Lidožroutské ostrovy

Někdy je dovolená fyzicky tak náročná, až si od ní potřebujete dát dovolenou…  😉  Nebojte, neblábolím z podzimní depky, jen vysvěluji, že turistění po Austrálii je docela záběr na nohy a záda a tak vůbec na celého člověka. A jelikož my jsme spíše typ turistů – válečů, udělali jsme si z očumovací dovči na australském východě výlet ještě nějakých 2600 km východněji, do míst, kde každý špacír končí po pár minutách v teplé slané vodě tropického pásma Pacifiku.

Zaletěli jsme si na jeden z ostrůvků státečku Fidži, tvořeného souostrovím 322 kouzelných ostrovů vulkanického a korálového původu, z nichž jen 110 je trvale osídlených.
Celková plocha ostrovů je spočtena na 18 270 km2, což je asi tak 23% rozlohy naší republiky, ale tý báječný mořský vody okolo! Ta nám k tý naší pevnině přece jen dost citelně chybí. Škoda, pratáta Čech byl asi taky spíš váleč, než válečník.  😦   Zatímco obyvatelé jihovýchodní Asie se s tím popašákovali tak, že se na ostrovy Viti Levu, Vanua Levu a další, doplavili už nějakých 3500 až možná 10 000 let před naším letopočtem. A páč to byli echtovní neposedové, tak z Fiji se plavili na východ pořád dál a dál a postupně tak osídlovali ostrovy Tonga, Vanuatu a ostrovy Samoa, až prý dopluli i na Hawaii. Panečku, to byli cestovatelé!  Potravinovými zdroji se ovšem příliš nezatěžovali, obvyklou složkou jejich menu byli nepřátelé nebo pod různými okultními záminkami obětovaní členové kmene. Historici tvrdí, že kanibalismus se na fidžijských ostrovech praktikoval až do poloviny 19. století a zprávy o pojídání čerstvě rožněných lidí u příležitosti rozličných domorodých slavností, držely anglické i dánské dobyvačné mořeplavce v uctivé vzdálenosti od zlořečených Cannibal Isles skorem 200 let. Za lidožroutského rekordmana lze asi pokládat jistého Ratu Udre Udre, který prý (v první polovině 19. století) snědl 872 lidí, z jejichž kostí navršil hromadu coby pomník svého mimořádného gurmánského výkonu.  🙄  Naštěstí v roce 1874 vešlo Fiji pod britskou koloniální správu, která neměla pro pojídání lidí pochopení. Možná i proto, že Fidžiané byli pro Brity zajímavější jako pracanti na cukrových plantážích nebo v místních dolech na zlato, měď a stříbro či jako bojovníci ve válkách. Například během WW2 bylo mnoho Fidžijců dobrovolníky v armádách Austrálie a Nového Zélandu.
Vzhledem k velikosti státu a ani ne milionu obyvatel (870 tisíc.), má i dnes Fidži poměrně velmi silnou armádu čítající 3500 vojáků ve službě a 6000 záložáků, všetně 300 mužů Námořní jednotky a tak zde má pochopitelně  armáda významný vliv na vládu. Od získání nezávislosti Fidži na Británii v roce 1970, se zde odehrály už čtyři politické převraty, dva v r. 1987, pak v r. 2000 a poslední 5. prosince 2006. Výsledkem je, že Fidži bylo kvůli těmto nedemokratickým postupům vyloučeno z různých společenství států, jako jsou Commonwealth of Nations a Pacific Islands Forum. Naštěstí je Fidži, díky svým bohatým surovinovým zdrojům a vyvinutému průmyslu i zemědělství, v poměrně slušné ekonomické situaci a i současná nevolená vláda je si vědoma toho, že prosperita země stojí na zajištění právní jistoty podnikání a také možnosti dalšího rozvoje turismu. Vše by měla vyřešit nová ústava a zejména pak všeobecné demokratické volby, ohlášené na rok 2014. Nezbývá, než držet Fidžijcům palce, aby do té doby nenapadlo někoho z potomků Ratu Udre Udre vyhrabat nějaký oblíbený recept svého prapradědy a začít své soupeře žrát.  😛

…….pokračování zase příště….   😛