáme. Neobejde se to bez kalíšku medoviny a horkých kaštanů. Letos jsme si dali také trdelník -prej maďarská špecialitka, v Brně za 45,-. Celkem chutný mlsek.
Možná proto, že letos to vše „předvánoční“ musím stihnout v kratším čase, zrychlím občas krok i když vlastně zrovna není kam, ani proč spěchat. A tak mne zlatíčko začalo v letu přibržďovat: „Kam se ženeš, klídek, nespěcháme, sou vánoce, dudlajdááá!“ 
A když se zase po chvíli zapomenu, uslyším tiché: „Nekvaltuj, dudlajdáá!“ 😀 A tak se nám heslo Dudlajdááá! stalo novým soukromým rituálem pro boj se stresem a zbytečným honěním času, kterej se stejně dohnat nedá. Takže až si v tom zbývajícím krátkém čase před štědrovečerním zvoněním budete chtít zoufat, že nestíháte a ještě něco rychle musíte a že honem, honem ještě tohle a támhleto….. vzpoměňte si, že: dudlajdááá! Protože nejcenější jistota je, že ty svátky, zvyky a rituály máte s kým sdílet. Dudlajdááá! 😀
Nudíte se? Nekupujte si medvíka mývala, pořiďte si draka! Nemyslím samozřejmě toho ethanolového, ale něco barevného a létavého se šňůrama. Pro sportovně založené jedince se sklony k aktivnějším formám zábavy jsou ideálním kouskem draci říditelní akrobatičtí nebo více adrenalinová forma – draci tažní, se kterými se provozuje powerkiting.
Powerkiting – ježdění pomocí tažných draků, je fyzicky náročnější i více adrenalinovou formou využití draka. Tito draci vypadají jako padák neboli křídlo a využívá se zde i stejného principu. Jezdit se dá jak po zemi tak po vodě. Draci na vodu ale vypadají trochu jinak – mají nafukovací konstrukci potaženou plátnem.
Podle toho jak, kde a s čím draka použijete se všeobecný název powerkiting precizuje na různé varianty:
-když si nevezmete nic a jen tak si budete létat s menším tažným drakem (do velikosti cca 2-3 m2), tak provozujete bodydraging. Obdoba létání s akrobatickým drakem.
-když si v zimě připnete lyže nebo snowboard, tak děláte snowkiting, odkaz http://www.draci.net/snowkiting.a34.html
-v létě můžete použít travní lyže, což je grass-skiting , odkaz http://www.draci.net/grass-skiting.a33.html nebo mountainboard (snowboard na kolečkách) a je z toho mountainboarding.
-jízda na vodě se zove kiteboarding, odkaz http://www.draci.net/kiteboarding-draci-silou-vpred.a57.html
Prostě, řádění s drakem je obdobné jako třeba ježdění s plachetnicí nebo surfem a zkušenější drakaři a dračice provádějí s draky i různé skoky a akrobatické triky. 😀
Pro mladší či pohodlnější drakaře, jsou vhodní spíše draci jednošňůroví. Bývají hodně barevní a v různých tvarech a provedeních, odkaz http://www.draci.net/jakeho-jednosnuroveho-draka-si-vybrat.a62.html. Klasičtí kosedélnikový, čili diamant, velice stabilní deltový, krabicový neboli 3D, draci bez konstrukce a mnoho dalších. 😀
Říditelní akrobatičtí draci se většinou ovládají pomocí dvou šňůr, ale existují typy, které se ovládají až třemi nebo čtyřmi. Létání s nimi, je díky možnosti ovládat jejich let, zábavnější, než statické létání s draky jednošňůrovými a zvládne je i malé děcko -tak sedmileté, zase abyste necpali draka znuděnému batoleti v kočárku namísto chrastítek!
😉
Ovšem venčení malého dítěte můžete kreativně kombinovat s venčením vašeho létajícho miláčka s nímž je možné nacvičit lety v různých geometrických trajektoriích. Zpočátku osmičky a kolečka, pokročilejší pak již létají tzv. 3D triky, kdy se drak různě přetáčí v prostoru
Ti nejšikovnější drakaři jezdí své draky venčit i do světa, kde se s akrobatickými draky také soutěží, a to jak v letech na přesnost -létání přesně definovaných tvarů, tak trikové létání, kde se hodnotí přesnost provedení daných triků (obdoba povinných jízd v krasobruslení) nebo freestyle, což je trikové létání spojené s hudbou. Zde se hodnotí sladěnost triků s hudbou a jejich provedení (obdoba volných jízd v krasobruslení).
Tak co, už máte vybráno co budete venčit? 😀
Dostalo se nám pozvání na výstavu moderního umění. Hmm, tak jsme tedy zašli a viděli. No, spíše zírali. A teď nějak nevím. Ne, že by se mi některé ty obrázky občas docela nelíbily, ale nějak pořád nevím jestli je to opravdu umění nebo si z nás dnešní umělci dělají legraci. Někdo výtvarnictví znalý by mi to mohl vysvětlit. Odborník na současnou tvorbu nejspíš i pozná autory. Fakt by mně zajímalo jak tydle věci se záhadnými názvy mám vlastně vnímat. Ujme se někdo mé barbarské duše a povznese ji na úrověň poznání, co tak asi chtěl svým dílem umělec sdělit světu?
Kostely, chrámy, katedrály, kaple a vůbec všelijaké ty stánky víry a útočiště věřících patří v každém městě a zemi k zajímavým objektům i pro takové zdivočelé pohany, jako jsem já. Bývají to nádherné stavby, do kterých místní obyvatelstvo otisklo svoji duši. Někde marnivou až rozmařilou, jinde vcelku skromnou a soudržnou. Jedním z takových méně zdobných avšak o to více duchovním místem se mi jevila i katedrála v anglickém Bathu, do níž vás nyní nechám nahlédnout…
V každém anglickém kostele, provozují místní věřící něco jako malé občerstvení -nabízejí zde čaj a domácí pečivo. Po chvilce obdivného okukování a focení nádherných vitráží v oknech nás jedna z dam přišla pozdravit. Naše focení v chrámu jí nikterak nevadilo a po zběžné společenské konverzaci jsme si jen srdečně navzájem popřáli hezký den. Ten náš takový rozhodně byl! 😀
Když se řekne drak. Co si pod tím představíte? Většinou pohádkového draka nebo také saň. Když se ale zeptám na podzim, tak to bude spíše drak do větru. Ovšem existují výjimky. Někteří si představí souhvězdí, jiní drak letadla či auta.Ovšem jsou i tací, kteří na tuto otázku odpoví otázkou: „A jakého? Jednošňůrového, dvoušňůrového, deltového, krabicového, 3D, říditelného, akrobatického, tažného …“ Co? Éééh? Co to blábolí? Není na hlavu? Ano, tito lidé jsou trochu praštění. Oni totiž „létají s draky“. A to překvapivě ne jen na podzim, jako většina národa, ale po celý rok.
Jak, kdy a proč začali lidé s draky létat? První zmínky o dracích se objevují již před začátkem našeho letopočtu a pochází z Číny. Zde se draci zpočátku používali jako náboženské symboly, s pomocí kterých se člověk dostával blíže k Bohu. Až později začali draci sloužit k zábavě a užitku. Draci prošli z Číny přes Japonsko, Malajsii, Indonésii, Indii a Orient až do Evropy, kde zpočátku sloužili k zábavě šlechty až později zlidověli. Z Evropy se pak dostali i do Ameriky. (Více se můžete nachytřit třeba z historie draků odkaz http://www.draci.net/draci-historie.a26.html )
V Evropě a Americe se draci začali dále vyvíjet a konstrukčně měnit. Objevují se draci krabicoví od kterých je již jen krok k prvním letadlům -odkaz http://www.draci.net/100.let-prvniho-dalkoveho-letu.a120.html Díky NASA a kosmickému programu, vznikl drak deltový a nakonec i rogalo. A také verze všelisjakých tažných draků komorových. Možná vás překvapí, že říditelný akrobatický drak se dvěmi šňůrami nevznikl v Číně, ale v Americe, někdy okolo roku 1960.
Vývoj různých materiálů se pochopitelně uplaňunje i v konstrukci moderních draků. Používají se laminátové či karbonové tyče, nylonové látky jako StopGrip (znáte ze svých sportovních bund), nylonové neprůtažné šňůry např. Dyneema a všechny možné supermateriály jako v jiných oborech sportu a zábavy. Ale přece jen, není nad to, si toho svého draka postavit jen z obyčejných tyček a tenkého kloboukového papíru. Ovšem, to musí jeden umět.
😉
Zajímavostí třeba je, že v současné době se draci začínají používat nejen k zábavě, ale třeba i jako pohon lodí – odkaz http://www.draci.net/draci-snizuji-naklady-na-pohonne-hmoty.a101.html , či aut -odkaz http://www.draci.net/wind-explorer.a121.html
Říkáte si, no dobře a co já s tím? No co by? Pokud jste trochu hraví a máte rádi pohyb, můžete si dračích hrátek užívat samostatně i s rodinou kdykoliv a kdekoliv, téměř po celý rok.
Jenom vám k tomu musí venku přiměřeně foukat.
😀
– věnováno Jitce k dnešním jmeninám
Různá slova evokují různé představy. Tak co třeba slovo něžná? Mně se obvykle vybaví nějaká kytka, spíše drobnější a taky třeba čelící drsnějším podmínkám.
Třebas taková sněženka něžně vykukující z jarní závěje nebo křehká pomněnka mezi kamením…
K obrazům něhy se mi hned po květinách řadí motýlí křídla, kočičí tlapky, psí pohledy a některé výjimečné ženy…
😀
Vlny temné řeky Thames vás mezi jiným zanesou i do světově a historicky významného místa počítání zeměpisné délky a světového času, do Greenwich. Tudy prochází poledník nula, rozdělující svět na východní a západní polokoule. Jako všelikeré přírodní zákonitosti, tak i tudle ten poledník se tady válí od chvíle stvoření světa, stejně jako všechny dříve používané základní poledníky: tedy například v Kodani, v Paříži, na ostrově El Hiero (u nás pojmenovaný jako Ferro) na Kanárských ostrovech, poledník v Petrohradě (procházející hvězdárnou Pulkovo), v Římě, Pise či Philadelphii nebo v Jeruzalémě.
Že bude právě ten anglický definován a používán jako jediný světový základní poledník se dohodlo v říjnu 1884 ve Washingtonu na International Meridian Conference, kde pro počítání zeměpisné délky právě od tohoto místa hlasovalo 22 států ze zúčastněných 25. Proti hlasovalo San Domingo (nyní Haiti) a Francie s Brazílií se zdržely. Francie přijala „anglický“ poledník až v roce 1911. Tak se zároveň stal i obecně uznávaným světovým časem Greenwich Mean Time -GMT, který byl roku 1972 nahrazen atomovým časem UTC, vycházejícím z oscilací atomu cesia, kterýžto totiž osciluje o zlomky sekundy přesněji, než-li rotuje Země kolem své osy.
Nu a na tento 120 let světově uznávaný a notně již tedy ošoupaný stařičký poledník si můžete vlastnonožně šlápnout, když vysupíte do kopce ku královské observatoři, kde se pak nechá vidět ještě plno jinejch zajímavostí a k vydýchání z toho prudkýho výšlapu se vám odtud nabídne moc hezký výhled na Londýn.
http://www.virtualtravel.cz/anglie/londyn/greenwich-observatory.html
Ta červená koule na střeše observatoře Flamstead House je Time Ball, který se vždy ve 12:55 vysune nahoru, zde se ve 12:58 zastaví a přesně ve 13:00 se opět dotkne střechy. Kdysi se prý pohledem na Time Ball řídily lodě dole na Temži. 😉
Sheperd Clock – instalované na Greenwich roku 1852 jsou jedněmi z prvních elektrických hodin v Británii – mají 24 dílků, malá ručička se tedy po ciferníku otočí dokola jen jedenkrát za 24 hodin.
😀
Zdalipak někdo vyčte v kolik hodin jsme tam vlastně courali?
🙂
Pod cifernímkem jsou vyznačeny základní britské délkové jednotky jako yard, stopa (foot) nebo palec (inch).
Pohled z kopce od observatoře nabízí v popředí Queen’s House (expozice obrazů), dále National Maritime Museum a Canary Wharf. Vlevo je skryté vyhlídkové kolo u proslulé lodi na přepravu čaje Cutty Sark (která je momentálně v rekonstrukci po požáru).
V parku je zajímavý aquadukt -pravděpodobně taková praktická, vduch osvěžující vychytávka.
😉
Nás na Greenwichi potěšilo i to, že v těch lánech trávníku jsme zde konečně zahlédli také nějaký plevel. Jinak to totiž bylo docela na hlavu, že ty jejich greeny byly tak vymazlený, že tam nikde žádný nebyl. A tady, sice na kraji v jednom zahradnicky méně střeženém koutě, konečně plevelíček byl!!! Dokonce úplná plevelparáda! Radost pohledět.
😛
A pod kopcem, zasvěceným vědátorům a obleženým piknikujícími Brity i poznání chtivými turisty, frčí normální život…
 | 747 u Nejde vyhrát |
 | Pavel u Nejde vyhrát |
| Pavel u Nejde vyhrát |
| 747 u Nahý a blbá |
| 747 u Seriál, film, postava? |
 | Míla u Seriál, film, postava? |
| 747 u Mandle nebo bobeček? |
| 747 u 120 dB |
 | vonrammstein u 120 dB |
 | Pavel u Jak se žije na Srí Lance |
| 747 u 120 dB |
| 747 u Nejde vyhrát |
| 747 u Nejde vyhrát |
 | jolana88 u Nejde vyhrát |
 | oldwomen u Nejde vyhrát |
Helemese 